Leader

New House, New Home

Naladil speciální notu, touto otázkou vstoupil na tenký led. Tehdy se G-Dragon zlovolně usmál, načež vítězně prohlásil: ,,Neřeknu."

Kdyby Jonghyun tušil, co se bude dít, asi by si šel rovnou hodit mašli. Nejspíš z tohoto důvodu to Taemin Renově skupině neprozradil, dokud to nebylo definitivní. Nechtěl ji totiž vyděsit. Odhadoval, že z toho budou vykolejení tak jako tak.

Blonďák zafrkal. ,,Díky, no. Moc mi to nepomohlo." Aniž by si to uvědomil, zalhal. Rozmluvy s G-Dragonem mu z neznámého důvody pomáhaly, uklidňovaly jej a dodávaly mu na vnitřní stabilitě. Svým způsobem se i bavil, jeho duše měla radost, pouze tělo se nijak neprojevovalo. Prožívalo fyzický blok, ze kterého se ještě dlouhou dobu nebude moci vzpamatovat.

Ať chtěl nebo ne, jeho myšlenky stále sklouzávaly k tématu Ren. Při každé takové se otřásl - z části znechucením, z části strachem. Doufal v to, že jej nebude muset znovu nikdy spatřit. Bohužel věděl, že toto tajné přání se mu nesplní, jelikož byl Ren stále jeho Leaderem. Jak krutý k němu osud byl.

,,No," zakřenil se G-Dragon, ,,já vím." Tím svou dlouhou řeč zakončil a vykouzlil tak další vrásku na JRově zamračeném čele. ,,Netvař se tak," provokoval jej úmyslně, ,,nesluší ti to. Chci vidět tu nebezpečnou bloncku, za kterou jsem prvně přišel a žádal o spojenectví."

Kdyby znal Jonghyuna ještě o trochu lépe, nejspíš by ho rána pěstí, kterou naštěstí Ji-yong zablokoval, nepřekvapila. Byl to však dobrý krok, díky němuž se posunuli vpřed. Zdálo se, že se Jonghyun lidského doteku nebojí tak, jak si myslel, že bude. Nějaký čas se tak škádlili, čili G-Dragon mluvil a druhý se jej pokoušel umlčet, dokud je to nepřestalo bavit.

,,Helec..." promluvil rudovlásek vážně a vlastně i dost váhavě. ,,Jsi v pohodě?" Za celou dobu se Kimovi pokoušel nějakým způsobem zvednout náladu a doufal v to, že se mu to alespoň trochu podařilo, ale tato otázka byla něco, co nesměl zanedbat. ,,Vím, že co se stalo, to nezměníme, ale... nevím, prostě nechci, aby se s tebou něco stalo. No, víš, jako po psychické stránce." Zarazil se a zatřepal hlavou. Plácal nesmysly. ,,Těžko se to vysvětluje, prostě -"

,,Děkuju." Jonghyun jeho mluvu přerušil svým nesmělým úsměvem. ,,Zachránil jsi mě. A ještě mi děláš tak milou společnost. Chápu, co myslíš, a jsem ti za to všechno vděčný." Objal by ho, kdyby to nebylo tak divné. Raději se k němu natáhl a v přátelském gestu mu rozcuchal pečlivě upravené vlasy.

,,Kyaaaa!" zapištěl G-Dragon. Na svých vlasech si dával vždy záležet. ,,Ty jsi zničil mé veledílo! Za to zemřeš, Jonghyune!" vyhrožoval s vysoko zvednutým polštářem. Mluvený projev se vysokou rychlostí proměnil na polštářovou válku světů.

Ta, jakmile se snesla k míru, způsobila, že oba mladíci klesli na postel, kde vyčerpaně oddychovali. G-Dragon by nevěřil, že se Hyun dokáže tak dobře mlátit s polštáři. Musel v sobě mít dívčí část, protože to jinak nebylo možné. Ano. Tak to jistě bylo.

,,Taemin je vedle. To znamená, že mám volnou ruku," zašklebil se GD po čase. Poté odhalil své pracovní hodinky a do prostoru vyhodil hologram. Jako první mu vyskočila tabulka, skrze kterou se musel přihlásit, jinak by neměl přístup do systému. Přesně tehdy Ji-yong provedl něco, co by jako podřízený nikdy neměl. Místo svých údajů totiž použil ty Taeminovy, které získal již dlouho, dlouho zpátky.

,,Co..." hlesl JR nechápavě, ,,co to, sakra, děláš?" Koulel oči jako sova. Jednoduše nevěřil tomu, na co se mu skýtal pohled. Mít údaje od účtu svého nadřízeného a ještě k tomu se na něj úspěšně přihlásit, dalo se to vůbec provést bez postihu?