Leader

Real Nightmare

Bolela ho hlava. Necítil vůbec nic, ale do hlavy jako kdyby mu zabodávali desítky ostří. Měl pocit, že tou bolestí každou chvílí zemře, pokud na ni nedostane nějaký lék. To ho přivedlo hned k několika otázkám: Kde jsem? Co se stalo?

Na to si zatím Jonghyun nedokázal odpovědět. K odpovědi na tuto otázku potřeboval otevřít oči, neboť viděl jen tmu a byl si jist, že je opravdu vzhůru. Pokusil se zkusmo otevřít jedno a následně otevřel i druhé, protože do místnosti neproudilo žádné prudké světlo jako sluneční paprsky. Místnost osvětlovala pouze měkká žlutá záře několika svíček, které stály zapálené ve výklenku ve zdi.

Svíčky? Dřevěné zdi, pravděpodobně dveře ze stejného materiálu a žádné okno? Co za idiota mohlo tuto místnost navrhnout? Kombinace plamene a dobře hořlavé látky byla smrtelná, zvlášť když se nedalo ven dostat nikudy jinudy než dveřmi, protože prosklený rám chyběl. Zbývala tedy jediná možnost. Nacházel se někde v podzemí?

Pomalu se zvedl do sedu, aby prozkoumal toto místo důkladněji. Ležel na měkké posteli se světlým povlečením, nedokázal však odhadnout přesnou barvu. Nacházel se v pokoji čtvercového půsorysu s rozlohou zhruba tří metrech čtverečních. Přežít by se v něm nějakou dobu dalo, kdyby zde stála lednička a někde blízko byla koupelna. Tím se ale zabývat nemusel, neboť tu žít nehodlal.

Jakmile spustil jednu nohu z postele, zalitoval toho. Podlaha pod náporem jeho váhy zavrzala a probudila tak toho, kdo na ní spal a o kom neměl Jonghyun ani ponětí, že v místnosti je. U nohou postele ležel zkroucený Ren a neslyšně oddychoval, když však zadlechl typické vrzání podlahy, probudil se. Připomínal svým zjevem hlídacího psa.

,,Hmm?" Zazíval, otevřel ospalá očka a pomalu se začal zvedat. Protáhl si prvně ruce, pak se vyškrábal na nohy a natáhl se celý. Nespalo se mu zrovna příjemně, když neobýval svou postel, ale co se dalo dělat. S rozkošným úsměvem se otočil na rozhozeného tmavovláska, po němž vzápětí skočil a přišpendlil ho ke zdi za postelí. Možnost sundání druhé nohy a prudkému útěku se Kimovi zamítla.

Blondýnovy oči zářily, jak byly rozšířené. Odrážel se v nich měkký plamen svíčky, který Rena vnitřně spaloval a nutil ho dělat to, o co se právě pokoušel. JR byl na posteli v polosedě a kdyby se Ren pohnul trochu jinak, snadno by ho zasednul, obsadil by mu klín. Jonghyunovy ruce držel u zdi a byl mu tak blízko, že stačilo jen málo a...

A přesně v ten moment dostal Ren hlavičku. JR se nepočítal za žádnou děvku, která by dala každému. Bylo to na něj až moc, tohle ten zpěváček přehnal. To, co se Renovi stalo, si zasloužil. Jak si mohl něco takového dovolit k někomu, koho vůbec neznal? To by udělal jen absolutní idiot!

,,NYAAA!" zapištěl bolavě hnědovlásek a rychle od něj ucukl, přičemž se chytil za rudnoucí čelo. Určitě tam kvůli němu bude mít modřinu! No je to normální? Odnesl ho do postele, převlékl jej, dovolil mu se skvěle vyspat a on mu za to dá hlavičku? Okřikl ho: ,,Ty blázne! O co se pokoušíš?!"

,,O co se to pokoušíš ty, haa?!" štěkl po něm naoplátku Jonghyun. Obdivoval, jakou troufalostí, drzostí a odvahou Ren oplýval. ,,Co to, kurva, mělo být?! To je u vás gayů normální pokusit se znásilnit každého nově příchozího?!" Vztek a nechuť v něm vřela natolik, že zapomínal na to, co vlastně říká.

,,Haa?" Minkiho to trochu zmátlo. Nakrčil nechápavě obočí a i přes hrozící riziko se zvedl a k blondýnovi se přiblížil. ,,Nechápu, co ti v troše blízkosti vadí, když ty a G-Dragon..." Jeho vyčítavý hlas se při posledních několika slovech ztlumil, protože mu začalo něco docházet. I jeho tvář změnila svůj výraz. Teď už věděl.