Never Let You Falling Down

6. kapitola - Propadák

Hermiona

Uteklo pár měsíců od doby, kdy mi Draco poslal svůj dopis. Znala jsem ho zpaměti slovo od slova. Sice byl rozmazaný od jeho slz, ale to bylo jen známkou toho, jak do své zpovědi vložil celé srdce.
Ten den jsme měli společnou hlídku a já měla v hlavě tolik otázek.
"Draco, jsi tady? Draco!" Volala jsem zoufale do prázdné chodby.
"Jsem tady Hermiono, pojď do těch dveří." U ramene mu seděl Draco-sova, a pohoukával si.
"Draco, kdy jsi to psal? A jak víš, že jsem si koupila sovu? Jak dlouho jsi to chtěl tajit? A proč jsi mi nic neřekl?" Chrlila jsem na něj jednu otázku za druhou.
"Hermiono, teď mě už znáš, víš jaký doopravdy jsem. Vážně mě neodsoudíš za to, jaký jsem?"
"Ne, neodsoudím, jsi mnohem statečnější, než bych čekala. Ale jsem na tebe naštvaná. Místo toho, abys mě tiše nesnášel, jsi mi nadával, proč?"
Neodpovídal, jen se na mě nejistě podíval.
"Weasley. Jak to s ním je?"
"Nevím, ale s láskou v očích jsem se na něj nedívala, byla v nich spíš úleva, že jsme přežili. Všichni. Ty jsi se na mě pak podíval a já věděla hned, že se něco změní. Ty jsi se změnil a jsem za to ráda. Od toho pohledu myslím jen a jen na tebe, Draco, pak naše setkání na Příčné ulici bylo kouzelně nové. Několik dní se mi zdálo o tvých šedých očích a bez tebe jsem to nebyla já. Miluju tě jako nikdo z tohoto vesmíru."
Draco se usmál a objal mne.
"Vážně ti za to stojí tvé přátelství s Weasleym?"
"Přátelství vem čert, láska vždy vyhrává."
Pak mě políbil tak něžně, že mi v břiše lítali motýlci do všech stran a společně jsme se vydali na hlídku.

Draco

Ona mě miluje!! Hermiona Grangerová mě miluje. Je bezvadná a každý den mě překvapuje stále novými věcmi. Jako primuska je dokonalá a jako spolubydlící naprosto vyhovující. Jen má stále jednu vadu a tou je Ronald Weasley. Je už skoro konec října a neměla to srdce říct mu pravdu o nás dvou. Zítra s ním jde do Prasinek a já budu muset čekat v kabinetu profesorky Sinistrové při školním trestu.
Mezitím Potter byl u otcova soudního řízení. To, co u soudu předvedl, bylo neuvěřitelné. Každopádně otec je očištěn a s ním celá naše rodina. Nemusím ho, ale už jsem s ním zakopal válečnou sekeru i kvůli Hermioně. Neplatil dokonce výlohy za soudní řízení.

Hermiona

Dnes jsem šla do Prasinek s Ronem. Musím mu nějak šetrně sdělit, že je mezi námi konec. Vím, že ho tím zraním, ale jinak to nejde. Mezi mnou a Dracem je mnohem hlubší vztah než v mém a Ronově.
Zašla jsem ještě do písařských potřeb a tím se zdržela. Ron už na mě čekal U tří košťat.
"Ahoj, dáš si něco lásko?"
"Ne, musím si s tebou o něčem promluvit."
Ron zbledl jako stěna.
"O čem? Jestli je to o nás..."
"Není to o nás, je to o mě, Rone, sotva se stíhám učit na OVCE, jsem primuska a dělám si nadstandardní kurz lektvarů. Nemám prostě čas, potřebuju volno na sebe a doučování mladších ročníků."
"Není to lež, Hermiono? Moc dobře vím, že trávíš hodně času s Malfoyem. Co na něm vidíš? Je to Malfoy..."
"Je to Malfoy, ale na rozdíl od tebe se nebojí přiznat věci tak, jak jsou, Rone. Jsme primusové a musíme spolu trávit čas, navíc s ním bydlím v komnatách pro primuse."
"Zastáváš se ho? Nebo sebe?"
"Obou! Neznáš ho, proč ho soudíš?"
"Znám ho moc dobře, abych ho soudil. Je ze Zmijozelu, to stačí! Co víc chceš?"
"Abys mě nechal rozhodovat se o tom, s kým se mám bavit a s kým ne! Je už po válce a on se změnil."
"Chodíš s ním?"
Neodpovídala jsem, protože jsem měla slzy v očích.
"Nechodím, ale poznávám ho víc a víc. Je konec Rone, smiř se s tím."
Utekla jsem jako malá holka, i když na mě volal, ať se vrátím. Nebylo rozumné mu dávat vůbec nějakou šanci. Draco byl příliš hluboko pod mou kůží. Nešla jsem ani za Harrym, musela jsem vidět jedinou bytost, pro kterou má smysl žít. Musela jsem vidět Draca.

