Leader

Enemy Or Ally?

No, tak jsem čekala trochu ohlasu... a ono nic. :D

Staré dřevo praskalo pod náporem plamene, který ho požíral od základů domu mrtvého vědce. Ve stínech, které hořící se stavba vytvářela, se pohybovali dva lidé - lidé po fyzické stránce. Po té psychické nikoliv, navíc by je nikdo nemohl označit za normální. Byli to zabijáci, dva vrazi, z nichž jeden šel tomu druhému po krku.

To si Jonghyun myslel; že ten, kdo vědcovo obydlí uvrhl v plameny, jde po něm. Držel v sevření své předloktí, které si nejspíše zranil při doskoku na zem. Zády se tiskl k chladné zdi jednoho z okolních domů a pozorně poslouchal, jestli není někde v blízkosti. Ten, kdo po něm šel, musel být někdo výjimečný... nebo naopak úplný amatér a bláhový snílek toužící po titulu Zabiják.

Zaslechl kroky. Kdyby společně s nimi nevykřikla skupinka lidí za rohem a nerozutekla se do všech stran, byl by ještě zvýšil svou pozornost. Bylo třeba být obezřetný. V této branži vás sebemenší chyba, zaváhání či nepozornost mohla zaprodat bránám pekelným, kam by po důkladné smrti vaše duše postupovala. Proběhl skrze úzkou uličku, na jejíž konci zahnul a vydal se doprava. Útěk bylo nejjednodušší řešení z problému, jenž se nedal kvůli nedostatku informací vyřešit. Také snižoval pravděpodobnost, že ho druhý vrah najde, neboť vydával jen nepatrné zvuky. Byl skoro jako ninja - tichý a vražedný.

Netušil, jak se to mohlo stát. Jak se mohlo stát, že mu byl východ zatarasen jinou osobou. Zastavil se zhruba deset metrů od místa, skrze něž mu mělo být dopřáno svobody. Instinktivně vytáhl revolver a namířil ho na člověka na druhé straně. Poznával ho. Na téhle planetě nemohl být nikdo, kdo by ho podle jeho pompézního, zcela originálního a z normality vybočujícího vzhledu nepoznal.

Kombinace ďábelského srdce a rádoby andělského vzhledu dokázala nejednoho smrtelníka zmást. To, jak krutý dokázal onen člověk být, pokud se tedy dal nazývat člověkem, by do něj nikdo neřekl. Nejspíš z toho důvodu bylo jeho krycí jméno Sadist. Svou práci si užíval tak moc, až působil šíleněji než ostatní vrazi a jen málokdo se mu dokázal vyrovnat. Oproti Jonghyunovi byl jako druhá strana mince - Nightmare se soustředil na bezchybnou práci a Sadist si bral mise pouze z osobního potěšení.

Ruce v kapsách sněhobílého kabátu, z poloviny vyholená hlava s bílými konečky vlasů nakloněná na stranu a nohy v bílých kalhotách v uvolněném postoji. To byl jednoduchý popis toho, co oběti viděly jako poslední, než se dlouhovlásek pohnul a neviditelným švihem katany oddělil jejich hlavu od těla. Někteří z méně vyděšených či více všímavějších si mohli povšimnout černobílého šátku, který Sadist nosil uvázán kolem krku, dlouhého, stříbrného řetězu se zvláštními tvary, velkých náušnic a pečlivě potetovaných bílých rtů černými květy. Velké většině unikla jedna zvláštnost, a to rukavice i boty téže barvy jako zbytek oblečení. Tato nebezpečná nádhera, která nyní stála nedaleko k čemukoliv připraveného Jonghyuna, byla také známá pod dvěma písmeny: GD, nebo-li G-Dragon.

Kim stál bez hnutí na místě. Nemohl si dovolit udělat žádnou chybu, mohlo by ho to také stát život. Pevněji sevřel zbraň ve své ruce a přivřel oči do nebezpečně vyhlížejících škvír. Netušil, co má G-Dragon v plánu, nebylo tedy výhodné zaútočit jako první. Mohlo by se to nevyplatit a on by mohl skončit jako hromádka kostí.

Na druhé straně se GD usmál. Jeho křivý úsměv, z něhož šly vidět zářivě bílé zuby, vyvolal v Jonghyunovi jisté obavy. To, že byl JR zkušený žoldák a jen máloco ho dokázalo polekat, neznamenalo, že nemohl cítit strach jako každý jiný. Člověkem byl stále, ačkoliv by ho normální lidé nazvali spíše monstrem či zabijáckým strojem.