Mafian's daughter

8 kapitola

Stojí vedle mě a objímá mě. Z očí ji tečou slzy, které kapají na mé vlasy.

"Věř Sebastianovi. On ti pomůže."- zašeptala mi.

Zase se mě dotkly ty studené ruce, které mě vyrvaly z objetí mé matky.

"Brzy se uvidíme, Alex."- podívala se na mě ubrečenýma očima.

"Alex, Alex!"- vytrhl mě ze snu Sebastianův hlas. Rychle jsem se zvedla a vrhla se mu do náruče. Silně mě stiskl.

"Seš celá horká a spocená. Co se ti zdálo?"- zeptal se mě a otřel mi studený pot z čela.

"Máma."- na sucho polkl a zase mě objal. "Proč mě k ní prostě neodvezeš?! Je mi špatně z toho, že je moje matka živá a můj ,,tatíček,, to ode mě skrýval. Proč?"

"Alexis, já..."

"Nemůžeš mi to říct, co? Ale já mám právo to taky vědět!"

"Tvůj táta tu firmu dostal už od Paula, tvého dědy. Tvoje matka o tom nevěděla, a když se to dozvěděla, tak začala zachraňovat ty lidi, kterých se chystal tvůj otec zbavit. Byla na to sama a tak si založila svojí vlastní firmu. No a pak ses narodila ty. Chtěl se tvé matce pomstít a tak tě ukradl a odvezl sem do L.A. Celou tu dobu vyhrožovat tvé mámě, že tě zabije a tím se ji mstil."

"A pak mi jednoduše řekl, že zemřela..."- dořekla jsem a tím se spustil můj histerák. Slzy mi tekly vodopádem z očí a nedokázal mě vzpamatovat ani Sebastian.

Najednou mě vzal Seb do náruče a nesl ven. Venku pršelo a moc se mi tam nechtělo, ale jeho silné ruce mě pevně držely. Otevřel dveře na zahradu, na které stál velký strom a vedle něj lavička. Položil mě na ní a já se postupně žačala uklidňovat. Ani nám nevadilo, že opravdu hodně prší. O 2 metry ode mě odstoupil a zapálil si cigaretu.

"Alexis, nechtěl jsem ti ublížit. Chci ti pomoct. Prosím počkej... Odvezu tě k Victorii, ale ne teď."- řekl a chytil mě za ruku. Vzala jsem mu z ruky cigaretu a silně vtáhla kouř do svých plic.

"Ty kouříš?"- zeptal se mě udiveně a já vydechla.

"Spíš už jsem přestávala."- nakonec jsme vtáhli kouř z cigarety oba a spojili naše rty do polibku.