Ron

Nechala mě kvůli Malfoyovi. Když je o tolik lepší než já... V hlavě se mi rodily různé druhy myšlenek, ale nedokázal jsem jí pochopit, to prostě nešlo. Bydlí s ním, jsou primusové, vídají se každý den, ale já ji miluju! Nikdy se nesmířím s jejím rozhodnutím! Jen doufám, že na ně nebudu narážet při každé příležitosti.
Jak jsem si to předpověděl, hned večer jsem je potkal u prázdného výklenku u okna, jak si něco zamilovaně špitají. Měl jsem chuť Malfoye vlastnoručně uškrtit.

Draco

Hermiona proběhla kolem kabinetu profesorky Sinistrové jako namydlená střela. Běžel jsem za ní, protože jsem věděl, že se s Weasleym rozešla. Nevím, jestli mě zahlédla nebo ne, ale věděl jsem, kam má namířeno. Ať se stalo cokoliv, nevyzvídal jsem a jen ji objal. Prošel kolem nás Weasley a tvářil se zhnuseně.
"Hermiono, nemusíš mi nic říkat, jen...", objala mě a políbila na chodbě před zraky udivených studentů a školníka Filche.
Teď už každý bude jistě vědět o tom, že spolu chodíme. Nic jiného jsem si nemohl přát.
Došli jsme hradem ruku v ruce do Velké síně a i tam mě dokázala překvapit, když mě objala a nechtěla pustit ke zmijozelskému stolu. Potter byl asi citlivější než jeho tupý kamarád, přišel k nám a jediným gestem naznačil zvednuté palce.
" Hermiono, tys mu něco říkala? "
"Není to Ronald, dávno ví, že je mezi námi něco víc."
"A co to je?" Musel jsem to znovu slyšet, byl to pro mě splněný sen.
"Láska, Draco."
Nemohl jsem odolat pokušení ji nepolíbit. Už jsem sotva vnímal její vůni, která mě vždy obklopila, když jsem šel do koupelny, ale teď voněla jinak. Voněla štěstím.

Hermiona

Pohltila mě vlna štěstí a lásky. Draco je velice citlivý a nejistotu zakrývá před ostatními tím, že mě radši drží za ruku. Nebráním se, jen mě mrzí, že s Harrym a Ginny trávím míň času, než tomu bývalo o prázdninách v Doupěti.
Usedla jsem k nebelvírským studentům, když se nečekaně zvedl Albus Brumbál.
"Studenti, dovolte mi, abych vám ukrojil kousek z vašeho drahocenného času. S profesorským sborem jsme se shodli na tom, že letošní Vánoce máme právo náležitě oslavit. Nejen proto, že to bude přesně sedm měsíců od doby, kdy se náš svět zbavil Voldemorta, ale i proto, aby si poslední ročníky zapamatovaly, jak vypadají Vánoce v Bradavicích. Proto letos mimořádně uspořádáme vánoční ples. Pozváni jsou všichni od čtvrtého ročníku výš, nižší ročníky pouze s pozváním od vyšších. Tímto oficiálně zahajuji plesovou sezónu. A nyní už bylo dost tlachání, přeji vám dobrou chuť."
N

e, to snad není pravda! Ke všem starostem, učení a povinnostem si ještě vymyslí ples? Nemám čas jenom na to, abych se ještě starala o šaty, s kým půjdu nebo kdo mě pozve. V ten okamžik se Draco podíval mým směrem s otázkou v očích, jestli s ním půjdu.
Mou odpověď jistě uhodnete ihned. Nebyl čas ani chuť se rozmyslet. Kývla jsem na souhlas i přesto, že vedle mě seděl Ron a cpal se ledvinkovým nákypem.
Tohle bych nečekala ani ve snu, já a Draco Malfoy spolu na plese. Třeba nebude jen ples, kdo ví, že?