Chci svobodu...

Začínáme

Začala jsem se rozhlížet v panice, že jsem pořád u toho pentagramu. Byla jsem v obýváku toho domu s prosklenou stěnou a bazénem. Ležela jsem na sofa u krbu. Když mi došlo kde jsem tak jsem se rozhlédla. Po obýváku různě ležely holky. Vyhledala jsem Flóru. Ležela stočená v klubíčku v křesle. Morgana a Bio ležely každá na jednom pytli.
Měla jsem sucho v krku, takže jsem se zvedla a zamířila si to k baru, abych našla něco k pití. Stála tam flaška s vodou. Vypila jsem půlku jedním lokem. Otřela jsem si rty a zadívala se na les přes skleňenou stěnu. Najednou jsem uslyšela kroky. Chloupky na krku se mi naježily a já se otočila. Flo byla na druhé straně za barem a opírala se o lokty.
Nevěděla jsem co bych měla říct, ale nemusela jsem přemýšlet. "Ahoj Fau. Moc mě to mrzí." zadívala se na moje rty a pak na své ruce. "No...ehm...já..." nevěděla jsem co říct. "Já tě chápu. Nevíš co říct..." začala Flo. Teď jsem ji, ale přerušila "Vím co říct. Já nejsem na holky Flo. Budu to brát jako pusu od kámošky. Je mi jedno jak to budeš brát ty. Chápu homosexuály a nevadí mi. Jestli se teď chovám odtažitě tak jen proto, že mě to zaskočilo." usmála jsem se. Flo se mi podívala do očí. "Pořád se mi líbíš, ale slibuji že na tebe nic zkoušet nebudu." a taky se usmála.
"Bré ráno!" zařvala Morgan. Nadskočila jsem. "Ráno?" ikdyž jsem se koukala ven tak mi nedošlo že vychází slunce. "Ano. Ráno zlato." usmála se Bio a zasmála se. "Včera jsme se asi musely dost opít nemyslíš?" otočila se Morgan na mě. Opít? Jak na to přišla? Pamatuje si včerejšek vůbec? Morgan pokračovala "Vůbec nic si nepamatuju. Jenom že jsme hráli Pepíčku pípni a pili jsme." Bio vypadala taky jakoby vymazaně. Proč si to já a Flo pamatujeme a ony dvě ne? Bude asi lepší když budu dělat jakože jsem taky zapomněla. Mrkla jsem na Flóru a naznačila jí můj záměr. Pochopila. "Já si taky vůbec nic nepamatuju. Šly jsme za vámi a vy jste to do nás nalily." řekla Flo. Bio a Morgana se zvedly a došly za námi. "My bychom donutily pít i abstinenta, kterému se alkohol příčí víc než obyčejně." zasmála se Morgan. Plácly si a začaly šmejdit taky po něčem k pití. "Teda. Teď mě napadlo...když jsme se tak zmazaly a nic si nepamatuju... Proč nemám kocovinu?" zamyslela se Biotha. Morgan se otočila ke mě a Flo. "Pravda. A vy dvě jste nikdy nepily. Mělo by vám být špatně." podívala se na nás dost podezřívavě a já už přemýšlela jak jim mám říct co se stalo opravdu. "Vy jste kecky! Vy už jste určitě někdy pily!" ušklíbla se na nás vítězně. Tak teď mě Morgan zachránila. "No jo no...přišly jste na nás." řekla jsem s předstíranou porážkou v hlase. Flo se na mě chvilku dívala jako na blba, ale pak to pochopila. "No jo no." a zadívala se do země.

