Chci svobodu...

...vysvětlení.

Chtělo se mi zvracet z toho jak řekl tu větu. Ve nejlepí k narozeninám. Začínala jsem hodně panikařit. Začal okolo nás chodit a prohlížet si nás jako věci na aukci.
"Začneme s tebou." chytil Morgan za zápěstí a znehybnil ji nějakým chvatem. Svezla se k zemi, ale než dopadla tak jí ten chlap chytil a přehodil přes rameno. Věnoval nám úšklebek a zmizel v těch samých dveřích kam jsem chtěla utéct. Než se dveře zavřely mohla jsem vidět vlající vlasy Morgany.

Žádná z nás nepromluvila. Bály jsme se. Jako kdyby jsme přirostly k té sedačce.

Za deset minut se ten chlap vrátil. Bez Morgany. "Vy jste si nic nenabídly?" a ukázal na bar kde bylo různé jídlo a pití. Vypadal pobaveně, ale snažil se hrát smutného. Všechny jsme se zatlačily víc do sedačky a stiskly své ruce v povzbuzení a strachu.
Znovu okolo nás procházel. Zastavil se u mě. Nakonec chytil za zápěstí Biothu a udělal to samé jako s Morgan. Oči Bio se pořád hýbaly, ale jinak byla celá paralyzovaná.
Moje pocity se nedaly popsat. Vzdáleně to připomínalo strach a pak něco jako vztek.
Odešel i s Bio na rameni.

"Flo?"
"Hm?"
"Bojíš se?"
"Já...já nevím."
"Jsem na tom stejně."
"Hmm. Co myslíš že s námi udělají?"
"Netuším, ale nebude to nic příjemného."
Seděly jsme minutu zabořené do pohovky a tiskly si navzájem ruce.
"Fau? Pamatuješ jak jsme byly v tom bazénu? Myslím... dřív než přili kluci a holky."
"Ano. Chtěla jsi mi něco říct, ne?" podívala jsem se na ni.
Zkoumala můj obličej pohledem. Vyhledala můj pohled. V jejích očích se odrážel strach a odhodlání zároveň.
"Jsem... Já jsem... asi lesba."
Pár sekund mi trvalo než se mi to usadilo v hlavě. Flo na mě koukala očekávajíc mou reakci.
"Jsi si jistá?"
Flo si povzdechla "Asi jo. Nepřitahují mě kluci. Líbíš se mi ty." vydechla. Uběhlo několik minut než jsem dokázala zformulovat větu.
"Hmm. Nejsem si jistá jestli máš pravdu se svou orientací. Já taky nemám ráda kluky, ale nemusím být nutně lesba."
"Já si tím jistá jsem Fau. Říkám ti to, protože se bojím,že už se neuvidíme." zadívala se na mě.
Pak se všechno odehrálo dost rychle, aby to můj mozek pobral hned.
Flo se ke mě naklonila a políbila mě. Bylo to procítěné, ale víc se mi líbil ten polibek od Ela. Když jsem se odtáhla hned jak mi došlo co právě Flo udělala, tak přišel ten chlap. Flóra se ke mě přitiskla a pošeptala mi "Jsem si svou orientací jistá."
Za moment mě ten chlap popadl a znehybnil. Moje oči těkaly po místnosti než našly Flo, která se za mnou dívala starostlivým pohledem. Alistar si mě přehodil přes rameno a moje vlasy mi zakryly výhled.

Slyšela jsem zavírání dveří. Nemohla jsem dělat nic. Nic. Jenom hýbat očima. Ten pocit bezmoci je děsný. Zbláznili byste se z toho. Šel asi půl minuty, kdy mě položil na zem. Jakmile mi odhrnul vlasy z obličeje, tak jsem se začala panicky rozhlížet. Jenom očima. Byla jsem v tmavé místnosti. Nic víc jsem neviděla.
O chvíli později jsem uslyšela výkřik. Bolestný výkřik. El! Účinky Alistarova hmatu pomalu odeznívaly a já mohla hýbat konečky prstů. Někdo mě ale chytil za ramena a dotáhl dál, kde mě opřel o stěnu do sedu.
Asi za pět minut jsem se mohla hýbat normálně, ale pořád ne mluvit. Nějak jsem ani nepostřehla, že mi připoutali ruce a pas k té stěně, o kterou mě opřeli.
Rozhlédla jsem se. Vypadalo to jako sklep v 15ctém století pod domem satanisty. Uprostřed místnosti byl pentagram. Byl namalovaný červenou barvou...nebo krví. Polkla jsem naprázdno. Na druhé straně místnosti stálo pět mužů, kteří dreli Ela za paže, aby se nemohl vykroutit. Křičel. "Řekli jste že to neuděláte. Věřil jsem vám! Vy zrůdy! Jak můžete?!" Křičel to pořád dokola a kopal kolem sebe. Musela jsem vypadat dost vyděšeně, protože se El přestal zmítat když mě uviděl. "Až to přijde, tak utíkej! Utíkej jako by na tom závisel tvůj život! Slib mi to!" svůj pohled upíral na mě. Hlasivky mi vypověděly slubu a já netušila co mu mám slíbit. Zavrtěla jsem hlavou, že nerozumím. "Co jste jí udělali vy úchylové?!" zařval zase El. Ti chlapy na něj kašlali a dotáhli ho doprostřed pentagramu kde mu nohy a zápěstí připevnili k podlaze, takže klečel na čtyřech a koukal přímo na mě. Začínala jsem brečet. Neměla jsem tušení co se děje, ale on očividně jo.

