I've lost you a long time ago.

12.část - Dead

Caroline:

Nadešel čas na náš plán.

Bylo kolem poledne a my jsme nasedli do auta a jeli jsme na místo, kde jsme chtěli Mikaela porazit.

Byl to kostel, kde se často scházeli čarodějky.

Kol už tam na nás čekal a měl připravenou past.

U něho stáli tři čarodějky.

Představila se mi jedna z nich.

Jmenovala se Davina...

A myslím, že se líbila Kolovi.

Kol nám řekl celý plán a když ho dořekl, někdo vešel do místnosti.

Byla to Hayley.

,,Řekla jsem si, že by se vám hodila menší pomoc." prohrábla si vlasy a mrkla na nás.

Ušklíbla jsem se a šla jsem se schovat.

Ostatní se také schovali, ale jediný Klaus stál na místě a čekal na Mikaela.

...

Čekali jsme dlouho, když v tom se najednou otevřeli dveře.

Vešel dovnitř Mikael!

Zasmál se, když viděl Klause, jak tam stojí.

,,Niklausi, Niklausi." začal.

,,Copak ty se nikdy nepoučíš ze svých chyb?
Vím, že se tu schovávají ostatní a proto jsem si s sebou taky někoho přivedl." dodal a zapískal.

Za ním se najednou objevilo pět upírů. Vypadali, že jsou vycvičení.

,,Vylezte a nehrajte si na schovávanou." zavolal na nás.

První vyšel Kol a falešně se na Mikaela usmál.

,,Ale, ale otče, co tu pohledáváš? Copak ti nestačí, že už tak otravuješ celý město a ještě jsi přišel otravovat nás?" ušklíbl se.

,,Ne synu. Přišel jsem vás zabít." naštvaně se podíval.

Po chvíli jsme všichni ostatní také vylezli.

,,Tak ať už to máme za sebou." řekl Klaus a zakroutil hlavou.

Potom se naštvaně podíval na Mikaela a rozběhl se k němu.

Upíří rychlostí ho chytil pod krkem, v rychlosti ho nadzvedl a pak ho upíří silou srazil k zemi a vrhnul se na něho.

Kol šel mezitím přichystat past.

Já jsem se s Hayley vrhla na dva upíry a Rebekah si s Eliášem vzala na starosti zbytek.

Bojovali jsme a najednou na nás Kol zakřičel.

,,Teď!" upíří rychlostí jsme se schovali za něco.

Klaus díky čarodějkám nic necítil, a tak Kol vypustil na upíry a Mikaela železník.

Když to přestalo, vzali jsme si do ruky zbraně a začli jsme po nich střílet kůly ze zbraní.

Všichni upíři zemřeli, ale Mikael přežil.

Vypadal, jako by mu to nějak zvlášť nevadilo.

Klaus byl upíří rychlostí u něho, ale než stačil něco udělat, Mikael ho silně odhodil na druhou stranu.

Rozběhla jsem se ke Klausovi, abych mu pomohla, ale najednou jsem cítila bolest a ležela jsem na zemi.

Mikael mi do nohy zarazil kůl, a když ke mě došel, začal mě tahat za nohy pryč.

Snažila jsem se ho kopnout, ale nešlo to.

Najednou se u nás objevil Kol a chtěl Mikaelovi zlomit ruku, aby mě pustil.

Ale nepodařilo se mu to, najednou Mikael vytáhl kůl z bílého dubu a vrazil kůl Kolovi do srdce.

,,Ne!" zakřičela jsem a vytrhla jsem se Mikaelovi, ale už bylo příliš pozdě.

Kol začal hořet a spadl na zem.

Byl mrtvý!

Začala jsem brečet a klekla jsem si ke Kolovi.

Když nás doběhli ostatní, byli v šoku.

Mikael odcházel pryč a mě viděli, jak jsem klečela u těla mrtvého Kola.

,,Neee!" začala brečet a křičet Rebekah a chtěla se rozeběhnout za Mikaelem, ale Elijah jí pevně chytil do svého objetí a nepouštěl ji.

Potom nás doběhl i Klaus.

Stekly mu slzy. I Elijah vypadal velmi smutně.

Bylo mi Kola moc líto.

Měla jsem ho ráda a nezasloužil si smrt.

...

Uběhlo pár dní..

Dnes se konal Kolův pohřeb.

Všichni jsme se sešli na hrbitově, abychom uctili jeho památku.

Měla jsem na sobě černé smuteční šaty, jako Rebekah, Davina, Hayley a pár dalších lidí, kteří tam přišli.

Rebekah vypadala ze všech zničená nejvíc.

Kola milovala, jako každého ze svých bratrů.

Také se to hodně dotklo Daviny, která k němu chovala určité city.

...

Po proslovu jsme se všichni naposledy rozloučili s Kolem, který ležel v černém saku v rakvi a potom jsme jen koukali, jak jeho rakev pohřbívali do země.

Přišla jsem ke Klausovi, který byl smutný, jako všichni ostatní z Kolovi smrti a přitulila jsem se k němu.

Rozbrečela jsem se, když jsem si znovu uvědomila, že to byl Kol, kterého jsem znala a měla ráda a že už ho neuvidím.

Nechci už nikoho dalšího ztratit.

...

Později jsme se vrátili do sídla, kde jsme všichni seděli v obýváku a vzpomínali.

Večer jsem spala u Klause, aby nebyl sám, když mu před několika dny znovu zemřel bratr.

Ale pokaždé, co jsem zavřela oči, jsem si promítala, jak se to stalo.

Byla to moje vina..

Neusla jsem, stejně jako Klaus, tak jsme leželi vedle sebe a povídali jsme si celou noc.

Když už Klaus konečně v pět hodin ráno alespoň na chvíli usnul, zapřísahala jsem si, že Kola pomstím.

Seberu Mikaelovi kůl z bílého dubu a vrazím mu ho přímo do srdce!

Zabiju ho!