Kapitola 17.

12 2 2
                                    

To už 17 kapitol? Lol... Teda, ty první jsou hoooodně krátký... Ale nehorázně mně štve, že když zmáčku enter, udělá to mezeru dva řádky. I když to píšu ve wordu. Jo, teď už na kompu. Nevíte někdo, jak to odstranit? Předpokládám, že se to taky nečte nejlíp, když musíte furt posouvat obraz... No nic, užijte si čtení!


›Lillian‹

„Víš, co by mně zajímalo?" zeptala jsem se Kláry.

„Ne."

„V kterém roce Orriana žije?"

Spolupracovnice se na mně usmála a spustila svůj vědecký výklad: „18. století. Ale něco tu nesedí. Revolvery se objevovaly už od 17. století, ale na křesadlový zámek. Takové, jaký má Orriana, se začaly vyrábět až kolem roku 1822, ještě k tomu v Americe. A nechce se mi věřit, že by si to nedali patentovat."

Pokrčila jsem rameny. „Třeba se dnes dozvíme, jak to bylo."

(ne, nedozvíme :P)

#Animus

›3.osoba‹

Jablko...prorok...templáři...

Slova, která celou noc probíhala Orrianě v hlavě, a zároveň slova, která jí nedopřála spánek. Když ji ale před úsvitem přišel vzbudit pan kapitán Blaise, rozhodla se, že se ho na tyhle slova ptát nebude. Vzhledem k tomu, že se Edward zmínil o tom, že jí to říkat neměl, neměl jí to říkat. Akorát jí tak přidělal starosti.

„Dobře že už jsi vzhůru. Obleč si něco vhodného pro běh." ušklíbl se William a vyšel ven z pokoje.

Orriana vyplázla jazyk na dveře, kterými odešel, a nezbylo jí nic jiného, než ho poslechnout. Kolečko zaschlé krve na posteli ale nešlo přehlédnout, stejně jako štiplavou bolest v pravém zápěstí. Rána vypadala přinejmenším nechutně. Orriana pokrčila rameny a šla hledat oblečení. Blaise není zas takovej parchant, aby jí s tím nic neudělal. Snad.

Orriana si pročesala vlasy, zamotala je do copu a svázala rudou stuhou.

„Ta-dá!" strčila Willovi zakrvácenou ruku před obličej.

„Dej to pryč!" odstrčil její ruku pryč.

„Kapitán nemá rád krev?" snažila se ho naštvat, William ale jen odsekl: „O to budeš mít horší výcvik. Dělej, nechci tady promeškat celej den."

„Kam?"

„Do stájí." Orriana se na něj usmála a odpověděla: „Pak tedy do stájí."

„Někdo tady musí mít poslední slovo, co?"

„Přesně tak!" zasmála se a seběhla schody. Dole stála Fiora a s někým se hádala. Toho chlápka tu ještě neviděla. Nevypadal moc na zabijáka, a tak, když došli do stájí, se Blaise zeptala, kdo to byl.

„S tím chlapem by sis pěkně pokecala. Je to Ital."

„A ten chlap se jmenuje jak?"

William se uchecht. „Co já vím. Něco italskýho."

„Takže třeba Vecchio Porco? (Starý prase)"

Will pokrčil rameny, a Orriana se od srdce zasmála.

„A co dělá Ital tady?" ptala se dál, když vyváděla Annie ven.

William se na ni zaraženě podíval.

Hunter (Původní verze)Kde žijí příběhy. Začni objevovat