Chci svobodu...

Nové kámošky??

Byl to sen. Co to mělo sakra být? Ty holky... Matka... Už nevím co si mám myslet. Je Helen vůbec moje matka? A jestli jo...měla předemnou ještě nějaké děti? To je teď jedno. Když jsem se vymotala ze zpocené deky, tak jsem spadla z postele a narazila si zápěstí. Sykla jsem bolestí. To mi ještě chybělo. Zvedla jsem se a rozhlédla se. Byla to větší místnost, ve které byly čtyři postele a každá měla stolek s lampičkou. Stěny byly vymalované světle modrou. Omítka nebyla oprýskaná a působilo to tu celkově dost přívětivě, ale nevěděla jsem jestli se to dá říct i o lidech co mě unesli. Za bílými dveřmi na opačné straně místnosti se ozýval smích. Podívala jsem se na sebe. Přes tílko a kraťasy jsem měla hozenou delší košili. Voněla. Musím utéct. Nevím kam půjdu. Nemám nikoho. Stane se ze mě bezdomovec, ale budu se s tím muset smířit. Připlížila jsem se ke dveřím a poslouchala. "Já nechci odejít, je to tu super! Půjdeme spolu brouku?!" řvala tam nějaká holka. Vypadalo to že je opilá. Nějaká další holka se začala hystericky smát. Najednou se ozval řinčivý zvuk. Asi někdo něco rozbil. "Co děláš ty krávo?! To neumíš držet láhev?!" zakřičel nějaký kluk. Ne kluky už ne. Teprve teď jsem si uvědomila, že mě první kluci, které jsem potkala chtěli znásilnit. Nechci mít s kluky už nic společného.
Dotáhla jsem si postel do rohu místnosti co nejdál od dveří a schovala se pod dekou. Hypnotizovala jsem dveře pohledem, aby zůstaly zavřené. Nakonec jsem asi nejspíš usla.

Nic se mi nezdálo. Díky bohu.
Pomalu jsem otevřela oči a zamžourala. Okamžitě jsem vyskočila a přitáhla k sobě deku. Na mé posteli seděli tři holky a koukaly na mě. Usmívaly se. Ta co ke mě seděla nejblíž si přisedla ještě blíž. "Ahojky. Prospala ses? Já jsem Morgana." pohodila svými havranímy vlasy a zamrkala na mě. Měla tmavě modré až nafialovělé oči. Morgana položila ruku na rameno dívce vedle ní. "Tohle je Flóra. Je stydlivá." Blonďatá drobná dívka se usmála a zamávala mi. Měla zelené oči. Byly tak čisté až se tomu nechtělo věřit. "A já jsem Biotha. Mám divné jméno já vím." sklopila oči k podlaze třetí dívka. Byla to taky blondýna. Světle modré oči jí dodávaly na roztomilosti.
Nezmohla jsem se na slovo dokud jsem se nerozhlédla po místnosti. Chtěla jsem mít jistotu, že tu není žádný kluk.
"J-já jsem Fauna. Kde to jsem?" dívky se po sobě podívaly. "To kdybychom věděly." povzdechla si Morgana. "Víme jen to, že nás dneska pustí a my můžeme odejít, ale absolutně nechápu proč nás sem vůbec přivedli." řekla Biotha. "Mě doslova unesli a zabili při tom tři kluky." zašeptala jsem si spíš pro sebe do peřiny. "To je příšerný! Chudinko. To musí být trauma jak prase!" vrhla se mi okolo krku Morgana. "Ti kluci tě chránili?" zeptala se Biotha. "No...svým způsobem ano." povzdechla jsem si. Flóra si zakryla pusu rukama. "To je strašný. Mě máma řekla, že mi zaplatila dva dny v luxusním sídle, tak jsem šla." Morgana s Biothou řekly, že to u nich bylo stejné. Začala jsem brečet. Holky se mě snažily uklidit. Nedokázala jsem jim říct co se stalo mě a mé matce. Nedokázala. Prostě ne.

Po delší době mě holky uklidnily. Z Morgany a Biothy byl cítit alkohol. Přijde mi odporné pít když vám ještě nebylo 18 let, ale mlčela jsem.
"Jak dlouho tu už jste?" Morgana si dala nohu přes nohu. "Teprve den. Zítra jdeme domů. A mimochodem mám zítra 16cté narozeniny." nadechla jsem se, "To já taky!" Morgana zavískla, "To je super!" objala mě. Asi se ráda objímá. Flóra a Biotha se po sobě koukly a řekly naráz "Já mám zítra taky 16cté narozeniny." Morgana si zase sedla a tvářila se dost zaskočeně. "Neříkejte, že je tohle náhoda. Nemůže to být náhoda." pohodila vlasy.
"Jak se chovala vaše matka od vašich desátých narozenin?" zeptala jsem se a zkoumala svoje ruce. Biotha reagovala hned, "Přeskočilo jí. Jeden den se chovala jako dítě a další den nepromluvila vůbec a zalezla si buď na půdu nebo do altánu na zahradě. Nesměla jsem tam za ní chodit. Jestli teď řeknete, že jste to měly stejně, tak se balím a jdu domů a může to tu být super jak chce, ale odejdu." zamyšleně se na nás podívala. Já jsem řekla že jsem to měla podobně. Morganě a Flóře se matka zbláznila o rok později. "A co otec?" zeptala se tentokrát Flóra. "Mě matka řekla, že zemřel při autonehodě, ale mám problém jí věřit." Všechny mi to odkývaly. Tohle všechno... Celé naše životy... Je to všechno habaďůra? Vyhrabala jsem se z pod peřin. Morgana se na mě zděšeně podívala. "Co to máš na sobě? Počkej dám ti něco svého." doběhla ke svojí posteli a vytáhla modrý batoh. Začala v něm hrabat. Neuvěřitelné kolik věcí měla v tom jednom malým batůžku nacpaný.
Po pár minutách měla vybrané dvoje krátké šaty a jedny džíny s trikem na jedno rameno. Hned jsem chňapla po těch džínech a triku, aby mi Morgana nestihla vnutit jedny z těch odvážných šatů. "Díky." rychle jsem ze sebe shodila potrhané tílko a kraťasy a  navlékla jsem se do věcí od Morgany. Šlo to.
Biotha si něco čmárala do sešitu. Morgana se navlékla do jedněch krátkých šatů a další nutila Flóře. Ta se jen vyděšeně koukala na jejich výstřih a vrtěla hlavou.
Přemýšlela jsem co budu dělat dál. Asi půjdu na průzkum a uvidím jestli odsud můžu vypadnout. Kdyby šlo o dárek k narozeninám v podobě luxusní vily, tak by mě asi neunášeli. Matka se mě snažila bránit. Mám to říct holkám? Co když nás už nepustí domů? Proč nás sem naše matky poslali? Má to co dělat s mým snem? Zatřásla jsem hlavou, abych přestala tak moc přemýšlet.

Po deseti minutách šly holky ke dveřím. "Holky? Kam jdete?" zeptala jsem se vyděšeně. "Za klukama. Pojď taky." usmála se na mě Morgana. "Ne děkuju. Kluky nemusím. Můžu se porozhlédnout po domě?" "Jasně, že můžeš." řekla Biotha, vzala za kliku a ladně odešla do vedlejšího pokoje. Morgana šla za ní. Jen Flóra na mě počkala. "Půjdu s tebou. Nemám ty kluky ráda. Jsou to prasata." Zamrkala na mě. Kývla jsem a vešla jsem do místnosti vedle.

Ahojky,
delší kapitola, ale celkem o ničem. :D omlouvám se za možné chyby.

Lucka