Chvíli jsme si jen tak povídaly. "Kde jsou vlastně kluci?" zeptala se Bio. Teď z toho nějak vybruslit. Napjala jsem se a Flo udělala to samé. Morgan povytáhla obočí. "Kde jsou?"
Slova se nakonec ujala Flóra. "My taky nevíme. Probraly jsme se a oni tu nebyli." Prosté a nebyla to lež. Morgan se obočí vrátilo zpět a na tváři se jí utvořil starostlivý výraz. Usmála jsem se na ni. Úsměv mi oplatila a ten její výraz byl hned pryč.
Najednou se zapla televize. Objevila se známá tvář. Alistar Pergeson. Usmál se. Morgan a Bio se nechápavě koukaly na obrazovku. Rozhodla jsem se vytvořit podobný výraz. Flo se také zapojila do hry. "Vítám vás dámy. Náš pobyt pomalu končí." mlaskl. Zase se mi chtělo zvracet. "Nemusíte si balit. Vaše věci byly poslány zpátky domů když jste spaly. O pány nemějte strach. Mějte strach spíš o sebe." odmlčel se, ale zachvilku zase pokračoval. "Vaši miláčci vás už nemají rádi. Rozhodli se vás zabít. Každý svojí přítelkyni. Bohužel utekli a my jsme je nestihli zadržet." na tváři se mu mihl zase ten slizký úšklebek. "Chtěli jsme vás poslat domů autem, ale všechna jsou poškozena. Budete muset jít přes les až k bodu kde by vás měli už plně ochránit. To místo je u vysoké věže asi tak 15km odsud. Pokud se ptáte proč s vámi nemůžeme jít jako ochrana tak...protože to musíme ohlídat zde a vy už nejste pět minut naše starost. Co bych vám měl ještě říct? Hmm. Ta věž je směr sever." odmlčel se a dělal, že přemýšlí. "A ještě... Vaši miláčci čekají blízko chalupy, takže zkuste vyjít nepozorovaně. Ta, která se dostane k věži je v bezpečí. Berte moje informace jako opožděný dárek k narozeninám." zase se usmál. "Začínáme." obraz se vypnul a bylo ticho.
Morgan a Bio byly jako sochy. Já se podívala na Flo. Ta se tvářila normálně a když si všimla že na ni koukám tak kývla směrem k holkám. "Morgan. Bio. Musíme vyrazit." vzala jsem Bio za ruku a vedla ji k východu. Biotha se mi vysmekla "Já nikam nejdu. Počkám tu na Thundera. Já tomu cizímu chlapovi nevěřím!" postavila si hlavu a Morgan se k ní přidala. "Přesně. Zak by mi nikdy nic neudělal." V duchu jsem proklínala Alistara, že nenechal vzpomínky i Bio a Morgan. "Věřte mi. Já tomu chlapovi věřím. Dokážu to vyčíst z výrazu." To mě vážně nic jiného nenapadlo? "Ne Fau! My tu čekáme. Je to určitě jen vtip kluků, aby nám nahnali strach." vykřikla Morgan a táhla Biothu zpátky do obýváku. Chtěla jsem jít za nimi a přesvědčit je, ale Flo mi zastoupila cestu. "Nech je. Zdržovaly by nás a sama jsi je slyšela. Chtějí tu zůstat." Ta slova co vyšla z úst nevinně vypadající holky mě děsila. "Nemůžeme je...tu nechat." polkla jsem. "Můžeme." na to mě vzala za ruku a násilím táhla ke dveřím. "Prozkoumej okolí tou svojí schopností." řekla a založila si ruce na prsou. Neměla jsem sílu odporovat.
Sednu si a vyskočím z těla. Projdu dveřmi. Začínám obcházet dům zprava. Nic jsem neobjevila a jsem opět přede dveřmi. Musím prozkoumat les. Asi 15 metrů za chatou jsem spatřila Thundera jak běží přímo k nám. Prudce jsem se vrátila do svého těla.
Dýchalo se mi líp než v předchozích pokusech. "Běží sem Thunder! Je oblečený podobně jako my až na to, že má nože a na zádech má připevněnou mačetu! Jestli teď vyběhneme, tak nás chytí a zabije!" začínala jsem panikařit.
Flo se zamyslela a pak se mnou vyběhla schody. Tam jsme se přikrčily a čekaly na správnou chvíli vyběhnout. Rozrazil dveře. A vydal se nahoru přímo k nám. Teď už by bylo na nic schovat se do nějakých dveří. Zavřela jsem pevně oči a chytla Flo za ruku. Ta mi stisk jemně oplatila a šťouchla do mě. Já otevřela oči. Thunder stál před námi a koukal na nás. "Ahoj Flóro. Ahoj Fauno. Neviděly jste Bio?" řekl to tak prázdným hlasem. "Šla někam ven." zareagovala hned Flo. Najednou vstala. Pořád mě držela. Protáhly jsme se kolem Thundera. Nic neudělal. Vyběhly jsme ze dveří ruku v ruce a málem narazily do Zaka. Ten byl vybavený stejně jako Thunder. Jenom na nás kývl a zamířil do domu. "Sever je tam." špitla Flo a ukázala opačným směrem než přišel Thunder. Takže kluci přijdou z jihu, aby nám dali aspoň nějakou šanci.
Rozeběhly jsme se směr sever. Když jsme se skryly za porost, tak tichem pronikl dvouhlasný výkřik. Bio a Morgan. Flo se nezastavila a násilím mě táhla dál. Po chvíli jsme se rozeběhly naplno, abychom unikly smrti.

Asi po půl hodině indiánského běhu jsem už nemohla. To běhání na pásu je na nic. Běhat venku je trochu něco jiného. A ještě navíc v lese bez cesty. Opřela jsem se rukou o strom a oddechovala, abych si srovnala tep a dech. Flo byla taky docela vyčerpaná. "Myslím, že jsme to uběhly...celkem...dobř...e...e." kašlala Flo. "Musíme si odpočinout, ale tak riskujeme, že nás dohoní." rozhlédla jsem jsem se po okolí. "Tak to zkontroluj."
"To nejde Flo. Jsem moc vyčerpaná." povzdechnu si.
"Běžíme dál." zvedla se Flo a rozeběhla se. S těžkostí jsem se taky postavila a zamířila si to za Flo.