Leader

Wounds

Dívky stojící opodál vystrašeně přiběhly pro svou poraženou vůdkyni. Bály se přistoupit blíž k andělovi, ale nezbývalo jim nic jiného. Doběhly si až pro Hyunu a co nejrychleji s ní zmizely pryč. Každý člověk měl slabinu, ať už to byla síla, výška nebo rychlost. V případě Hyuny byla její Achillovou patou vlastní sestra, stvoření světla, které nikdy nekonalo zlo.

Taeyeon se obrátila čelem k Jonghyunovi. Mile se na něj usmála, poupravila si rozcuchané blond vlásky a bílé, jednoduché šaty. Působila tak nevinně, že to muselo být nezákonné. Náhle se její výraz změnil ve vyčítavý. ,,Hyune, to vážně nedokážeš chytit jednu hloupou holku? Jsi vážně truhlík."

Místo toho, aby se Jonghyun zacítil provinile nebo snad ukřivděně, začal se smát. Bílé perličky se mu v ústech leskly, odrážely se ve světle pocházejícím z Taeyeoniny osobnosti. Vypadal v tu chvíli tak sladce, že nad ním i dívka pookřála. ,,Byla moc rychlá, mami," zamumlal uchvácen smíchem.

,,Mami?!" vypískla dívka překvapeně. Původně chtěla zmizet hned potom, co mu pomůže, ale jistota je jistota. ,,Nejsem tvoje matka, neříkej mi tak," osočila se na něj. Tvářičky jí však zrůžověly, když pomyslela na jeho úsměv.

Jonghyun se dokázal měnit ze vteřiny na vteřinu. Úsměv mu z tváře vymizel, vystřídalo ho neporozumění a zlost. Pomalu se postavil na nohy a pevně zatnul čelisti, aby se udržel mlčet. Celé tělo jej bolelo, některé části opravdu dost. Po skenu, který si vytvořil v hlavě a projel s ním celé své tělo, usoudil, že žádnou zlomeninu nemá, ale několik míst je nejspíš pohmožděných a sem tam krvácí. Mělo to svá pozitiva i negativa.

Jako kdyby tam dívka ani nebyla, Jonghyun se přesunul ke svému nákupu. To byl jediný důkaz toho, že to, co se stalo, nebyl pouhý sen. Spatřil přízrak v realitě, tajemné a neskutečné nadpřirozeno. Už teď si byl jist, že jej hlouběji prozkoumá a nikomu o tom delší čas neřekne. Kdo by mu věřil? O co hůř, pokud by mu někdo uvěřil, nejspíš by se dal do bádání s ním. A to nikdy nevěstilo nic dobrého.

S podezřívavým pohledem se otočil k Taeyeon ustupující vzad a rukou sňal víčko od nápoje. Přiložil si hrdlo k ústům a napil se, nespouštěl z ní však zrak. Stála hrdě, ale i tak jí byl jeho pohled nepříjemný. Cítil to z ní. Čokoládu si zastrčil do kapsy, nechá si ji na později.

,,Jsi vážně podivnější, než jsem si myslela," promluvila blondýnka udiveně. Roztáhla svá sametová křídla a zkusmo s nimi máchla. Vytvořila tím větrný vír, který donutil Jonghyuna si překrýt oči, aby se mu do nich nedostal prach. ,,Čekala jsem otázky. Spoustu otázek. Protože nevíš o ničem a najednou se toho stalo tolik. A přestože jsi zraněný, snažíš se chovat úplně normálně. Co jsi zač?"

Najednou už nevypadala jako to nevinné stvoření z nebes. Vypadala jako urozená dáma, spíše královna a schopná vládkyně. Ruce si založila na prsou a s očima přivřenýma do štěrbin čekala, co za odpověď jí Kim přinese na zlatém podnose.

,,Jen málo věcí mě překvapí," odvětil klidně JR. Tohle byla popravdě jedna z nich, ale to ona nemusela vědět. ,,Dříve jsem se zajímal o magii. Ale nikdy jsem na žádnou nepřišel, nikde. Všechna se mi vyhnula. A najednou je tu, všude kolem mě. Cítím ji. A začínám si uvědomovat, že vše není tak, jak jsem si myslel. Člověk jako já z toho má spíš radost, než aby omdléval šokem z neznáma."

,,Takže nemáš žádné otázky?" zopakovala Taeyeon. Předem znala odpověď, ale i tak se musela zeptat. ,,Je obsahem mé práce ti vysvětlit tu část, kterou smím. Přeješ-li si, ráda ti něco málo řeknu."

,,A bude to pravda?" Tímto dotazem nad ní JR vyhrál. Byl naučen, že nemá věřit většině z toho, co mu někdo napovídá, zvlášť pokud o tom chce mluvit dobrovolně a bez mučení. To by muselo být podezřelé i normálnímu člověku, on navíc nebyl hloupý. ,,Temnota není vždy totéž co zlo a stejně tak světlo není vždy poslem dobra. Tuhle větu je dobré mít v hlavě, ať už stojíš proti anděli z nebes nebo z pekel."