Chci svobodu...

Chci...

První věc co jsem si uvědomila bylo to, že ležím na studené podlaze. Skrz moje víčka prosvítalo světlo a nutilo mě probudit se úplně a zjistit situaci. Přetočila jsem se na bok a pomalu si začala protahovat ruce a nohy až do konečků prstů. Nakonec jsem si prokřupala záda a otočila se na břicho, abych se po otevření očí dokázala rychleji rozkoukat.
Uslyšela jsem přerývavé dýchání a to mě donutilo otevřít oči rovnou. Otevřela jsem oči, ale hned je zase zavřela. Ikdyž jsem se nekoukala do okolí zdroje světla, tak mě i přesto pálily oči. Začala jsem pomalu mžourat a počkala jsem si až si mé oči přivyknou. Znervózňovalo mě to nepravidelné dýchání, které jistě patřilo dívce.
Konečně si mé oči jakžtakž zvykly na prudké světlo a mohla jsem se rozhlédnout.
Byla jsem v bílém pokoji. Všude po zemi se rozprostíral červený chlupatý koberec, až na místo kde jsem právě ležela. V koberci byl prostě vyříznutý větší ovál. Rychle jsem se překulila na koberec. Byl měkký a dost pohodlný. Proč mě nedali na něj? V tu chvíli se mi rozsvítilo. Vyšvihla jsem se na nohy a prohlížela okolí hledajíc jakoukoliv hrozbu. Nic.
Byla to normální místnost s nábytkem a dekoracemi. Prostě normální pokoj až na to, že tu nebyly dveře. Zadívala jsem se na postel. Seděla tam Morgana s Biothou a čučely na sebe jak z jara. Pak mi pohled padl do jednoho rohu místnosti. Flo. Krčila se v rohu a připomínala zvíře zahnané do kouta. Zkoumala své ruce a nehty si dělala nepatrné zářezy na místě kde by měly být žíly. Netekla jí krev, ale hned po přejetí nehtem po kůži se začala objevovat docela dost viditelná čára.
Odkašlala jsem si, ale ani jedna mě nevnímala. To mě znovu přimělo podívat se po místnosti.
Něco mi uniklo a to něco byly balíčky u jedné stěny. Čtyři balíčky.
Prohlédla jsem si je. Byly na nich naše jména. Vzala jsem si ten s mým a pohodlně se usadila na koberci. Roztrhla jsem silnější papír, kterým to bylo obalené. Naskytl se mi pohled na krabici. Nadechla jsem se a odklopila víko. Oblečení? Nechápavě jsem civěla na obsah krabice. Zatřásla jsem hlavou a pomalu jsem vyndala každý kus oblečení a vyrovnala si to před sebou. Šlo o nějaký "dres" nebo spíš "komplet" elastických kalhot a trika z téhož materiálu, terénních bot s vysokými ponožkami a pak ještě mikina, bunda a kšiltovka. Vše bylo sladěné do tmavých barev. Hlavně tmavě zelená a černá smíchaná s hnědou.
Fakt jsem tak blbá nebo to je fakt tak složitý, že by to ani člověk s IQ nad 170 nepochopil?
