Hunter (Původní verze)

Kapitola 4.

*přepsáno*

Projížděla jsem lesem s bratrem po boku. Přemýšlela jsem o strýčkovi, neviděla jsem ho spousty let, nejspíš ještě před tím, než jsem se poprvé střetla s mečem. Pomalu se začalo rozkapávat. Zaslechla jsem šustění, při dešti v lese je to asi normální, ale i Daren zpozorněl, tak mi to přišlo divné. Jeli jsme ale dál. Kolem cesty bylo křoví, a z něj jakokdyby něco zářilo. Bednáři! Co když to jsou oni s jejima svítícíma prstenama? A taky že byli. Čtyři. Ještě než se vůbec vymotali ze křoví, jeden se skácel zpět k zemi s mojí dýkou v hrudi. Hodila jsem po nich i druhou, ale netrefila jsem se. Seskočila jsem z Annie a rozmýšlela si následující postup. Bleskově jsem vytáhla meče. Jen tak jsem je roztočila a vystrašila tak Bednáře. Došla jsem k něčemu, co se krčilo na zemi a nadávalo. Kopla jsem do něj a povalila ho na zem. Držel si nos, nebo spíš to, co z něj zbylo. Ta hozená dýka přece jen něco zasáhla. Tohle mě pobavilo, tak mi dělalo o trochu menší problém ukončit jeho trápení rychlým bodnutím do srdce.

Daren bez problémů zvládl ostatní, a já šla hledat svoje dýky. Obě jsem je našla a pokračovali jsme. Pršelo více, a s deštěm padala i podvečerní mlha. Zrychleným tempem jsme se dostali do menší vesničky a našli ubytovnu. Za ne úplně nejlevnější cenu jsme si pronajmuli pokoj na jednu noc. Šla jsem ještě ustájit koně, a trochu se o ně postarat. Brašny s věcmi jsem vzala s sebou a v přízemí nechala Darena. Bavil se pitím jako každý muž jeho věku. Já plnoletá nebyla, a i kdyby, alkohol nesnáším. Stoupala jsem nahoru do pokoje, na stůl pohodila tašky a vytáhla si z nich jablko s knížkou.

Po nějaké době Daren vtrhl do pokoje a opile mi oznámil, že nás přišli navštívit naši kamarádi Bednáři. Protočila jsem oči a vyhlédla z okna. Měl pravdu, opravdu tam stáli. Jelikož okno bylo přímo na straně vchodu, počkala jsem si, až vejdou dovnitř. Vytáhla jsem bratra oknem a čekali jsme. Naštěstí ty blbce nenapadlo podívat se z okna, a tak nás neviděli. Když jsme prolezli zpět, pokoj byl trochu rozházený, ale nic víc neudělali.

Druhý den jsme konečně dorazili do Londýna, a Daren mě nadšeně vedl zalidněnými ulicemi. Dorazili jsme před luxusní vilu, něco mi připomínala, ale nevím co. Možná mi připomínala barák. Když Daren zaklepal, otevřel komorník a my se představili. Vešli jsme dovnitř. Dům byl převážně z mramoru, nechyběli palmy, fontánky ani spousta služebníků. Po chvíli k nám přišel obtloustlý postarší kníratý muž, oblečen v bílém saku a cylindru. Strýček Ignác!