Chci svobodu...

Je to tady

Když se odemne El odlepil, tak jsem byla jako přimrazená. Díval se mi do očí. Najednou se jeho oči změnily ve zlé. Zrzek. Vyskočila jsem na nohy a rozhlížela se kolem. Nikde nebyl ani blonďák ani černovlasý chlapec. Jsou mrtví! Pochop to! Nemůžou ti ublížit. Fauno! Podívala jsem se na zaraženého Ela, který seděl pořád na zemi a tvářil se ublíženě. Potom jsem se obrátila na Flóru, která se mi po chvilce vrhla kolem krku. "Nemysli na ně. Nejsou tu. Ano?" šeptala mi. Flóře jsem to jako jediné řekla a teď jí jediné došlo proč se bojím. Jsem ráda že jsem to řekla zrovna jí. El se mezitím vyškrábal na nohy. "V pořádku? Nevěděl jsem že umím tak hrozně líbat." pokusil se nadlehčit situaci, ale moc se mu to nepovedlo. Flo po něm vrhla vražedný pohled a odvedla mě pryč.
Vešly jsme do našeho pokoje a já si sedla na svou postel. Už jsem byla uklidněná. Lehla jsem si a šeptala do polštáře. Flóra si sedla na svou postel a pozorovala mě. Cítila jsem její pohled.
Zakručelo mi v žaludku. "Já ti něco přinesu. El sem nepřijde neboj. Nesmíme chodit do cizích ložnic." mrkla na mě Flo a odešla z místnosti. Posadila jsem se. Přemýšlela jsem co bych mohla dělat. Napadlo mě že bych mohla zkusit meditovat. Sedla jsem si tak jak mě to matka učila a soustředila se na můj dům, ve kterém jsem bydlela 15 let. Došlo mi, že mají všechny holky zítra 16tiny včetně mě.
Ponořila jsem se do svého podvědomí. Pomalu se mi v mysli začal vykreslovat dům. Bílý dům. Zabloudila jsem na zahradu. Uviděla jsem svou matku, jak drží asi tak jednoletou holčičku v náručí. Koukaly se na západ slunce. Potom zašly do domu a matka dívku vedla do druhého patra přímo k mému pokoji. Soustředila jsem se ještě více. Ta holčička jsem nebyla já! Matka otevřela dveře do pokoje. Všude byly moje věci srovnané stejně jako před tím vpádem toho chlapa. Tamhle na stole se valí můj mobil. "Tak zlatíčko. Tvůj pokojíček jsem uklidila a tvoje postýlka na tebe čeká." slyšela jsem matku jako pod vodou. Holčička zavískla a matka ji položila do peřinek. Začala jí zpívat ukolébavku. Moje ukolébavka!
Přestala jsem se soustředit. Vrátila jsem se zpět na svou postel v cizím domě. Co to k čertu bylo?! Matně jsem si vybavila že jsem tu holčičku už viděla, ale nevím kde. Mávla jsem nad tím rukou. Tohle se mi při meditaci ještě nestalo. Může to být to co po mě matka chtěla když mě to učila? Aaaaaaah. Teď už je to stejně fuk. Protáhla jsem se na posteli.
Flóra vešla do místnosti. Na tácu nesla talíř bramboráků a nejspíš skleničky s džusem. "Ehm..." Flo mě přerušila "Neboj. Udělala jsem to celé znovu a to Elovo jsem vyhodila. Nejsem blbá." usmála se na mě. Vzala jsem si jeden bramborák a trochu uždibla. Bylo to celkem dobré, a protože se moje břicho ozývalo čím dál víc, tak jsem se do toho pustila. Flo si vzala jednu sklenici s džusem a pomalu pila. Sledovala každý můj pohyb, ale teď mi to bylo jedno. Mám hlad sakra.
"Zítra tu jsme poslední den viď?" Flo přikývla a vzala si bramborák. "Je tu WiFi?" Zavrtěla hlavou. "Vzali nám telefony a řekli že si to tu máme užívat jinak než na internetu."
Když jsme snědly všechno z talíře, tak jsme se rozvalily na posteli. "Flóro?"
"Ano?"
"Chceš se dozvědět proč tu jsme a nebo utečeme?"
"Nevíme kde jsme Fauno."
"Já to mužů zjistit." mrkla jsem.
"Jak?"
"Máma mě učila od mala meditovat. Před chvíli se mi povedlo opustit tělo a přenést se do mého domu. Máma má další dceru." nevím proč jsem si s tím tak jistá, ale prostě cítím něco jako...jako bych byla mámin domácí mazlík a teď jsem se odebrala do jiného světa a ona si pořídila nového.
"To si děláš srandu!"
"Ne. Nedělám."
"Tak mi to dokaž." usmála se Flo.
Sedla jsem si a připravila se. Povedlo se mi to! Procházela jsem postupně dům. Holky jsem našla o místnost vedle. Právě hrají Pepíčku pípni s klukama.
"Když půjdeš vedle tak tam najdeš zbytek naší skupinky jak hrají Pepíčku pípni. Zavázané oči má Morgan a snaží se najít toho svého. Jak se jmenuje?"
"Zak." zvedla se a otevřela dveře vedle. Po chvilce se vrátila a čučela s otevřenou pusou.
"Máš pravdu!" přiběhla ke mě. "Můžeš prozkoumat okolí a zjistit kudy se odtud můžeme utéct? Taky mi to tu přijde divný. Chci domů." Přikývla jsem a opustila své tělo ještě jednou.
Vyšla jsem ven z baráku. Jsme v lese. Od domu vede i cesta a kousek je zaparkované auto. Bude to lehčí než jsem myslela. Vydávám se po cestě pryč od chalupy.
Najednou se prudce vracím do svého těla. Lapám po dechu. Flo je u mě a zmateně se na mě kouká.
Konečně jsem chytila dech. "Nemůžu se dostat od domu dál než 10 metrů." prudce jsem oddechovala. "Každopádně před domem stojí auto a jsme v lese."

