Chci svobodu...

18.

Doběhla jsem brunetu s Elem, který se na mě nervózně podíval a zpomalil, abychom na tu ženu viděli. Pohybovala se dost elegantně. Vážně úžasná žena co se týče vzhledu. Pokud Jack nezdědil tělesné prvky genů, tak nejspíš zdědil charakterové vlastnosti. To mě dost děsilo. Jestli má Jack takovéhle záchvaty nadrženosti, tak jak je na tom jeho máma když mají s jejím manželem tolik dětí?
Vysílala jsem své pohledy na Ela a ten mi je oplácel.
"Ale no taak. Děti nebojte se. Upřímně jsem si myslela že se Jackie už poučil. Zřejmě ne. Musíme mu zase zaplatit terapii." tu poslední větu řekla spíš pro sebe. Zněla sklesle.
Hlavně mě zaujalo jak vycítila že jsme nervózní.
Sešli jsme schody.
"Bohužel..." povzdechla si "...budete muset jít do těch místností dole. Nemáme volné pokoje." a zamířila ke známým dveřím.
S Elem jsme se oba zastavili a pohled nám padl na dveře co vedly na zahradu a byly otevřeny.
El by už vystartoval kdybych mu nepoložila ruku na rameno. "Nemůžeme je tu nechat." zašeptala jsem. El se ke mě obrátil čelem a chytil mě za ruku. Druhou rukou mi zvedl bradu a zadíval se mi do očí. "Ano, ale nepomůžeme jim, když na tom budeme stejně jako oni." na to mě políbil a dřív než by stačil někdo zareagovat, tak zmizel. Cítila jsem už jen jak se mi vysmekl a nechal tak moji ruku nataženou do vzduchu.
Žena se otočila, jako by tušila že se něco děje.
Nemůžu uvěřit že nás tu nechal. Že MĚ tu nechal.
Vyděšeně jsem se koukala na dveře na zahradu. Bruneta to pochopila. "Stráže! Ten kluk utekl! Chyťte ho!" na to jsem si klekla na koberec a zírala na brunetu.
Koberec pod brunetkou se začal škvařit. Polekaně uskočila.
"Zlato. Ty to nechápeš. Okolo tohoto místa jsou bažiny. Přeprava je možná pouze helikoptérou. Jestli šlápne vedle, už ho nikdy neuvidíš." vyděšeně se podívala na muže, kteří měli zbraně a začali všude pobíhat. Nechápu ji.
"Mami?" ozvalo se za mnou. Jack? Ne...Jack s takovou něhou s mámou nemluví.
"Mám ještě dva starší bratry." Jack má vlastně ještě dva starší bráchy. To bude jeden z nich.
Obrátila jsem se za hlasem.
Tohle skutečně nebyl Jack. Stál tam takový vyzáblý na první pohled křehký kluk. Měl na sobě vytahané černé tričko a rozepnutou černou mikinu. Jeho kalhoty - také černé - mu byly trochu delší a neměl boty ani ponožky. Nakonec jsem zamířila pohledem k obličeji. Měl podobný tvar obličeje jako jeho matka. Jeho oči byly tmavě oranžové. Taková nezvyklá barva. Pod očima měl kruhy, ale trvalo mi než jsem si toho všimla, protože mu do očí padaly černé delší vlasy. Vypadal jako by dlouhou dobu nespal. Ruce měl za zády a nervózně házel pohledy zmatení po jeho matce a na mě. 

Ten nemůže být starší než Jack. Jeho matka se na mě podívala se strachem v očích. 

"Zlato. Neměl by ses přepínat a dělat si starosti..." začala ho hladit, ale on před její rukou uhnul. Byli skoro stejně vysocí. "Kam půjde ta holka?" zeptal se a ukázal na mě prstem. Odvrátila jsem se. Jeho hlas zněl tak nevině a jakoby ho každé slovo bolelo. Je nemocný? Nemohla jsem se na něho dívat...na tož ho poslouchat. Zvedla jsem se a odešla jsem pomalu kousek dál. 

El. Vážně odešel? Opřela jsem se zády o stěnu. Nemůžu tu nechat moje jediné přátele. Elektron mě zklamal. Najednou si přede mne někdo stoupl. Polekaně jsem zvedla hlavu. Pár metrů ode mne stál ten kluk. Zvedl ruku do pozdravu. "Ahoj. Já jsem Mei." snažil se ten podtón bolesti nějak zamaskovat, ale nešlo mu to. Při jeho hlase jsem zkřivila rty do bolestné grimasy a sklopila  hlavu. "Ahoj. Já jsem Fauna. Neměl bys se mnou mluvit." špitla jsem a vyslala pohled na brunetu. Mei se zatvářil ukřivděně. "A s Jackem jsi mluvila." šeptl. Udržoval si ode mne odstup. Sotva jsem ho slyšela.
Sklonil hlavu. Najednou jsem mu přes vlasy neviděla oči. Deprimující. "Ale Jack je někdo jiný." zajíkla jsem se.

"Chápu. Jsi na zlý kluky?" zasmál se ironicky. Nadechla jsem se a pomalu vydechla. "Ne." zavrčela jsem. "Chápu. Jack je nebezpečný. Dej si pozor." řekl ještě a pak bez jediného pohledu odešel. Když zmizel nahoře na schodech, sesunula jsem se podél stěny a zmateně jsem se koukala na brunetku, která ale věnovala pozornost Meiovy. Povzdechla si.