Podívala jsem se po holkách. Ty asi vůbec nezaregistrovaly mou přítomnost. "Jste v pohodě?" řekla jsem to možná víc nahlas než jsem chtěla, protože sebou všechny škubly a Morgan dokonce spadla z postele. Flo se na mě podívala a rozeběhla se ke mě. "Už jsme myslely, že se neprobereš. Byla jsi jako mrtvá až na to že jsi dýchala." objala mě tak silně, že jsem myslela, že ze mě chce vymačkat život. "Pu...s..ť...m..ě!" dostávala jsem ze sebe. Flo mě pustila, ale pořád mě držela. "Když jsi se rozhlížela tak do pokoje přišel nějaký chlap s dalšími, chytili mě, ten šéf si čichl k mým vlasům a pak si nepamatuju nic jiného než tmu." začaly jí téct slzy. "Co se děje Fau?" rozbrečela se úplně a svezla se na koberec kde se stočila do klubíčka. Nevěděla jsem co dělat. Vyjeveně jsem shlížela dolů na Flóru. "To já taky nevím. Nic jsem se nedozvěděla. Slzy nám, ale určitě nepomůžou." Natáhla jsem ruku k Flo a čekala jestli to přijme. Zvedla hlavu. Měla napuchlé oči od pláče a popotahovala. Nakonec moji ruku přijala a já ji zvedla na mě nohy. Kývla jsem na Bio a Morgan. Ty se na mě dívaly jako kdybych vstala z mrtvých.
"Víte něco? Kde jsou vlastně kluci?" zeptala jsem se jich po chvíli ticha. "Nevíme. Když ti chlapi přišli tak se nás snažili ochránit a El a Shock se snažili dostat k vám. Nakonec kluky někam odvlekli a k nám se chovali dost úchylně než nás uspali."
Přemýšlela jsem dlouho. Holky si mezitím taky otevřely balíčky.
Přemýšlela jsem. Jak mohl být ten chlap s hrubým hlasem dole i nahoře zároveň? Klid. Žádná z holek neřekla, že ten chlap měl hrubý hlas. Třeba jsou dva co tomu šéfují a vypadají skoro stejně a já si nevšimla detailů.
Když mi Bio zaluskala před obličejem tak se můj proud myšlenek rozplynul. Mezitím co jsem zvažovala situaci se holky stihly převléknout do toho oblečení z balíčků. Měly úplně stejné jako já. "Vy s nimi chcete spolupracovat?" nějak se mi nelíbilo že bych se měla obléknout do toho oblečení. Přejela jsem si rukou po rukávu trika, které jsem měla na sobě. Morgan si vyměnila pohled s Bio. "Víš...myslíme že bude lepší spolupracovat než se nechat třeba vojet." Ten výraz jsem nikdy neslyšela a Morgan se jen zasmála mému výrazu, který se mi usadil na tváři. "Znásilnit." vysvětlila mi Bio. Pochopila jsem. Nechápu slova typu jako je "vojet". Proč mít víc názvů? Jenom to mate.
Na argument Morgan jsem jaksi neměla co říct. Nepřepraly bychom je a nemáme výhodu terénu. "Asi jo." vzala jsem si oblečení a začala se převlékat. Určitě nás tu sledují. Nemůžu naznačit, že bych se odsud snažila dostat. Musím vypadat jako kdybych to vzdala.
Zavázala jsem si druhou botu a byla tak hotová. Oblečení bylo těsné a obepínalo moje břicho a stehna a zvýrazňovalo můj zadek a prsa. Myslím že ikdyž budeme spolupracovat tak to nedopadne slušně. Zapla jsem si mikinu až ke krku a hned mnou projel příjemný pocit. Flo udělala to samé co já, ale Morgan a Biotha se snažily vypadat svůdně. Nechápu jejich chování.
Rozhlédla jsem se ještě jednou po místnosti a všimla si křesla. Zamířila jsem k němu a uvelebila se v něm.

Po pěti minutách začalo něco v místnosti syčet. Trhla jsem sebou a panicky se začala rozhlížet po místnosti. Reakce holek byla stejná. "Skupinka!" zakřičela jsem. Běžely jsme do prostřed místnosti a tam si kryly záda v kroužku. Nepomohlo nám to. To syčení bylo zvukovým důkazem vpouštění plynu. Brzo odpadla Morgan. Svalila se na zem a nehýbala se. V tom mi došlo, že to je nějaký plyn. Někdo mě strhl k zemi kde plyn nebyl tolik cítit. Nejspíš je lehčí než vzduch. Vedle mě ležela Flo s bundou před obličejem. Slyšela jsem bezvládně spadnout tělo Biothy. Nahmátla jsem svou bundu a přiložila si jí k puse a nosu.
