Chci svobodu...

Návštěva

Ráno, když jsem se vzbudila, jsem slyšela matku jak dole něco štrachá. Asi si zase hraje s panáčky. Matka má postavené malé městečko z papíru a dřívek. Po delší době si začala vyrábět i figurky z bavlny. Vypadá to jako voodoo a je to i celkem strašidelné. Má figurku sebe, mě a pak trochu větší figurky, které vypadají jako mimozemšťané. Když jsem se zeptala kdo to je, tak jen zavrtěla hlavou a popřípadě mě poslala psát úkoly nebo meditovat.
Proč poslouchám takového blázna? Protože cítím, že bych měla.

Udělala jsem oběd. Matka ho mlčky snědla, přidělila mi vzdělávací program a pak se zamkla ve sklepě. Nakrmila jsem i Betz. Ta se mi usadila na klíně a předla.

Dodělala jsem první část úkolu. Musela jsem počítat trajektorii hozeného předmětu. Matka tvrdí, že se mi to bude hodit. Chystala jsem se jít běhat na pás. Oblékla jsem si tílko a kraťasy a stáhla vlasy do culíku. Docela mě štve že nemůžu běhat venku někde v lese, ale nesmím o tom přemýšlet jinak se na mámu naštvu a její stav by se mohl zhoršit. Najednou někdo zaťukal. Vypla jsem pás a pomalu se přiblížila k hlavním dveřím. Přes mléčné sklo, které bylo zasazeno v masivních dveřích jsem uviděla siluetu. Jeden člověk. Otočila jsem se ke dveřím do sklepa. Žádné podezřelé zvuky jsem neslyšela, takže matka o ničem neví. Pomalu jsem natáhla ruku ke klice. V tu chvíli se na mě vyřítila matka a stáhla mi ruku zpátky. Prudce mě strčila směrem ke schodům a zahrozila mi pěstím. Rychle jsem vyběhla nahoru a přikrčila se u dveří a poslouchala. Matka otevřela dveře, ale ještě před tím zaváhala. "Dobrý den. Co potřebujete?" Neslyšela jsem odpověď. "To už je to tady? Těch 14 let uteklo jako nic." Zase jsem nezaslechla návštěvníka. "Nemohli byste mi ji nechat na její 16cté narozeniny? Chci se s ní aspoň rozloučit." Konečně jsem něco zaslechla. "Ani den navíc! Potřebujeme ji na její 16cté narozeniny, aby se to povedlo. Tak zněla dohoda!" Matka se nadechla. Slyšela jsem ji až nahoru. "Vstoupila jsem do toho vašeho honu  jen pro to, že mě donutila moje máma. Vyřiďte si to s ní." Snažila se zabouchnout dveře, ale ten chlap je stihl chytit. "Vydej te nám ji nebo si ji vezmeme sami." Snad nemluví o mě. Už jsem neposlouchala. Zabarikádovala jsem se v pokoji. Za pár minut jsem slyšela matku zaječet. Zrychlil se mi tep. Na mé dveře začal někdo bušit. "Fauno Deringelová! Vyjděte ven a vaší matce se nic nestane." Když jsem neodpovídala, tak se začal snažit dveře vyrazit. Můj bože. Začala jsem se rozhlížet. Jediná možnost...vyskočit z okna.
Otevřela jsem a koukla se dolů. To bych měla zvládnout. Pomalu jsem se vysoukala po částech ven a zavěsila se co nejníže abych to měla blíž k zemi. Pustila jsem se. Jakmile jsem dopadla, tak jsem se sbalila do kuličky a dokutálela se do záhonu. Přežila jsem to. Podívala jsem se na dům kde jsem byla celých 15 let "vězněna" duševně chorou matkou. Zaměřila jsem se na okno v přízemí. Byla na něm krev. Matka pořád ječela. "Co se děje mami?" zašeptala jsem si pro sebe. To už jsem, ale uviděla v okně muže, který se konečně dostal do mého pokoje. Rychle jsem zaběhla za křoví. Myslím, že mě viděl. Vyskočil bez menších obtížích z okna a zamířil si to ke křoví. Zatajila jsem dech...