I've lost you a long time ago.

24.část - Game

Caroline:

Políbil mě!

Klaus naštvaně vyrazil za Lucienem, který byl ve svém pokoji.

Rychlým krokem jsem šla za ním.
Když tam vtrhl, Lucien si právě četl knihu.

Postavil se a koukal na Klause. Klaus ho chytil pod krkem a nadzvedl ho.

,,Co si to dovoluješ šahat na Caroline?!" zakřičel na něho.

,,Já.. omlouvám se." řekl a snažil se nadechnout.

,,Klausi, nech ho být." řekla jsem tiše a Klaus mě poslechl a pustil ho.

Chytla jsem ho za ruku a vedla jsem ho dolů za ostatními.

Měl v očích vztek a ani nevím, jak se tvářil Lucien, a upřímně mi to bylo jedno.

Posadila jsem se s Klausem na gauč a snažila jsem se ho přimět, aby myslel na něco jiného.

...

Byl podvečer a já jsem už byla umytá a připravená si jít lehnout.

Lehla jsem si do postele a koukala jsem se na mobil.

Naštěstí jsem neobdržela žádnou výhružnou smsku.

Po chvíli si vedle mě lehl Klaus, který byl dole a povídal si s Rebekou.

,,Jak se má Hope?" zeptala jsem se ho, abych potlačila to ticho.

,,Nevím, čtyři dny jsem jí neviděl, od té doby, co je v zátoce u vlkodlaků, kteří se o ní starají." odpověděl mi.

,,Aha, no jestli chceš, můžeš ji jít zítra navštívit. Stejně jsem už měla s Rebekou domluvené, že si uděláme dívčí večer." pousmála jsem se.

,,Ne, slíbil jsem, že už tě neopustím, takže nikam nepůjdu." řekl a zhasnul lampičku.

...

Probudila jsem se, když semnou Klaus třásl.

,,Co se děje?" řekla jsem ospale.
,,Uvidíš, pojď." zdál se mi divný.

Postavila jsem se a nechala jsem Klause, ať mě zavede, tam, kam chtěl.

Ale nečekala jsem to, co mi ukázal.

Byl tam mrtvý Lucien, byl přímo roztrhaný na kousky.

Dala jsem si ruce na ústa. ,,Co-co-co jsi to udělal?" vykřikla jsem ze strachu a tekly mi slzy.

Bylo mi Luciena líto.

I přesto, jak se choval.

,,Udělal jsem to, aby se tě už nikdy nemohl dotknout." usmál se.

,,Jsi blázen?" vyjekla jsem a podívala jsem se pohrdavě na Klause.

,,Ano." uculil se a přicházel ke mě blíž.

,,Drž se ode mě dál!" začala jsem po něm křičet.

,,Když nemůžeme být spolu, protože mě nechceš, budu tě muset zabít a potom i sebe, aby jsme spolu byli navždy." usmál se.

On úplně zešílel!

,,Ne, ne, ne!" křičela jsem a couvala dozadu.

Už jsem ale nemohla dál couvat, protože zamnou byla zeď.

,,Neee!" zakřičela jsem, když na mě zaútočil.

Vzbudila jsem se a vykřikla jsem.

Byl to jen sen!

Velmi skutečný sen...

Klaus byl vzhůru, když mě slyšel vykřiknout.

,,Caroline, neboj, jsi v pořádku, byl to jen sen." objal mě. Stekly mi slzy.

Opravdu to bylo tak moc skutečné.

Přitulila jsem se ke Klausovi a on mě hladil po vlasech.

...

Zbytek noci jsem jen koukala do zdi, nebo jsem koukala na Klause jak spí, protože po tom snu jsem už nedokázala zavřít oči.

Když už začínalo vycházet slunce, vstala jsem, oblékla jsem se a šla jsem dolů.

Nasnídala jsem se a vzhledem k tomu, že všichni ještě spali, natáhla jsem se unaveně na gauči a odpočívala jsem.

Pokoušela jsem se usnout, ale stále to nešlo.

Něco mě ale napadlo.

Vstala jsem, obula jsem si boty a mikinu, nechala jsem na stole vzkaz, kdyby se někdo vzbudil a šla jsem ven ze sídla.

Půjčila jsem si Klausovi klíčky od auta, takže jsem nasedla do jeho auta a jela jsem do zátoky.

Ano, chtěla jsem vzít Hope do sídla a překvapit tak Klause.

Vystoupila jsem z auta a šla jsem zaklepat na jednu chatu.

Otevřela mi nějaká starší paní, která mě sjela pohledem.

,,Co potřebujete slečno?" zeptala se a koukala na mě.

,,Dobrý den, já.. hledám tu Hope. Je to dcera Klause Mikaelsona a já bych jí chtěla na pár dní vzít do sídla." usmála jsem se, ale úsměv mi po chvíli zmizel.

,,Jestli si myslíte, že dám svou vnučku nějaké cizí těhotné upírce, tak jste naivní." ušklíbla se na mě.

Než jsem stačila něco říct, ozval se z pozadí mužský hlas.

,,Ty jsi Caroline Forbes, že?" byl to nějaký muž, který držel Hope v náručí.

Už vím..

Byl to ten muž na pohřbu Hayley.
,,Ano, vy jste byl na pohřbu Hayley, že?" zeptala jsem se a on přikývl.

,,Ano, já jí miloval, ale teď je pryč a jediné, co mi po ní zbylo je Hope." odpověděl zklamaně.

,,To se omlouvám." řekla jsem zcela upřímně. ,,Raději už půjdu, omlouvám se, že jsem obtěžovala." otočila jsem se k odchodu.

,,Ne, počkej." řekl. ,,Počkej chvíli, jen Hope sbalím věci." pousmála jsem se a posadila jsem se na lavičku venku.

Po chvíli přišel i s Hope a jejími věcmi. ,,Děkuji. Vrátím vám jí za týden." usmála jsem se a chtěla jsem vzít její věci, ale on zakroutil hlavou.

,,Já to vezmu, ty se nesmíš namáhat." řekl a já jsem mu poděkovala.

,,Mimochodem, jsem Jackson." řekl a když jsme byli u auta, posadil Hope do sedačky, připoutal jí a její věci dal do kufru.

,,Těší mě." usmála jsem se a potřesla jsem si s ním rukou.

Když jsem ale poznala, že myslí na Hayley a trpí, bylo mi ho líto a tak jsem ho objala.

,,Také mi chybí." zašeptala jsem, potom jsem se odtáhla, nastoupila jsem do auta a když jsem odtud odjížděla, zamávala jsem mu na rozloučenou.

...

Dorazili jsme s Hope k sídlu, vystoupila jsem, vzala jsem jí do náruče a odnesla dovnitř.

Když jsem jí sundala mikinu a boty, sedla jsem si s ní na gauč a hrála jsem si s ní.

Po půl hodině, co jsme si hrály, jsem uslyšela kroky a vrzání schodů.

Postavila jsem se a Hope jsem si vzala do náruče.

Byl to Klaus.

,,Caroline? Co tu děláš?" zeptal se. ,,Hope? Kde se tu vzala?" dodal a bylo na něm vidět, jak moc je rád.

,,Udělala jsem si menší výlet do zátoky." usmála jsem se. ,,Může tu být s námi týden." podala jsem mu Hope.

,,Caroline, děkuji ti." než jsem stačila něco říct, dlouze mě políbil.

Usmíval se celou dobu, co jsme si všichni povídali a hráli.

Byl šťastný.

A já také...