Po deseti minutách ležení na posteli se na mě Flo podívala. "Podívej se do té zamčené místnosti nahoře." Svitlo mi. "Dobře."
Po několikáté jsem opustila mou fyzickou část. Vystoupala jsem schody a zamířila k posledním dveřím v pravo. Vycházím do místnosti a málem ztratím soustředění. V místnosti jsou ti chlapi co mě unesli a ještě další. Jdu blíž. V nějakém programu upravují další věci které moc nepobírám. Vypadá to jako 3D mapa. V rohu stojí četnější skupina a tak se vydávám k nim. Zachytím rozhovor "... přesně." "Ale musíme počkat." "Když ale počkáme tak Fauna..." přeruší je hrubý hlas "Fauna právě poslouchá náš rozhovor pánové. Fauno nesnaž se a my ti nic neuděláme." i přes to, že poznal že tu jsem neztrácím soustředění. "Jak chceš." uchechtl se.
Najednou jsem se zase prudce vrátila k sobě. Tentokrát to nebylo tak hrozné, ale stejně to bolelo. Flo u mě nebyla. Asi šla vedle. Vstala jsem. Asi jsem to přehnala, protože se mi začala motat hlava. Vpadla jsem do vedlejší místnosti. Nikde nikdo.
"Haló?!" zkusila jsem zavolat. Nic.
Najednou se někdo zvedl ze sofa. Byl to nějaký cizí chlap. Už teď jsem věděla že to není dobrý. Chtěla jsem utéct do toho chodby a zkusit vyrazit dveře. Rozeběhla jsem se. Bohužel jsem narazila do zdi. Tedy... Byl to chlap co mě honil a "ublížil" mé matce. Spadla jsem na zadek. Hned jsem se vyhrabala na nohy a běžela ke skleněné stěně. Přesně tak...chci tím sklem proskočit.
Někdo mě strhne k zemi. Do háje!
Ležím na břiše a těžce se mi dýchá. Komu taky ne, když na vás sedí 90ti kilovej chlap. Myslím že mi prasknou žebra. "Slez z ní Arone. Nechceme jí zmrzačit." Aron si něco zamumlal, ale slezl ze mě. Vznesla jsem se...vlastně mě Aron zvedl nad zem za triko.
Ten chlap s hrubým hlasem ke mě přišel. Je starší, na jedno oko slepý a vyšší než já ikdyž jsem půl metru nad zemí. Nelíbí se mi to. Začínám sebou škubat. To se zase nelíbí Aronovi a zvedá mě ještě výš. Teď se tomu chlapovi koukám přímo do očí. Blonďák. Po tváři mi začínají téct slzy. Já ho nakopnu. Jakmile jsem ale připravila nohu ke kopu, tak mě za ní Aron chytil. Zastavilo se mi srdce. Aspoň se tak cítím. "Ne ne. Nezkoušej to zlatíčko." usmál se ten chlap. Páchne po alkoholu. Naklonil se blíž ke mě a čichl si k mým vlasům. Když se odtáhl tak jsem byla na okraji zhroucení.
Ušklíbl se a řekl "Máme co jsme chtěli. Dejte ji ke zbytku. Zítra začínáme." Jakmile to dořekl tak mi Aron přiložil k nosu kapesník a já upadla do hlubokého spánku.