Leader

Luxury

,,Ne," křikl někdo ostře. Nikdo si ani nevšiml toho, že se Choi hnul z místa, a už stál těsně za Jonghyunem. Stačil mu jeden pohyb a blonďáček byl otočený čelem k němu. Ten děs, který se JRovi náhle objevil v očích, donutil Rena se usmát. Stál od něj asi půl metru, ale i tuto vzdálenost hravě překonal. Prstem přejel po Hyunovu krku až na bradu, kterou mu vyzdvihl. Ren na něj hleděl tak povýšeně, jak to jen šlo. Kdyby o sobě Leader prohlásil, že mu následující slova neudělala škodolibou radost, silně by lhal. ,,Ty budeš spát se mnou."

Jonghyun na něj zíral tak dlouho, jak jej do toho starší nutil. Nohy mu zamrzly a sotva se dokázal pohnout, byl opět schopen jen přiložit dlaň na jeho hruď a lehce do ní zatlačit. Jako kdyby Minki ovládal nějakou kouzelnou moc. Svazoval jej pohledem a ještě k tomu mu způsoboval silný bolehlav.

Jenže tentokrát se JR nehodlal vzdát tak snadno. Vlastně ani nemohl. Kdyby Choiovi dovolil, aby si s ním tak snadno zahrával, jen by ukázal, jak moc je slabý. To nemohl. Cítil podporu, která vyzařovala z G-Dragona opodál - ten se toho tentokrát neúčastnil -, a to bylo vše, co nyní potřeboval.

,,A o tom..." Kim zdlouhavě mrkl, ,,rozhoduje kdo jako?" Rozhodl se, že jej trochu shodí před ostatními. Zasloužil si to, Jonghyun ho silně nenáviděl. Prudce se mu vysmekl a udělal dlouhý krok vzad. ,,Nevím, kdo jsi, ale pokud si myslíš, že máš nade mnou moc... tak si ji ztratil minulou noc." Sice se ta jejich událost stala ráno téhož dne, ale jemu šlo o ten rým, který vyvolal uznání a potlesk mezi ostatními. Tentokrát Ren nebyl ten, kdo se vítězoslavně šklebil.

Minki vypadal, že každou chvíli pukne hněvem. Tomu se JR nijak nedivil, ba se tomu ještě smál. Provokoval hada bosou nohou, hrál si s velice nebezpečným ohněm. A vůbec mu to nevadilo. S úsměvem si plácl s Yoongim, který se společně s ním a zbytkem party vydal do budovy. Neměli důvod čekat venku, když už i Taemin byl na odchodu.

G-Dragon Jonghyuna rychle doběhl, nesl všechny jeho tašky. „Tak to bylo dobrý," pochválil jej uctivě. Nikdy si nemyslel, že by byl Nightmare schopen svému nadřízenému takhle odporovat. Bylo na tom však také něco, co ho děsilo. Temná aura, která se kolem Rena i JRa hromadila, nevypadala dobře.

„Díky," poděkoval mu Jonghyun. Ani se na něj u toho nepodíval. Natáhl se k němu pro svoje věci, které si přeházel přes ramena a sevřel je v rukou. „Budu bydlet s tebou, GD. I kdybys mě tam měl přivázat, aby mě Ren nedostal. To prostě nedovolím." Vyběhl krátké schody, které byly jedinou překážkou k tomu, aby se bezpečně dostali do domu. Litoval toho, že mají na tak obrovskou budovu jen jeden výtah, neboť museli dlouho čekat, než se pro ně uvolní místo.

„Nic se ti nestane, o to už se postarám," ujistil ho GD. I když nemyslím si, že bys v tomhle stavu ty zrovna potřeboval nějakou pomoc, pomyslel si v duchu. Vypadáš mnohem nebezpečnější než kdy dřív, Hyune.

Když na ně přišla řada, společně vešli do výtahu. Nemilým překvapením pro ně bylo, když se k nim připojil i Choi, který šel jako úplně poslední. Nevšimli si ho do doby, než nastoupil dovnitř. Jak dlouho je mohl poslouchat? To raději nechtěli vědět. Už jen snášet jeho nesnášenlivé pohledy bylo dost těžké na to, aby mu nic neřekli.

Po několika mučivých vteřinách se výtah zastavil, cinkl a otevřel dveře. Nacházeli se v předposledním patře, kde se jejich pokoj měl nacházet. Ren jel ještě o patro výš, takže se tu rozdělili. Jonghyunovi to udělalo radost. Vyhrál nad ním, Minki o něj již nadále neměl zájem. A pokud ano, tak mu to nedával najevo, a to bylo přesně to, co si JR přál.

Rudovlásek se nahrnul ke dveřím s číslem 29 jako první a vzrušeně strčil klíč do zámku. Otočil s ním na jednu stranu a vzápětí na druhou, protože se netrefil. Zámek zacvakal a brzy měli tu čest vstoupit do svého nového domova. Oběma klesla brada a museli sbírat spodní čelist z podlahy; tak moc je překvapilo to, do jakého luxusu se to dostali.