Never Let You Falling Down

5. kapitola - Utrpení mladého kouzelníka

Hermiona

Náš polibek trval snad věčnost. Pousmála jsem se nad tou vzpomínkou, odešla do koupelny, abych si opláchla obličej. V koupelně však byl Draco bez trička, zalapala jsem po dechu. Líbí se mi to ano, ale že bude až tak okouzlující jsem nečekala.
Zahlédl můj pohled v zrcadle a rozesmál se na celé Bradavice.
"Co je?? Nikdy jsi mě neviděla bez košile?"
"Draco, tohle, já...," blekotala jsem a on přerušil moje nesmyslné blábolení. Došel až ke mě a dal mi pusu na tvář.
"Začni si zvykat, Grangerová, bydlíme spolu."
Zavrtěla jsem jen hlavou, na tváři široký úsměv.
"Jdu dolů na snídani, nemusí nás každý vidět spolu."
"Fajn, uvidíme se na hodině."
Scházela jsem po schodech k Velké síni, když mě doběhli Harry s Ronem.
Ron se jako vždy na mě díval ustaraně a Harry se šklebil.
Usedla jsem ke stolu tak, abych viděla na stůl zmijozelských, Draco stále nepřicházel. Podezírala jsem ho z toho, že na snídani ani nepřijde.
"Kam koukáš?"
"Rone, jdi za Lupinem, rozdává rozvrhy, vem i Harryho a můj."
"Jasně, už jdu." Chystal se mi dát pusu, já se ale odtáhla a Ronald odešel.
"Co se děje, Hermiono? Sice s Ronem chodíš, ale vidím na tobě, že s ním nejsi šťastná. Víš, mám o tebe celkem starost."
Harry mě zaskočil. Nečekala jsem, že bude tak pozorný.
"Harry, můžeš přijít dneska do primusských komnat? Musím si s tebou o něčem promluvit. A vymluv se na Lupina, dám mu ještě vědět po Dracovi."
"Dobrá, jak se ti žije s Malfoyem?"
Nevěděla jsem , co bych odpověděla, tak jsem jen pokrčila rameny, navíc se vracel Ron.
"To snad ne, viděl jsem Malfoyův rozvrh, má s tebou všechny hodiny, Hermiono. Celkem tě obdivuji, že s ním vydrziš v ložnici."
Draco konečně přišel do Velké síně a vedl ke mě tři provinilé čtvrťáky z Mrzimoru a Zmijozelu.
"Co se děje, proč je vedeš jak ovce na porážku?"
"Tihle dva si absolutním způsobem chtěli vystřelit z Jacobsona, jen se pochlubte, co jste udělali, holomci!!"
"My jsme se smáli Jacobsonovi, protože má stejnou kočku jako Filch, spletli si je a jeho mazlíčka narvali do brnění u kabinetu profesorky Prýtové."
Musela jsem se na Draca Malfoye zašklebit, protože mračit jsem se nechtěla a smát jsem se taky nemohla, vzbudilo by to velkou pozornost.
"Dobře, ukládám vám školní trest, v poledne se hlašte profesorům svých kolejí."
Byl čas na ranní poštu, všechny sovy vletěly do síně a mě usedl na rameni Draco.
"Promiň, Draco, přeleť do mé ložnice, tady si vem něco do zobáčku, a pak se vyspíš."
Draco, se načepýřil, klovl mě do prstů, vzlétl, ale vyžádal si od Harryho myší paštičku.
Teď se pro změnu šklebil Draco na mě.
"Tys pojmenovala sovu po mě?"
"Víš, on je ti podobný a na nic jiného neslyší. A nebuď tak vztahovačný, mohlo by ti to zůstat."
Mezi mnou a Dracem je nějaký druh přitažlivosti, jinak si to neumím vysvětlit.

Draco

Vědomí, že její sova je stejný prevít jako já mě zahřála u srdce. I když bych neměl mít radost, že ji ta potvora klofla, začínal jsem tu sovu mít rád. Kluky jsem přemluvil, aby narvali paní Norrisovou do brnění u kabinetu profesorky Prýtové a Hermioně jsem řekl svou verzi.
Její úšklebek mě pobavil, Weasleyho ale spíš rozzuřil.
"Malfoyi, co je to mezi tebou a Hermionou?!!"
"Nic, Weasley, starej se radši o svoje povinnosti prefekta nebo to s tebou nedopadne dobře."
"Hermiona není žádná hračka!"
Dřív než jsem se vzpamatoval, Hermiona odtáhla Weasleyho stranou, posmutněle se na mě zadívala, nebyla však tak ohleduplná jako já a seřvala ho na tři doby.
"Ronalde, nejsem tvůj majetek, abys mě pořád hlídal! Už mám dost toho tvýho věčnýho hlídání, sekýrování a komandování!"
"Nechci, aby ti ublížil, mám tě rád."
Na to se otočila na mě a jediným gestem naznačila odchod.
Šel jsem za ní do chodby vedoucí do kuchyně, kde jsme zůstali sami.
"Draco, promiň, on se nedokáže dostat přes ten fakt, že s ním nemůžu trávit tolik času. Žárlí na tebe, protože spolu..."
Neposlouchal jsem, objal ji a jen ji držel v náručí.
"Hermiono, co spolu? My dva," zeptal jsem se nejistě, "spolu jen trávíme čas, a kdybych mohl, trávil bych s tebou veškerý čas. Není to pro mě zábava, jsem s tebou rád."
"Opravdu?"
"Opravdu. Teď ale pojď, musíme na lektvary."
"Dobrá, jen buď blízko."
Kouzlo, které vyčarovalo její úsměv, bylo pouze pro mě.