Never Let You Falling Down

11. kapitola - Teda, Draco...

Hermiona

Bradavickým hradem a jeho pozemky už bloudilo jaro a Velikonoce se kvapem blížily. Od mého útěku před dvěma týdny jsem se opět nastěhovala do komnat primusů. Byla to zbabělost a moc jsem litovala toho, že jsem uprchla tak, jako by to byla jenom moje vina. Draco mi každý den posílal sovu, čekal na mě nebo se jen toužebně díval mým směrem. Já se sklopenou hlavou bloudila hradem a jeho dopisy házela do krbu v nebelvírské společenské místnosti. Ginny s Harrym mi byli oporou v každé situaci, ale já chtěla být sama.
"Hermiono, vzpomeň si na to, jak jsi s ním šťastná. Vždyť on by za tebe položil život. Pokud se chceš zbavit toho trápení, měla bys dát M... Dracovi i šanci se vyjádřit. Už se na tebe nemůžu dívat! Dneska se s ním prostě sejdi."
Ginny docházela trpělivost.
Měla pravdu, neměla bych utíkat. Znovu jsem si vybavila ten večer před dnem svatého Valentýna.

Opičí dráha utíkala skvěle. Měla jsem možnost se uvolnit s Remusem a Harry byl s námi jako poslední překážka k cíli. Draco zapisoval čas příchozích skupin a upíral ke mě žádostivé pohledy. Vyhýbala jsem se jim, co se jen dalo a bavila se.
Ke konci už Dracovi došly všechny síly a já si odskočila do našich komnat pro věci a ještě ten večer ulehla do postele v Nebelvíru.
Na Valentýna jsem ležela na ošetřovnê.

Dneska máme společnou hlídku na chodbě, tak už bych si ho mohla vyslechnout. Počkala jsem na něj u učebny přeměňování.
"Draco, mohl bys na chvilku?" Byla jsem nezvykle plachá.
"Jistě, copak se děje?"
"Potřebovala bych s tebou mluvit. Dnešní hlídku jsem předala Ginny a Harrymu."
Jen se na mě usmál a pohladil po tváři. Nevydržela jsem to a vtiskla jemný polibek někam na klíční kost.
"Budu tě čekat u nás."

Draco

Byl jsem úplně mimo. Skoro celé dva týdny mě ignoruje a teď chce mluvit. Nevěřím svému štěstí. Chybí mi. Těším se už teď na náš večer. Okamžitě jsem běžel do komnat primusů a začal chystat stejné překvapení jako na Valentýna. Pár mávnutí hůlkou změnilo tento 'byt' k nepoznání. Od skřítků jsem získal jídlo a trošku nealkoholického máslového ležáku.
Svůj dárek pro Hermionu jsem třímal v ruce. Nemohl jsem se dočkat jejího příchodu.

Hermiona

Odpoledne jsem strávila v knihovně ve společnosti svých myšlenek a domácích úkolů. Okolo páté hodiny jsem na večeři vrazila do Harryho a rozesmáté Ginny.
"Hermiono, promiň, jsi v pořádku?"
"Jasně, můžu ti ukrást Ginny?"
"Ale vrať mi ji." Harry se zasmál.
"Neboj se. Bude ve stejném stavu, neporušená a hravá."
Vykulený výraz mého nejlepšího kamaráda byl k nezaplacení.
Nebyla jsem si jistá, jestli dělám správně.
"Ginny, bojím se. Draco a já máme rande. Co když budu nervózní?"
"Klid, Hermiono, mysli hlavně na to, že spolu čekáte miminko. Pak přemýšlej srdcem, rozum nech spát."
"Já..."
"Hermiono, přestaň aspoň v tuhle chvíli používat mozek a dovol sama sobě být šťastná."
Radši už jsem nic neříkala a šla se najíst.
Vešla jsem do našich komnat a zalapala po dechu. Všude byly růže, gerbery a tulipány. Na stole se vyjímala mísa s čerstvým ovocem, svíčky, které zalily světlem celý pokoj a láhev nealkoholického máslového ležáku. Znovu jsem sotva popadala dech, když vešel Draco svlečený do půl těla. Jak moc mi chyběl...

Draco

Viděl jsem, jak stojí uprostřed místnosti, ohromená a nešťastná. Došel jsem k ní, položil jí ruce na bok a podíval se do jejích očí.
"Teď mě dobře poslouchej. Tvůj útěk byl pro mne noční můrou. To, abych vedle tebe měl tu možnost usínat, bych vyměnil za cokoliv na tomhle světě, rozumíš? Naše dítě bude mít oba rodiče a nemusíš se bát. Já neodejdu od svých povinností, jen abych si prodloužil mládí. To dělají jen zbabělci a ubožáci. Postarám se o vás oba a kdybys zas měla chuť utíkat, tak tě prosím, aby to bylo jen do mojí náruče. Miluju tě, Grangerová a kdybys o tom pochybovala, tak tě donutím zůstat."
Chvíli na mě zírala s otevřenou pusou a pak se jen zeptala, jak ji donutím.
Nic jsem neřekl a bez upozornění jí políbil. Začala spolupracovat. Usmál jsem se do polibku.
"Třeba takhle."

Hermiona

Z jeho proslovu jsem měla slzy v očích. Nechce mě opustit. Byla jsem hloupá. Pak mi jemně políbil na tvář, pootočila jsem hlavu a náš polibek prohloubila.
"Třeba takhle," byla jeho poslední věta.
"Nemluv, "odtáhla jsem se, "bylo by to zbytečné."
"Vezmeš si mě? Budeš mojí ženou?"
V tu chvíli mi opravdu vyhrkly slzy z očí. Klečel mi u nohou a v ruce držel krabičku s prstýnkem.  Nevěděla jsem, co bych řekla a tak jsem Draca políbila. Natiskl se na mě, jeho ruce zabloudily pod lem hábitu a pokračovaly výš a výš. Během pěti minut jsme leželi nazí na předložce u krbu, aniž bychom se přestali líbat. Jazyk a rty Draca Malfoye náhle opustily ty mé, aby mohly pomalu mučit můj hrudník. Jen jsem potichu vzdychla.
Jeho polibky zasypávaly celé moje tělo. Pak do mě pronikl, a nikam jsme nespěchali. Byl něžný a pak jsme s výkřikem vystoupili na vrchol lásky.
"Tak co Hermiono. Vezmeš si mě?"
"Ano, Draco, vezmu."