Přišla nějaká osoba v rouchu s kápí. V ruce svírala kolem krku jehně, které zoufale volalo o pomoc mučivým bečením. Na Elově tváři se objevil klid, ale jen na chvilku, pak zase začal něco vykřikovat. Můj pohled visel na nebohém jehňátku, které se snažilo osvobodit ze sevření. Řekla bych, že ta osoba s kápí je muž. Proč jsem tu neviděla žádnou ženu? Muž v rouchu vzal ze stolu v rohu nějaký nástroj, který připomínal nůž až na jeho složitost. Čepel zdobily menší žiletky se znaky stejnými jako v pentagramu. Muž došel až k pentagramu, kde jehně přitlačil na podlahu. Jehně začalo neskutečně vyvádět. Kopalo drobnými kopýtky, ale nebylo mu to nic platné. Muž vzal ten "nůž" a symbolicky ho zvedl nad hlavu. Pronesl pár nějakých divných slov a jehňátku uřízl jedním pohybem všechny nohy. Ten jekot drásal uši a já brečela. Nemohla jsem si přikrýt uši ani ječet. Nemohla jsem nic.

Nakonec vydloubl jehňátku oči a i s tělíčkem a krví je rozmístil do pentagramu. Dával si záležet na rozmístění, ale já měla rozmazané vidění od pláče.
Krev rozmazal po obvodu pentagramu. Něco si mumlal. El se nehýbal a měl hlavu sklopenou k zemi.
Muž začal chodit okolo pentagramu, ale hranici nepřekročil od posledního zaříkání nebo co to dělal. Mluvil a chodil čím dál rychleji. Dořekl dramaticky posledními slovy s přízvukem "...daemon Seltor". Zatajila jsem dech. El se začal zmítat a vyvracel hlavu dozadu. Po 5 vteřinách se sesunul a na místě ho držely jen okovy.
Zachraptěla jsem. Pomalu mi začínaly fungovat hlasivky.
Nic se nedělo. Mě po tváři stékaly slzy. Byla jsem zmatená, dezorientovaná a vzteklá. Z mého hrdla vypadávaly jen dávicí zvuky.
I přes mojí zkušenost s kluky jsem cítila, že bych Ela měla chránit. Sklopila jsem hlavu. Cítila jsem jak se mé tělo chce chránit proti téhle situaci.
Omdlela jsem.

Seděla jsem na zemi v tureckém sedu. Předemnou se míhaly obrazy událostí a zjištění, které jsem zaznamenala. Flo, El, pentagram, jehně, to co udělali Elovi,...
Bylo mi hodně špatně. Chtěla bych se už probudit. Uzamkla jsem všechno tohle hluboko v hlavě a nehodlala jsem to v nejbližší době vytahovat.
Proč to ti lidé dělají?
"Aby vybrali." ozval se ženský hlas. Trhla jsem sebou. Tohle je sen.
"Není to přímo sen. Tohle je stav." hlas se mi zarýval do mozku jako kusy ledu. Najednou se předemnou zjevila žena. Mohlo jí být tak 20 let. Hrozně mi připomínala elfku. Sálala z ní čistota a zima.
"Máš pravdu. Jsem elfka. Bohužel nečistokrevná, ale jsem." Přestala jsem dýchat. Ten sen je tak opravdový. "Není to sen. Promlouvám k tobě během tvého bezvědomí. Všechno ti vysvětlí ti muži. Já ti radím abys je poslechla. Jenom tak přežiješ."
Cože? Já jí vůbec nerozumím. Zavrtěla jsem hlavou. "Pochopíš."
Postoupila ke mě blíž. Měla bílé krátké šaty a rozpuštěné zrzavé vlasy. Její zelenomodré oči se na mě podívaly. "Elektron ti poradil dobře. Prostě uteč co nejdál. Jako by ti šlo o život, protože půjde." Přikývla jsem. Ta žena se usmála. "Vyberou si určitě tebe Fauno." s těmito slovy se rozplynula ve vzduchu.
Zalapala jsem po dechu a málem spadla z postele jak jsem se prudce posadila.