Mafian's daughter

5 kapitola

Doma už na mě čekal můj otec. Na jeho tváři nebyl zrovna příjemný úsměv. Věděla jsem, že se mu asi nebude líbit to, že jsem mu v sobotu večer nedala vědět kde jsem a místo toho jsem pila u Dereka na party. Vlastně jsem byla celkem slušná dcera a vždy jsem mu všechno oznamovala dopředu, jelikož jsem věděla jaký je a jaké by byly následky. Ale pravidla jsou od toho, aby se porušovala, ne? A zrovna v pubertě.

Na stole vedle něj stála už prázdná láhev whisky.

"Ahoj tati. Ty už jsi doma?"- zeptala jsem se jakože nic.

"Už jsem doma od včerejška. Neměl jsem moc práce, takže jsem jel domů."- no super, tatíček včera nezabíjel lidi. Tleskám. "No a kde jsi byla ty?"- zeptal se a dopil whisky, která byla u něj ve skleničce.

"Byla jsem na párty u Dereka."- nechtěla jsem mu lhát. Začala jsem se bát, když ke mě přistoupil. Vzal mě za ruku.

"Kdo je Derek?"- zeptal se a stiskl mi silněji ruku.

"Derek je můj spolužák a vlastně... Proč se mě pořád vyptáváš? Nejsem už malá. Můžu si v klidu chodit na party a přespávat u kamarádů."- měla jsem ještě hodně es v kapse, které jsem nestihla vytáhnout. Moje tvář najednou zčervenala.

"Co si to dovoluješ? A co se máš courat po nějakých barech večer?"- na jeho tváři byla vidět zozzuřenost.

Chytla jsem se za svojí tvář, po které tekly slzy a běžela jsem nahoru do svého pokoje. Neměla jsem mu tohle říkat, ale opravdu mě naštval. Tohle už není poprvé a myslím, že to není ani naposlesledy.
_________________________________________

"Zase táta?"- zeptala se mě Tracy ve škole na záchodcích, když se mi snažila zamasovat velkou modřinu na mé tváři.

"Jo. Au... Zkoušela jsem doma korektory a make-up, ale nic nepomáhá. Takže tohle budeme muset nějak utajit."

"Jasně. No ale tohle taky moc nepomáhá. No nic."- souhlasila a vyšli jsme ze školní koupelny. Na chodbě stál Sebastian a na něm byla nalepená nějaka mrcha. Nic mi do toho nebylo, jelikož s ním nechodím, ale celkem mě to bolelo. Rychle jsem se otočila a šla do třídy. Za sebou jsem slyšela jak na ni Seb řve.

"Vypadni ode mě!"

Asi po 10 minutách do třídy vešel Sebastian se svojí partou. Jeho parta byl vlastně Derek a Jacob.

Jacob je taky můj spolužák. Je u nás ve třídě celkem oblíbený. Takže je teď Sebastian mezi oblíbenýma? Celkem rychle si u nás ve třídě našel kámoše. Sebastian se usmíval a povídal si s Jacobem. Najednou se podíval na mě a zamračil se. Viděla jsem jak běží ke mě...

"Alex, co ti je?"- zeptal se mě. Bylo vidět, že mi chce pomoct.

"Nic mi není. Jenom jsem spadla."

"Alex..."- chtěl něco říct, ale já ho vyrušila.

"Do toho ti opravdu nic není Sebastiane!"- zařvala jsem na něj. No teda. Kde se to ve mě bere.

Vyběhala jsem ze třídy. Za sebou jsem slyšela jak na mě Sebastian volá. Pak jsem vyběhla ze školy a běžela... Ani nevim kam jsem běžela. Prostě jsem se potřeboval někde vybrečet. Skoro vůbec nebrečím... Nebo aspoň si to nepamatuji. Prostě jsem potřebovala být sama. Ocitla jsem se celkem daleko od školy a když jsem se vybrečela a zorientovala, byla už tma.

Podívala jsem se na telefon kolik je hodin. Už potřebuji domů. No vlasně... Táta dneska "pracuje", takže doma nebude. Snažila jsem se najít aspoň nějakou cestu k domu nebo škole. Už jsem věděla kde jsem, ale pařád tu bylo málo lidí a aut. Kolem mě pořád projíždělo to samé auto. Byl to nízký černý mercedes s zatmavenými skly. Cítila jsem, že mě sledujou. Rychle jsem vytáhla z kapsy telefon a vytočila první číslo, které jsem měla v mobilu. Ou... Byl to Sebastian...
_________________________________________

619 slov. Je to celkem dost, jelikož píšu tak asi 300. A přiznávám, že je to málo. Budu se snažit psát dvojnásobek ;). Každopádně jsem se hrozně těšila na tuhle kapitolu.

Jsem hrozně ráda, že čtete tuhle knížku.<3