Leader

Questions

Jelikož je mému drahému jednorožci špatně, tak zveřejňuji kapitolu dříve. Měla vyjít až ve středu (mám teď psací období, už mám kapitolu další rozepsanou), ale co bych pro Nori neudělala. ♡

Jonghyun nedokázal k G-Dragonovi zvednout svůj načervenalý pohled. Připadal si vážně trapně, jak se tu nad ním GD tak snadno povyšoval. Proč se nechal? Netušil. Jednoduše neměl sílu a náladu na to, aby mu výrazně vzdoroval. Bylo pro něj těžké se udržet daleko od pláče, do kterého mu bylo. Se svou psychikou byl stále více v koncích a ten, o kom si myslel, že by mu mohl pomoci, na něj byl ještě zlý. Jako kdyby to všechno do teď nestačilo.

Z oka mu skanula dlouho potlačovaná slza. Setřel ji rukávem, ale byla nahrazena další a další, až dokud jich po jeho tváři nestékaly desítky. Bylo to neuvěřitelné. Propadl smutku jen kvůli alkoholu? Přesněji kvůli tomu, že se opil? Myslel, že mu to pomůže přijít na jiné myšlenky, ale ono to mělo přesně opačný účinek...

Když Ji-yong spatřil ty slané kapičky, které tekly po Kimově bradě a odkapávaly dolů, jeho chladné srdce se zachvělo. Poprvé za věčnost pocítil vinu za něco, co pravděpodobně způsobil. Ty výčitky, jimiž se zahltila celá jeho mysl, v něm vyvolaly mnoho otázek. Asi ta nejdůležitější z nich byla: Co jsem to provedl?

Netušil, co by měl udělat. Obejmout ho? Utěšit ho? Ale byl to Jonghyun, ten homofobní blázen, takže by hrozilo, že by mu tím akorát přitížil. Tak co třeba sklenice alkoholu? No, vzhledem k tomu, že se nejspíš zhroutil právě kvůli tomu, to asi není nejlepší nápad, G-Dragone.

Tento problém Jonghyun vyřešil za něj a velice mu to usnadnil. GD netušil, co to Jonga popadlo, ale když se blonďáček zvedl a prudce se k němu přitiskl, rukama jej objal kolem pasu a hlavu mu zavrtal do hrudi, na několik vteřin přestal dýchat. Nic takového od něj nečekal.

,,Vezmi mě domů, Ji-yong..." požádal jej Nightmare plačtivě. ,,Prosím, vezmi mě někam pryč..."

A tak G-Dragon poslechl.

Dalšího dne, ráno

Probudila jej silná bolest hlavy. Nebyl si jistý, jestli žije, nebo je mrtvý, protože ho bolelo snad všechno v těle. To bylo vážné. Cítil však, že leží v něčem měkkém a teplém. To se stávalo, jen když byl 'doma' v podzemí. Zvláštní. Vůbec si totiž nepamatoval, že by večer šel domů, pamatoval si totiž jen na J-Hopa, bar a... G-Dragona.

Prudce otevřel oči. Ty rázem zase zavřel, protože jej do nich uhodilo prudké sluneční světlo. Bolelo to, musel si na to zvyknout. Překvapením pro něj však bylo to, že ležel na boku. Málokdy tak usnul. Pro svou bezpečnost se zkusil přetočit na druhou stranu postele, v níž ležel, kdy ho potkalo překvapení; po druhém otevření očí, tentokrát bezbolestném, se zadíval na malý stůl se židlí, kde seděl a vlastně i ležel, přesněji spal, G-Dragon.

Jonghyun polkl. Nejspíš ležel v jeho posteli, že? Proč by také jinak Ji-yong zaujímal pozici, ve které se nacházel. Začal se pomalu zvedat, aby mohl toto místo v klidu opustit. Vzpomínal si na to, co včera prováděl, jak se zlil a jak mu brečel... Dál měl okno. Možná se mu s GDm něco stalo a on nechtěl, aby mu to bylo předhazováno, vyčítáno či podobné věci.

,,Klidně lež," ozval se od stolu rozespalý hlas. Následně se zvedla rozcuchaná hlava a protřela si očička, aby mohla vůbec vidět. ,,Nevyháním tě, takže hezky v klídku hajej, ať se dostaneš z kocoviny. Pokud si přeješ, dojdu ti pro pití nebo tak..."

Jonghyuna to trochu zmátlo, takže to, že zůstal sedět, nepředstíral. Byl vděčný, že G-Dragon neležel vedle něj, ale teď se cítil špatně, že kvůli němu spal na stole. Došlo mu okamžitě, že není u sebe doma, ale u něj. O tom žádná, hloupý nebyl. Akorát jej udivovalo to, jak se GD choval. Normálně byl úplně jiný.