Leader

Message, Spider & Taeyang

Jonghyun se probudil přesně o půlnoci, podařilo se mu vyčerpáním prospat celý zářný den. Jako zombie se vyhrabal z hromady polštářů a peřin, do které byl zamotán, a díky své rozespalosti sebou flákl obličejem přímo na podlahu, až to zadunělo a místností se rozlehla ozvěna. Když se budil sám, byl pokaždé úplně mimo - pro něj bylo nejhezčí probuzení nařízeným budíkem nebo zprávou od Leadera, měl totiž na obojí nastavené hezké melodie.

Dlouho netknutě ležel na černém koberci, neměl po stále nedostatečném spánku žádnou energii. Přesně pro tyto účely měl na stolku tunu ovoce, po níž teď toužil a plazil se, drápal a sunul se za ní. Připadal si jako chameleon v kombinaci s nejpomalejším lenochodem světa; zcela splýval s okolím, krom blond vlasů lesknoucích se v záři načervenalého světla lampy, a i šnek by vyhrál souboj v rychlosti.

Uplynulo deset mučivých minut, než se JRovi podařilo uloupit ze stolu jedno jediné zelené jablko. Že je zelené, pouze odhadoval, popravdě totiž netušil, jakou barvu může mít. Neviděl. S radostí a kručícím bříškem se do něj zakousl. Kulička se brzy změnila v ohryzek a následovala ji žlutá banánová slupka - tentokrát si barvou byl jistý - a oranžová kůra od pomeranče. Neprodleně po konzumaci potravin se trochu rychlejším tempem navrátil do kupy peří v oděvu, tedy postele, skryl mezi ně ospalou hlavu a nechal se teplem ukolébat do dalších snů.

Ráno se probudil přesně tak, jak bylo obvyklé. Elektronické hodinky se rozsvítily, v místnosti se rozostřil obraz a místo něj se zjevil obdélníkový namodralý hologram s velkým tiskacím L uprostřed. Tou dobou Jong dávno seděl v tureckém sedu se zády rovnými jako pravítko a rukama si protíral oči plné ospalek. Automaticky pozdravil, jako kdyby byl Leader jeho vlastní matka. ,,Ohayo~" Po ránu byl vždy roztomilý, ale hlavně úplně vygumovaný a absolutně nepoužitelný.

,,Dobré ráno, Hyune," oplatil mu pozdrav elektronicky upravený hlas. I Leader po ránu míval dobrou náladu, proto si jeho stoupenci mohli užít hezké oslovení své osoby z jeho strany. ,,Mám pro tebe další úkol. Doufám, že je tvá ruka v pořádku, ale tentokrát jsem pro tebe zvolil něco, u čeho budeš potřebovat spíše myslet a běhat."

,,Ruka bude brzy v pořádku, slibuji." O svých slovech JR nepochyboval, neměl nejmenší důvod k přebírání lehčí mise. ,,Zvládnu cokoliv, není na to drobné zranění třeba brát ohled."

,,V pořádku, pro jednou si odpočiň. Převezme to T.O.P., važ si toho, do vraždění se moc nežene. Ty máš jiný úkol, jistojistě si ho užiješ." Dramaticky se odmlčel, rád své podřízené škádlil. ,,Budeš si trochu hrát. Zahraješ si - ne nezahraješ. Ty se jím staneš."

Jonghyun se zarazil, jeho věta mu nedávala smysl. Opatrně se zeptal: ,,Stanu... čím?"

Dlouho se nic nedělo, skoro jako kdyby Leader na nějakou dobu zmizel a nechal ho tam samotného. Nic takového se nedělo, Leader si jednoduše vychutnával moment, kdy ví všechno a JR zhola nic. Z hologramu se ozval tichý, ďábelský smích, jak se jeho nevědomostí škodolibě bavil. Tušil, jaká bude Jonghyunova reakce poté, co mu prozradí jeho misi. To udělal hned vzápětí. ,,Špeh. Budeš pro mě někoho špehovat, Jonghyune."

Při zaslechnutí toho jedovatě líbezného tónu - šlo to poznat i přes elektronickou úpravu - přejel JRovi mráz po zádech v nepříjemné předtuše. Cože? Až o několik vteřin později mu došlo, o čem to Leader hovoří. Zhluboka se nadechl a, nevědom si své troufalosti, vyhrkl: ,,To nemůžete myslet vážně! Moc dobře víte, co se mi stalo při posledním špehování!" Nebylo nejvhodnější zvyšovat na svého nadřízeného hlas, ale on si v ten moment nemohl pomoci. ,,Odmítám něco takového dělat. Raději si nechám zlámat všechny kosti v těle, než vidět znovu něco takového!"