Mafian's daughter

13 kapitola

"Pamatuješ si, jak si byla naposledy u mě?"- zeptal se mě Sebastian. Jenom jsem přikývla. "Řekl, jsem ti, že tě někam vezmu."

"Kam?"- otočila jsem hlavu doprava a kousla se do rtu.

"Neřeknu."- odpověděl mi a otočil mi hlavu k sobě.

"A co když s tebou nikam nechci?"- zahrávala jsem si s ním.

"Kdo se tě ptá?"- chytil mě svýma silnýma rukama za boky a přehodil si mě přes rameno.

Vykřikla jsem, ale pak se začala hlasitě smát. Přinesl mě až k autu a posadil mě dopředu. Pak si sedl sám.

"Ale já potřebuju domů Sebe."- řekla jsem.

"Klidně tě domů odvezu, ale... už je to připravený."- odpověděl mi a položil svojí ruku mě na stehno. Usmála jsem se.
_________________________________________

"Jedle to je!"- vykřikla jsem na Seba asi po desáté.

"Smrk, Alexis."- dohadovali jsme se, když jsme z dálky viděli les.

Je to taková blbost, ale bylo to vtipné. Seb se začal smát, když jsme projeli značku: Borový les.

"No tak, prdelko, nezlob se."- řekl Sebastian a udělal na mě psí oči. Vypadal hrozně roztomile.

Počkat.
Stop!
Prdelko?

"Prdelko?"- zeptala jsem se ho a on mi klidně odpověděl. Ani se na mě nepodíval.

"Ano. Más úžasnou prdel a hodí se to k tobě. Nelíbí?"

"Líbí."

"No vidíš, prdelko. Už jsme tady."- řekl, když zastavil uprostřed lesa vedle auta s velký kufrem.

"Nechceš mě znásilnit, zabít, hodit do toho kufru a odvést někam daleko, že ne Sebe?!"

"Moc se díváš na horory, Alex. Jasně že ne."- usmál se na mě a políbil mě na nos.

"V hororech to taky říkaj."

"Myslíš, že bych chtěl zabít holku s dokonalou prdelí?"

"Ne, ale znásilnit jo."

"Uvidíme."- řekl Seb, když vystupoval z auta. Usmál se.

"Cos to řek?"

"Nic, prdelko. Pojď."

Vyšla jsem z auta a uviděla naproti sobě ruku Seba, jak mi ji podává.

"Varuju tě, že mám u sebe pepřák."- řekla jsem a podala jsem mu ruku.

Otevřel kufr od auta a tam byla přes celý kufr jedna velká matrace. Na ní bylo hodně polštářů a dek a nad ní byla světýlka. Krása.

"To je úžasný."- políbila jsem ho na nos. "Tos udělal pro nás?"- zeptala jsem se ho a usmála se na něj. On mi úsměv opětoval.

Sedla jsem si do tureckého sedu, ale Sebastian se ještě pro něco vrátil do auta. Vrátil se už s pizzou. Mňam.

"Čekal jsem, že bude studená, ale je ještě teplá."- usmál se na mě. Miluju jeho úsměv.

Rychle jsem mu pizzu z rukou vzala.

"Tak pojď. Dáme si ji."

Seb si sedl naproti mě a zavřel dveře od kufru.
_________________________________________

"623."

"624."

"625."

Právě jsme leželi a přes otevřené okno na střeše jsme koukali na nebe a počítali hvězdy.

"Sebe, zamýšlel ses někdy..."- chtěla jsem se ho na něco zeptat, ale on mě přerušil.

"...Nad nesmrtelností brouka? Ani ne, ale je to dobré téma k zamyšlení."- řekl Sebastian a já se začala smát.

"Vlastně ne. Zamýšlel ses někdy nad životem bez starostí, bez problému? Nemusel by jsi mě chránit a mít se mnou starosti a ..."- zase mě přerušil.

"Alex! Co to povídáš? Ty nejsi žádný můj problém. Já tě miluju prdelko... a to nejmenší, co pro tebe můžu udělat je tě chránit. Chránit před světem mafie, ve kterém žiješ. Chci, aby ses setkala se svojí matkou, ale niní to tak jednoduchý..."- teď jsem byla já ta, co přerušila náš rozhovor polibkem.

"Ty jsi řekl, že mě miluješ?..."

"Ano."

"Taky tě miluju Sebastiane."- políbila jsem ho a oba jsme se podívali na hvězdy. Zrovna jedna padala.

"Přej si něco."- řekla jsem mu a on si něco přál. "Co sis přál?"

"Když ti to řeknu, tak se to nestane."

"Uvidíme."

"Chci, aby jsi byla moje holka."- řekl a dal mi pusu na nos. Sedla jsem si na něj a tiše mu zašeptala na ucho.

"Budu."