Leader

Bonus - JHan

Zdálky se ozvalo bouchnutí těžkých, kovových dveří. Následovalo jej klapání bot o chladnou podlahu v podzemí, kudy šel jeden z Jonghyunových Strážných - tak si pojmenoval členy skupinky EXO, jak si říkali, když ještě patřili Minewovi. Tao s neutrálním výrazem ve tváři došel až k chladným ocelovým mřížím od luxusně zařízené cely, ve které bydlel a zároveň byl uvězněn Jeonghan.

Strčil klíče do zámku, otočil je, až to cvaklo, a poté dveře cely otevřel. Na mladíka ležícího na posteli se dlouze zadíval. Stále zapomínal na to, že je to Jonghyunův mazel. Jinak by po něm vyjel nejspíš taky. Musel však přejít k věci, kvůli níž tu byl: „Jonghyun tě volá k sobě."

„A jaký k tomu má důvod, smím-li se ptát?" odvětil dlouhovlásek vzápětí. Nezaujatě ležel na posteli, dokonce se ani neobtěžoval zvednout oči od knihy, kterou četl. Nevěnoval mu jediný pohled, ani krajní špetku pozornosti. „Pokud touží po mé přítomnosti, měl by si pro mě přijít sám."

„Neměl bys škádlit hada bosou nohou. Doslova," zavrčel na něj Tao. Svého Leadera v podstatě uctíval, protože mu dal mnohem vyšší pozici, než jakou měl jakožto sluha u Minewa. Nemohl dovolit, aby jej někdo urážel. „Žádá si tě. Měl bys být tedy poctěn."

„Chachacha," zaškaredil se na něj hnědovlásek. I s knihou v ruce se z bříška přetočil na záda a hlavu svěsil z postele, takže se díval přímo na Jonghyunova pěšáka. „V tom případě tomu svému hadovi vyřiď můj vzkaz. A teď jdi. Rušíš mě při četbě."

Strážce uraženě zafrkal a na patě se obrátil. Ani se neobtěžoval zamykat, protože věděl, že Jonghyun tu bude velice rychle. Svému Leadeovi okamžitě doručil zprávu, již mu Jeonghan posílal. Pak spatřil jen dlouhý černý plášť z části pokrytý havraními vlasy, jak se zavlněl a zmizel.

Hnědovlásek se znovu otočil na bříško. Hlavu si podložku rukou, nožky ve vzduchu překřížil a ztrápeně si povzdychl. Neskutečně se ve své ptačí klícce nudil. Všechny knihy přečetl už nejmíň dvakrát a stráže se s ním odmítaly bavit. Chtěl svého Jacksona a S.Coupse víc, než kdy dřív.

Jonghyun rázným krokem došel až k jeho cele, kde se opřel o mříže. Zlobivě se na Jeonghana pousmál. „Člověk tě chce zabavit a ty jsi drzý. Jak se mám snažit, abys za mnou přišel dobrovolně, hmm?"

„Neposílat sem toho hnusáka. Je na mě ošklivý!" pomlouval hnědovlásek Z.Taa, ačkoliv jeho slova nebyla zcela pravdivá. Na Jonghyuna se podíval již v okamžiku, kdy vycítil jeho přítomnost. Roztomile zamrkal a zvedl se z postele. „Nechtěl bys mě pustit, Hyunnie? Nudím se a chřadnu."

Jonghyun se uculil jako měsíček na hnoji. Byla to však lest, protože vzápětí krutě prohlásil: „Noup." Za své hříchy bude Hannie ještě dlouho v tomto žaláři pykat, až zčerná.

„Ale proč?" zaúpěl Yoon nešťastně. „To není fér! Měl by ses ke mně chovat hezky, jinak ti se svými přáteli uteču," začal mu vyhrožovat. Doufal, že tentokrát to vyjde.

Ani se nenadál a krk mu svírala Hyunova dlaň. Stále měl pevný stisk a moc dobré reflexy, takže se nemusel ani namáhat. Takové kecy nesnášel, akorát ho provokovaly. „Na to ani nemysli."

Jeonghan překvapeně zakašlal a pokusil se jeho ruce od svého hrdla odtáhnout. „Myslet si můžu cokoliv, co jen chci. Nemůžeš mi do toho mluvit. A vůbec, okamžitě mě pusť."

„Jak chceš," zavrčel Jonghyun. Tohle jej naštvalo. Proč mu tak vzdoroval, když stejně neměl jedinou šanci? Úmyslně s ním praštil o mříže po své pravé ruce a uvěznil jej tam. Nezůstalo mezi nimi téměř žádné volné místo.