Chci svobodu...

Noční můra začíná teprve teď

Najednou jsem uslyšela přijíždět auto. Vypadalo to, že si toho ti úchylové nevšimli.
Kroky. Prosím ať to je někdo normální. Blonďák se zadíval směrem ke dveřím. Už to slyšel. "Dělejte vy hovada!" řekl co nejtiššeji. Slezl ze mě a sednul si na mě černovlasý a zacpal mi pusu. Zrzek s blonďákem se přiblížili ke vchodovým dveřím každý z jedné strany. Neznámá osoba vkročila dovnitř a oni se po ní vrhly.
Čekala jsem že uslyším toho neznámého zakřičet nebo něco takového, ale nic. Po chvilce proletěl chodbou zrzek a zarazil se až o stěnu. Blonďák zaječel a běžel zpátky ke mě, ale někdo ho zatáhl zpátky. Blonďák ječel a bylo slyšet jak okolo sebe mlátí. Nakonec se ozvalo hlasité křupnutí a jak něco spadlo na zem. Černovlasý kluk na nic nečekal a vyběhl ven zadními dveřmi. "Svině." ulevil si muž, kterého jsem pořád ještě nespatřila, ale věděla jsem kdo to je. Ten chlap co ublížil matce a chtěl mě dostat. Rychle jsem na sebe hodila tílko a kraťasy a vyběhla na zahradu kam před chvíli mířil i černovlasý kluk. Jakmile jsem doběhla na zahradu, tak jsem ztuhla.
Na zahradě bylo asi tak šest chlapů a jeden z nich držel černovlasého kluka pod krkem a ten jen lapal po dechu. Po chvilce se svezl na zem bez známek života. Zadržela jsem výkřik a začala couvat. Mohla jsem předpokládat, že za mnou už bude ten chlap a tak jsem se pokusila nečekaně zabočit, oběhnout dům a zdrhat. Nepovedlo se mi to. Ten chlap za mnou mě něčím praštil do hlavy a ještě podkopnul nohy. Neztratila jsem vědomí, ale zůstala jsem ležet na zemi. Viděla jsem dvojitě a všechno slyšela jakoby z dálky. Zatřásla jsem hlavou a otočila se na záda. Všichni muži se mezitím okolo mě shromáždili a zírali na mě. Moje smysly už fungovaly normálně. "C-co jste z-zač?"
Nevšímali si mojí otázky a podívali se na sebe. "Helen ji vycvičila velmi dobře. Myslím, že budou mít radost." Helen? Moje matka? Vycvičila? Kdo bude mít radost? Podívali se po sobě. Jeden mě čapnul, hodil si mě přes rameno a procházel se mnou domem. Černovlasý kluk ležel na zemi na zahradě mrtvý. Zrzek měl hlavu roztříštěnou o stěnu a rozmačkaný mozek mu pomalu vytékal z rozbité lebky. A blonďák ležel před vchodem s nepřirozeně zvrácenou hlavou s otevřenou pusou ze které mu vytékal pramínek krve. Došlo mi co bylo to křupnutí. Zlomil mu vaz.
Pozvracela jsem se a ztratila vědomí, když mě pomalu a opatrně dávali na zadní sedadlo černého auta.

Proč jsem sama? "Mami? Pomoz mi prosím." Ve tmě se ukázal pruh světla. Matka tam jen stála, měla sepnuté ruce na břiše a hleděla do země. "Mami!" rozeběhla jsem se k ní. Potřebuju ji obejmout. Musí mi to vysvětlit. Světlo zhaslo a já nahmátla jen vzduch. "Mami!" začínala jsem být zoufalá. Pruh světla se objevil zase kus odemne. Matka, ale nebyla sama. Okolo ní stálo asi sedm dětí. Všechno to byli dívky v mém věku. Matka se na mě zahleděla. Zůstala jsem nechápavě zírat na místě. Najednou se za jednou dívkou že tmy vynořily ruce s nožem a podřízli jí hrdlo. Holka ani nemrkla a rozprskla se v prach. Takhle to pokračovalo dokud nebyli pryč všechny. Pak se matka otočila a že tmy kde byly ty ruce k ní přišlo malé dítě. "Mami!" zajásala malá holčička a objala mou matku. Moment, já nemám sestru. Co to znamená? Najednou že za mnou objevili ty ruce s nožem a podřízli mi hrdlo taky.

Probudila jsem se zpocená a zadýchaná. Chytila jsem se za hlavu a začala brečet a křičet.

Ahojky,
jako vždy se omlouvám za možné chyby a doufám, že se líbí :)
Je to trošku kratší, ale příště to snad protáhnu víc :D

Lucka