Hunter (Původní verze)

Kapitola 9.

Piráti? S pirátama nemám žádnou zkušenost, a, přiznávám, bála jsem se. Něvěděla jsem, co udělají, tak jsem jen tak stála a pozorovala blížící se loď.
„Piráti!" Křičel muž v lodním koši. Na to vyběhl ze své kajuty kapitán. Rodiny se vytratili do podpalubí, posádka se vrhla ke kanónům. Cítila jsem zmatek, posádka ale na tyhle situace byla asi zvyklá. Kapitán nařídil sbalit plachty, aby je nepoškodili.
„Nabít děla!" Zazněl kapitánův hlas. Podívala jsem se na obvaz na mé ruce. Rána byla celkem zahojená, meč jsem si ale vzala do levé, v pravé jsem držela pistoli. Když se piráti přiblížili na pár metrů od nás, viděla jsem jejich nenasytnost po bohatství a krvi. Harpunami si nás přitáhli blíž a přicházeli na loď.

Jeden pirát s páskou přes oko šel po laně přímo proti mě. Natáhla jsem ruku s pistolí a střelila ho do hrudi. S výkřikem spadl do moře. Schovala jsem si pistol do pochvy a rozhlédla se po lodi. Všichni bojovali, Edward na protější lodi likvidoval piráty u děl. Ozvala se hlasitá rána, naše loď vypálila dělové koule na piráty. Mezitím už zase začalo poprchávat. Šla jsem po palubě k bojujícímu pirátovi, postavila se za něj probodla ho. Když mi sjel z meče, člen naší posádky se na mě vyděšeně podíval a rozběhl se pomoct ostatním. Přebila jsem si pistoli, chvíli mi to trvalo, bylo to však dost rychle na to, abych zpozorovala nepřítele, který stál za Edwardem a chystal se do něj zaseknout sekeru. Chytla jsem pistoli oběma rukama a zamířila. Ozval se výstřel a pirát se se zkrvavenou hlavou svalil na zem. Edward se po mně ohlédl a děkovně kývl. Znovu jsem se podívala na situaci na lodi. Posádka to zvládala, tak jsem se vydala na druhou loď.

Pomalu jsem přecházela po laně, když mi prolétla kulka těsně kolem hlavy. Lekla jsem se a spadla. Stihla jsem se však chytit provazu, a tak jsem na loď doručkovala. Vylezla jsem na palubu a rozběhla se na piráta. Skočila jsem, zasekla mu meč mezi krk a rameno a dopadla na něj. Pro jistotu jsem mu ještě zabodla meč do břicha. Když jsem se otočila, běžel ke mě další pirát. Byl obrovský, měl sekeru a dlouhý knír. Tohle asi obyčejný pirát nebyl. Jeho sekera o kousek minula mou hlavu. Zasekla se do paluby a já využila pirátovy snahy vyprostit ji. Sekla jsem ho do ramene, on se však dále pokoušel vytáhnout zbraň. Zabodla jsem mu meč do zad, byl však stále živý. Sebrala jsem meč a ustoupila. Popadla mě panika. Co to sakra je? To snad není člověk!

Když se ke mně otočil se sekerou, myslela jsem, že je to můj konec. Oči se mu zaleskly a já byla strachy bez sebe. Začala jsem couvat. Voda mi stékala do očí, nemohla jsem nic dělat, panika se mě zmocnila tak moc. On si to zřejmě užíval, potom jsem ale zahlédla záchranu. Asi v půlce sloupu nesoucího hlavní plachtu seděl Edward. Jako pravý Asasín se odrazil a skočil. Trefil se přesně do míchy, to monstrum usmrtilo.
„Co je tohle za věc?" Ukázala jsem vystrašeně na mrtvolu. Edward jen pokrčil rameny a vykročil ke kajutě. Následovala jsem ho.

V kajutě byly truhly s poklady, na stole malá otevřená truhlička s dopisy. Všechny byly otevřené, na nich však ležel amulet.
„Myslela jsem, že bude těžší je najít. Teď máme tři, v Nantes bude čtvrtý." Sebrala jsem ho a pokračovala jsem v prohledávání, nic zvláštního jsem ale nenašla.
Náhle jsem uslyšela hlasy, blížily se k nám. Rozhlédla jsem se po místnosti a hledala úkryt. Nakonec jsem skočila za truhly a čekala. Dovnitř vešel kapitán s Jacobem. Co ti tu dělají?
„Víš, co máš dělat." Řekl mu Mořský medvěd a sám prohledával místnost. Ze začátku vypadal velice klidně a sebejistě, postupem času však byl nervóznější.
„Kapitáne," Oslovil ho Jacob, „není tu."
„Jsem si ale jistý, že tu někde být musí! Tohle přece byli Bednáři, že?" Tak kapitán se zajímá o Bednáře, jo? Jacob pokrčil rameny a začal se prohrabávat v pokladech. Kapitán ještě jednou otevřel tu truhličku ze které jsem vzala amulet a pořádně ji prohrabal. Nic z ní nevzal, očividně ho ale zaujala jedna listina. Poté oba opustili místnost, a když byli dostatečně daleko, vylezla jsem ze svého úkrytu. Podívala jsem se na ten tolik zajímavý papír, byl to plánek skryté čepele! Schovala jsem si ho a nabrala pár mincí, stejně by tady na zničené lodi k ničemu nebyly.

Vrátili jsme se na loď a za chvíli jsme už znovu vypluli. Déšť byl stále silnější, tak jsem šla do pokoje. Svlékla jsem si mokré oblečení, hodila ho na židli a převlékla se do suchého. Sundala jsem si obvaz z ruky a po zkontrolování stavu jsem si ji znovu zavázala.
Po velice dobré večeři jsem se vrátila dolů. Byla jsem velmi unavená, odehrálo se ale příliš věcí, kterým jsem nerozuměla a ty mi spát nedovolili. Ležela jsem na kraji postele vedle Edwarda a snažila se myslet na domov. Po chvíli mě napadlo, jestli jsem opravdu měla jet, nebo radši zůstat doma a ještě pár let cvičit, jestli na zabíjení nejsem ještě moc mladá.

Když byla úplná tma a loď se pomalu houpala na vlnách, nazula jsem si boty a vzala si kabát. Vyšla jsem nahoru a začala šplhat na stožár. Když jsem byla nahoře jak jen to šlo, sedla jsem a pozorovala okolí. Moc toho k vidění nebylo, a ve tmě už vůbec ne, ale byl tam čistý vzduch a zářící hvězdy. Na chvíli mě toto prostředí uklidnilo, tak jsem hleděla a zaposlouchávala se do zvuků moře.

#8c[