Never Let You Falling Down

15. kapitola - Dopis v deníku L.A.M.

Hermiona

S Dracem jsme manželé už víc než tři měsíce a já mám stále pocit, že žiju ve snu.
Naše svatební noc byla tak kouzelně romantická. Draco dopoledne v den svatby proměnil náš byt v luxusní romantický apartmán. Pomocí kouzel, samozřejmě. A téměř jsem ho nepoznala. V ložnici plápolala malá kouzelná světélka v ochranných bublinách, všude kolem byly rozházené okvětní plátky růží, na stole stálo šampaňské v ledových kostkách a u stropu se mihotaly jako hvězdy malé víly. Koupelnu ozařovaly mudlovské svíčky a mísa jahod se šlehačkou. Sotva jsem lapala po dechu, když se ke mě Draco přitiskl zezadu a objal v pase a svým strništěm mi pomalu a mučivě jezdil po obnažené šíji. Pak mnou projela vlna rozkoše a já zasténala. To byl signál pro Draca, aby mi stáhnul obě ramínka a nechal šaty sklouznout na zem. Pak jsme se milovali tak něžně, že jsem necítila nikdy nic silnějšího. Tu noc si budu pamatovat navždy...
Druhý den ráno jsme se přemístili na krasný malebný ostrov, který nevím kde je. Všude kolem nás bylo moře, pláž a palmy. Byli jsme to opět jenom my, Draco Malfoy a Hermiona Malfoyová. Ten týden uběhl moc rychle, výlety po ostrově nás připravily o pojem o čase a poslední chvilky jsem myslela už jen na to, jak mi schází naše maličká Amber.
Jenže teď už jsme doma na Příčné ulici a Draco dopoledne odjel ke své matce. Jsem zvědavá, co mu chtěla sdělit.

Draco

Psala mi matka, že má pro mě něco důležitého, co od základu změní kouzelnický svět. Vzpomněl jsem si, že mi to psal i otec. Co je ale to velké tajemství? Co od základu změní náš svět? Odpovědi jsem se konečně dočkal osmého listopadu.
Přemístil jsem se domů za matkou, která mi jen řekla, abych se posadil.
"Tohle patřilo tvému otci," řekla a podala mi jeho deník.
"Tohle? Co v tom může být tak důležitýho, že to překope náš svět?"
"Nevím, Draco. Otec to zapečetil a já nemohla přijít na to, jak ho otevřít."
"A to jako čekáš, že já ho otevřu?"
"Jistě, musíš to udělat jen ty."

Chvíli jsem nad deníkem svého otce dumal v kuchyni. Sotva jsem se ho dotkl. Pak ale se stalo něco, co jsem nečekal. Deník mi prozradil, jak ho mám otevřít v momentě, kdy jsem se ho dotkl.
»Kým jsme byli v minulosti?«
Zamyslel jsem se.
»Smrtijedy.«
A ta kniha se otevřela. Četl jsem otcovy zápisky. Došel jsem k datu 13. 7. 1997. K datu údajné smrti Albuse Brumbála zbývalo sedmnáct dní. Byl u toho dopis, tak jsem ho otevřel.

»Tomu Riddleovi« stálo na obálce.

»Tome, Tvůj plán, jak mne zabít nevyjde. Nejen, že má několik trhlin a nedomyšlených tahů, ale hlavně proto, že neustále podceňuješ mé schopnosti.

Tvá první chyba je ta, že chceš ranit Luciuse Malfoye tím, že přinutíš jeho syna, aby se stal smrtijedem. Následně této čisté duši poručíš, aby obstarala mou smrt. Jediné, čeho tak dosáhne, budou ubohé pokusy o vraždu někoho, kdo je mnohem starší a zkušenější čaroděj než jste vy dva dohromady. Jediné, čeho se bojím, je mnoho nevinných obětí, které se mmlafý Malfoy bude snažit dostat z tohoto světa.
Opět prohraješ, Tome.

Druhou věcí, které ses dopustil a byla mylná, je Tvá neochota si připustit, že existuje něco, co neznáš. Dovoluji si Tě tedy upozornit, že nemám v plánu se nechat zabít.

Poslední omyl, kterého jsi se dopustil, je také zároveň velice znepokojující. Láska, kterou tolik opovrhuješ, je nejsilnější magií, co dokáže vyléčit každé srdce. Zkus v sobě objevit alespoň trochu lásky. Zkus to, Tome.

Albus Brumbál«

Dopis jsem četl jedním dechem. Nemohl jsem tomu věřit.
Zápis mého otce pokračoval.

Profesor Brumbál použil dávné kouzlo, na které jsme všichni opomněli. Všichni toto kouzlo používáme každý den. Vyvolal své astrální já, tedy vyvolal sám sebe ze svých snů. Toto své já nechal zabít a sám všechny přesvědčil o tom, že zemřel. O jeho náhlém 'oživení' vědělo pouze pár lidí z Brumbálova okolí.

Byl jsem mírně řečeno v šoku. Takže Brumbál někde spal, zatímco já jsem chtěl zabít jeho sen? Tohle je neuvěřitelné! Kolik se toho budu ještě učit?
Přišla matka.
"Draco, Hermiona právě poslala sovu, máš jít domů na večeři."
Nevěděl jsem, co dělat. Jít na večeři nebo... kam? Napadlo mne jediné místo.

Harry

Ležel jsem pod bukem s Ginny na dvorku našeho nového domku v Godrikově dole, když jsem uslyšel hlasité prásknutí.
"Kdo to může být?"
"Nevím. Já nikoho nečekám, ty snad ano?"
"Ne,"hlesl jsem,"možná je to Ron, ale ten by mi dal vědět, nemyslíš?"
"Jdu se podívat."
Když jsem o pět minut později otevřel dveře, zůstal jsem stát jako přiřazený. Před naším domem stál Draco Malfoy s výrazem šoku.
"Pottere! Vím že mě nevidíš zrovna nejradši, ale mám pro tebe něco důležitého."
"Pojď dál, Draco. Co se děje?"

Chvíli váhal než vešel. Vypadal rozrušeně a jako by to ani nebyl on.
Asi tak po deseti minutách vešla do obývacího pokoje Ginny, ale Draco stále mlčel.
"

Malfoyi, co tu děláš? Myslela jsem, že jsi s Hermionou."
Odtušil jsem, že se to bude týkat Brumbála.

Draco

Nevěděl jsem, jak začít. Prostě jsem před Pottera hodil deník svého otce a nechal ho, aby si to přečetl sám.
Harry chvíli nevěřícně zíral na to, co otec psal, pak se usmál.
"Hodně nám vše zkomplikoval, ale to by pak nebyl Brumbál. Děkuju ti Draco, že jsi zašel za mnou. Tohle je opravdu velmi důležité. Předám to na Ministerstvu Pastorkovi."
"Musím jít domů, Hermiona na mě čeká s večeří."
"Jdeme také, pozvala nás," řekla mladá Potterová a už chtěla cestovat letaxem.
"Portus!" Harry namířil na plechovku od masového nákypu a ten se rozzářil modrou barvou.