Never Let You Falling Down

2. kapitola - Nákupy na Příčné ulici

Hermiona

Nemohla jsem to v Doupěti vydržet. Paní Weasleyové jsem oznámila, že jdu na nákup a vrátím se v poledne. Vzala jsem si peníze, na sebe oblékla jemně krémové tílko a o něco tmavší šortky, namalovala se decentním způsobem a přemístila se.
Příčná ulice vypadala zase jako dřív, ani kouzelníci, které jsme viděli s Harrym a Ronem, tu nežebrali , všechny obchody byly otevřené a Gringottova banka byla po našem bláznivém vyloupení opět zrekonstruována.
Nový obchod, Květiny pro každou situaci, byl otevřený naproti obchodu s hůlkami. Jinak bylo vše kouzelně staronové. Potkala jsem pár známých z Fénixova řádu, několik studentů z Havraspáru i jiných kolejí. Bylo to dokonalé dopoledne. Bývalí smrtijedi už čelili soudním procesům v Azkabanu a na Ministerstvu. Za Malfoyovi se Harry zaručí jako kdysi Albus Brumbál za Severuse Snapea. Nakoupila jsem i věci pro ostatní do školy a zamířila do lékárny, abych pořídila věci na lektvary.
Neodolala jsem své vášni ke knihám a zamířila do Krucánků a Kaňourů pro knihy a podívat se na nějaká vysokoškolská skripta z oblasti práva a kouzelných tvorů.
Vešla jsem dovnitř a nemohla uvěřit vlastním očím, u pultu s lektvary a zdravotní kouzelnou péčí stál Draco Malfoy a nevypadal jako jindy. Měl na sobě bílé triko, černé džíny, boty z dračí kůže a přes tričko měl takový černý pletený svetr. Jeho vlasy ztmavly a byly zepředu rozcuchané, jako by teď vstal z postele. Sama sobě jsem se divila, že si ho prohlížím, ale nemohla jsem si pomoct, slušelo mu to.
Hermiono, je to Malfoy, máš Ronalda, nemysli na něj, bude stejný jako dřív než Harry zabil Voldemorta...
Můj hlásek měl pravdu, vždycky má... Podívala jsem se jinam. Nezkazil mi náladu, ohlédl se na mě a pousmál se. Draco Malfoy se doopravdy usmál?
Páni, netušila jsem, že se mi bude kdy líbit... Nelíbí, odporuji hlásku.
Jenže teď neměl hlásek pravdu nebo snad ano??

Draco

Jak jsem oznámil matce, tak jsem se dnes vydal do Londýna na Příčnou ulici. Vzal jsem si peníze a přemístil se z domu zhruba v deset hodin dopoledne. Bloumal jsem uličkou, když jsem přemýšlel nad Grangerovou. Nakoupil jsem si učebnice a zůstal jsem u oddělení s lektvary a zdravotní kouzelnou péčí. Začetl jsem se do jednoho opravdu zajímavého lektvaru, očišťující roztok, a četl si jeho účinky a přípravu. Odkládal jsem knihu zpět do police pomocí hůlky, když se Grangerová podívala mým směrem. Byla krásná jako vždy, teď svou nevinnost podtrhla jemně krémovým líčením i oděvem.
Pousmál jsem se na ni a zaplatil knihy. Neodvážil jsem se promluvit ani se k ní přiblížit. Jen jsem z dálky pozoroval kam míří.
Musel jsem brzy odejít, měl jsem sjednanou schůzku s Georgem Weasleym, kvůli bytu. Odešla příliš brzy a všiml jsem si, že má novou sovičku, byla černá s šedomodrýma očima a velkou sovu pálenou.
Byt byl můj. S Georgem jsem si dohodl cenu a nakonec jsem zašel do Děravého kotle. Byla jiná než před prázdninami.
Snad hezčí, dokonce se na mě usmála.
Nenamlouvej si to Draco, je stejná a díky tobě tě stále nemusí...
Neposlouchal jsem se. Prostě vím, že se letos věci změní...