Leader

First Day

,,Tak brzy na viděnou," řekl tiše. Nechtělo se mu odcházet. Byla to však nutnost. Z rozmaru se sklonil a jemně políbil Minkiho na čelo. Asi provedl tu největší bláznovinu, která se mu naskytla, ale nelitoval toho. Považoval to za důkladné rozloučení na příští dva měsíce.

Později

Jonghyun pomalým krokem kráčel po Minhově boku, veden do neznáma. Mlčky šli už asi hodinu, město opustili, před pár minutami. Jak mu tmavovlásek na začátku cesty řekl, udělají si cestu pár kilometrů za město, kde má takovou svou tréninkovou oblast. Bylo to docela daleko, ale nestěžoval si.

,,Rozloučil ses se všemi?" zeptal se Choi ve snaze rozvést hovor. Už ho nebavilo mlčet a nic neříkat.

,,Jen s Renem. G-Dragona jsem nenašel, tak jsem mu nechal vzkaz. A doufám, že se nevrátím a nenajdu ho s dvěma dětmi, psem a Taeminem jako manželkou," odfrkl si JR.

Minho se hlasitě rozesmál. ,,Hádám, že nejvíce ti na tom vadí ten pes," popichoval jej.

,,A děti," doplnil jej Jonghyun. To bylo to důležitější. ,,Psy přežiju, i když mám raději kočky. Děti vážně nevystojím."

V podobném duchu a smíchu se nesla celá jejich debata, která trvala po celou dobu, než došli tam, kam mířili. Minho vytáhl klíče od malého domku, před nímž se objevili a kde měli strávit příští měsíc až dva. Odemkl a vstoupil dovnitř, načež pozval Jonghyuna dál.

Černovlásek se rozhlížel a nestačil zírat. Na zemi se válel drahý perský koberec, stěny byly zdobeny ručně malovanými obrazy. Sice pochyboval, že to koupil, pravděpodobně to bylo vše totiž kradené, ale rozhodně to na něm zanechalo příjemný první dojem.

,,Máš to tu moc hezké," zhodnotil to. ,,Budu mít vlastně svůj pokoj, nebo jako to bude?"

,,Brzy se všechno dovíš," odvětil klidně Minho a shodil ze sebe boty. ,,Sundat," upozornil na to i druhého. Nechtěl tu mít ihned zašpiněno. Vážně mu trvalo dlouho, než si zařídil takové krásné zázemí. Naštěstí o tomhle místě věděl z jejich party jen on, Jin a Taemin. Možná by Taemin netvrdil to samé, ale Choi ho považoval za velice příjemného člověka a rád s ním trávil svůj čas.

Hyun ve vzdávačném gestu zvedl ruce vzhůru a zamával s nimi. Pak ze sebe boty skopl a nasunul je vedle těch Minhových do malého botníku. Vešlo by se tam tak šest párů bot maximálně. Nad botníkem bylo do zdi přibito několik háčků, na kterých visela jedna jediná bunda - ta Choiova. Nejspíš si ji tu schovával pro případy zimy.

,,Tak kde jsi?" zavolal na něj tmavovlásek a zvědavě vykoukl z kuchyně. Už dávno mu utekl. ,,Měl bys být pořád za mnou, jinak se nic nenaučíš, mládě~" ušklíbl se na něj. Tohle oslovení praktikoval na všechny své učedníky, protože to byl téměř zaručený způsob, jak je dostat do té správné, naštvané nálady.

,,Komu tady říkáš mládě, mámo?" odfrkl si Jonghyun uraženě. Slovně se nenechal tak snadno vydráždit, pokud druhý bojovník nemířil do nějaké jeho citlivé zóny, jako byl třeba Ren a sexuální orientace. A pochyboval, že zrovna toho by chtěl Minho využívat, protože by pak jeho domeček spadl asi jako domeček z karet.

Minhovi sklapla. Ostatní byli evidentně hloupí, když je nenapadlo mu to vrátit. Musel přiznat, že ho Jonghyun setřel. Pobaveně se na něj zazubil. ,,Bod pro tebe, Hyune. Hrajeme do dvou seti. Bude to ještě sranda, neboj se." Tohle měla být psychická příprava. Strašně rád ostatní mentálně deptal a vlastně si tím kompenzoval svou sílu, zatímco je posiloval. Bylo to vzájemně prospěšné.

,,Dvouseti?!" vyhrkl černovlásek překvapeně. To mu připadalo jako dost vysoké číslo. Sice byl tohle pro něj první bod a on o něj vlastně ani neusiloval, protože neměl šanci vědět o nějaké soutěži myslí, ale i tak bylo namáhavé vymyslet narychlo něco, čím by mu vrátil jeho ,laskavost'. Ne že by byl nějaký lenoch, ale... dobře, občas byl. Třeba teď po té dlouhé cestě by si nejraději lehl.