Rozhlížela jsem se kolem. Nic se v místnosti nezměnilo. Popadla jsem Flóru za ruku, zavřela oči a snažila se vtlačit do podlahy a zmizet odtud.
Po třech minutách vzdorování účinkům plynu se ozval další zvuk. Jakoby se otevíraly mechanické dveře. Počkala jsem až zvuk ustane. Najednou mi někdo šáhl na nohu. Osoba semnou zatřásla aby se ujistila jestli jsem mimo. Snažila jsem se uvolnit, aby to vypadalo že jsem podlehla. Byl to asi muž. Dost silný a svalnatý. Nemám šanci.
Přehodil si mě přes rameno a nesl pryč. Moje bunda zůstala na zemi. Pootevřela jsem oči. Vyděla jsem Morgan, Bio i Flo. Ke každé z nich přišel jeden chlap. Pak se v mém zorném poli objevila menší postava. Došlo mi, že všichni ti chlapy jsou víc než dva metry vysoký. Děsivý.
Znovu jsem se zaměřila na tu menší postavu. El! Sebral mojí bundu a povzdychl si. Vydal se za mnou a sledoval mě. Pomalu jsem oči zavřela úplně a nechala se nést pryč.
Co tu sakra dělá Elektron?! Proč je s nimi?

Ten chlap mě nesl asi půl hodiny a já začínala být hodně nervózní.
Konečně se zastavil a já slyšela otevírání dalších mechanických dveří. Jeho kroky se odrážely po místnosti. Asi tu není žádný nábytek. Najednou jsem slítla na nějakou pohovku a málem se prozradila vyjeknutím. Cítila jsem jak na pohovku dopadla další tři těla. Neuvědomila jsem si že jsem začala dýchat rychleji.
"Vypadněte! Všichni! Fauna se začíná probouzet! Asi se nenadechla tolik toho plynu." uslyšela jsem známý hrubý hlas. Když jsem uslyšela zavření dveří tak jsem pomalu otevřela oči. Nebylo tu tolik světla jak by se zdálo, takže jsem viděla bez obtíží. Předemnou stál ten chlap a pozoroval mě okem. Podívala jsem se mu do očí. Slepé oko měl natřené něčím co připomínalo gel. Odvrátila jsem se a zkontrolovala holky jestli dýchají. Nesmím vypadat vyděšeně. Za žádnou cenu. Nakonec jsem zkontrolovala místnost. Nikdo zde nebyl kromě toho chlapa předemnou. Otočila jsem se na něj zpět. Stál pořád na tom samém místě.
Zkusila jsem vstát. Nic. Rozhodla jsem se jít ke dveřím na druhém konci místnosti. Pořád nic nedělal. Jenom mě sledoval. Přidala jsem do kroku a chtěla dveře otevřít, ale to už se mu nelíbilo a během pár vteřin byl u mě. Přitiskl mě zády ke zdi a držel mě za zápěstí. V tu chvíli jsem málem umřela. Vždyť je ten chlap dvakrát vyšší než já! Kleknul si a koukal se mi zpříma do očí. Naklonil se a znovu si čichl k mým blond vlasům. Trochu jsem se napjala a to mu jako známka strachu stačilo. Mrskl semnou zpátky na pohovku a věnoval mi slizký pohled. Ucítila jsem něčí ruku na paži. Škubla jsem sebou. Byla to Flo. Vedle ní už se rozkoukávaly Morgan s Bio, kterým skoro vypadly prsa jak je nesli na zádech ti chlapy. Rychle se upravily a vystrašeně koukaly na toho chlapa. "Vítám vás dámy." usmál se ten chlap. "Jsem Alistar Pergeson. Vše nejlepší k narozeninám." Rty roztáhl do hnusného úsměvu.