Leader

Insanity

,,Jonghyune, neplač..." pokoušel se blondáčka G-Dragon uklidňovat. ,,Když mi přišla zpráva od tebe, nechápal jsem to. Přesto jsem kontaktoval Taemina, protože když se jedná o Rena, on toho ví nejvíc. Toho něco napadlo, proto jsme se sešli a on mě dovedl sem. Přišel jsem pro tebe, přišel jsem na pomoc. Už to bude v pořádku, ano? Tvůj přítel je tu, Hyune. Ji-yong je tady."

Sotva tohle dořekl a přitiskl čistého blonďáčka na své tělo, Ren se v Taeminově ocelovém sevření začal usilovně svíjet. Pomalu se vracel ke svému pravému já, které bylo právě velice raněno. ,,Jak jako přítel?!" křikl na G-Dragona. ,,Jonghyun nemá žádného přítele! On má jen mě! Nesmí být s nikým jiným než se mnou!"

Lee jej už chtěl umlčet přiložením ruky přes ústa, když vtom na Rena GD nenávistně pohlédl. ,,Nárokuješ si ho a přesto jsi mu provedl tohle?" Pohrdavě si odfrkl. ,,Já ti ho neberu. Ale není nějak podezřelé, že za mnou chodí se svými problémy, protože NĚKDO, nebudu jmenovat, se k němu chová jako idiot a přehlíží všechno, na čem si zakládá a co, nebo koho, má rád? Vždyť on pláče, Minki! Nikdo jiný než ty jej ještě nedonutil plakat! Víš, jak poníženě se asi teď cítí?!"

Hnědovláskovy oči se rozšířily údivem, jako kdyby právě pochopil veškerou pravdu světa. Zrakem sklouzl k onomu třesoucímu se tělu, které se tisklo k rudovlasému démonovi. Proč? Oči se mu zalily slzami. Pár vět a GD mu dokázal, jak hloupý a slepý celou dobu byl. ,,Taeminnie, pusť mě," požádal svého věznitele. Musel něco udělat. ,,Chci Hyunovi donést oblečení. Jinak nastydne."

Taemin věděl, že nyní se mezi nimi nachází ten klidný, svým způsobem hodný Ren, který už nikomu neublíží. Pustil jej, držet ho by nemělo smysl. Choi se zhluboka nadechl a vykročil ke skříni, v níž tušil oblečení. Nespletl se, nalezl spoustu podobných kousků oděvů. Vzal čisté, voňavé tričko, spodní prádlo, kalhoty a ponožky - i když absolutně neměl zdání, kdy si je JR stihl svléknout.

Jonghyunův tichý pláč mu drásal srdce. Jistým způsobem Ji-yongovi záviděl, protože nedělal nic a Jong mu padal k nohám. Zezadu se k blonďáčkovi připlížil a naklonil se k němu tak, že se skoro dotýkal jeho odhalených zad. Snášel u toho G-Dragonův pronikavý, děsivý pohled. Přejel mu z něj mráz po zádech. Spolkl knedlík, který se mu usídlil v krku a dělal mu problémy s dýcháním. ,,Hyune, pojď ke mně. Chci tě jen obléknout, ano?"

Zraněně sledoval, jak sebou mladík polekaně trhl. Ren se úmyslně naklonil stranou a střetl se tak s Jonghyunovýma uslzenýma očima. Ty, když hnědovláska spatřily, odrazily stále rostoucí strach. JR stočil svou tvář do přítmí G-Dragonova krku, kde vycítil větší bezpečí. Nemohl Rena vidět, cítit, prostě nic.

,,Hyune?"

Když Kim promluvil, nejspíš zničil Minkiho srdce na hodně dlouhou dobu. ,,Vypadni... Nech mě být..." Začala se v něm budovat nenávist za to, co mu Ren provedl, jak jej zneuctil. Napadlo ho něco, čím by mu mohl ublížit - to bylo přesně to, co si nyní přál. Opatrně přiložil své rty ke krku rudovláska, načež kůži obdaroval motýlím polibkem. Takhle postupoval přes krk a tváře až ke rtům, před nimiž byl zaražen.

,,Dost, Jonghyune," zavrtěl hlavou GD. Přiložil mu dva prsty ke rtíkům a tím jej zastavil v pohybu. ,,Nechceš to. Děláš to jen v afektu. Vezmu od Rena oblečení a obleču tě já, ano?" Tahle nabídka byla od GDho velice laskavá, minimálně proto, že se po ní JR rozplakal a za stálého opakování souhlasu svého zachránce pevně objal.

Choi nezvládl potlačit bolestné slzy. Kutálely se mu po tvářích a zanechávaly za sebou vlhké cestičky. Pohled se mu rozostřoval a jen tak tak  se držel na nohou, protože jej tělo zrazovalo ve všech směrech. Nejraději by si nasadil nějakou chladnou masku, skrze kterou by nepronikl žádný z jeho pocitů, a s vnitřním pláčem utekl. Jenže on nemohl. Pokoušel se to vše ovládnout, ale jeho snaha byla zničena v momentě, kdy mu G-Dragon násilně vytrhl Jonghyunovo oblečení a ještě u toho měl uštěpačnou poznámku.