10 kapitola

240 8 0
                                    

Právě jsem otevřela vchodové dveře do našeho domů. Hned jsem zapálila krb. Milovala jsem vůni dřeva a hlavně to byl krásný pohled se dívat na hořící krb. K tomu jsem si zapla písničky a konečně jsem začala dělat večeři.

V hlavě jsem se snažila uspořádat všechno, co se se mnou v poslední době stalo. Ano, myslela jsem na svojí matku. Všechny karty se už otevřely, ale můžu vlastně Sebastianovi věřit?

"Ahoj. Krásně to tady voní. Kdy to bude hotový?"- uslyšela jsem hlas z předsíně. Byl to táta. Vrátil se celkem brzy. Měl být ještě hodinu v ,,práci,,.

"Vlastně už je hotovo."- odpověděla jsem mu, když jsem vytahovala kuře z trouby.

Mezitím si táta došel do jídelny a vytáhl z baru láhev whisky. To se dalo čekat. Táta pije vždy, když je naštvanej nebo nervózní. A já si myslela, že to dneska bude fajnová rodinná večeře. O opaku jsem se přesvědčila u večeře.

"U koho jsi přespala?"- zeptal se mě otec.

"U Tracy."

"Tracy máma říkala, že jsi u nich nebyla."- Sakra, sakra, sakra!! Nedokázala jsem mu odpovědět. Prostě jsem mlčela. Asi po pár minutách táta naše ticho přerušil. "Kde jste se se Sebastianem poznali?"- zeptal se mě. Tahle otázka mě úplně vykolejila.

Jak ví, že se spolu známe? Viděl nás spolu? Řekl mu něco Sebastian?

Tyto otázky se mi proháněly v hlavě dlouhou dobu, ale pak mi to došlo. Ten černý mercedes... Z tátovy firmy!
Viděl nás.

"Znám ho ze školy."- odpověděla jsem jednoduše. Srdce se mi hrozně rozbušelo. Nevěděla jsem co mám od něj dál čekat. Co všechno ví?

"Nechci, aby ses s ním vídala."

"Proč?!"

"Prostě jsem řekl, že se s ním vídat nebudeš!"- zvíšil na mě hlas.

"Myslím, že si nezasloužím, abys na mě řval. Udělala jsem nám večeři a snažila se být milá. A co se týká Seba... Je to moje věc!"- oči se mi naplnily slzami. Vzala jsem svůj talíř s jídle a hodila ho do koše.

Bylo mi nepříjemné, když na mě otec řval. A potom, co udělal mé matce jsem si o něm změnila obrázek...

Vždy po nějaké hádce jsem běžela k sobě do pokoje. Po cestě jsem ještě slyšela, jak mi něco táta říká, ale to už jsem nevnímala.

Povedenej večer... BRAVO TATI!
_________________________________________

Dnes jsem se rozhodla do školy nejít. Bylo mi opravdu blbě. Táta o tom ví a ještě včera jsem napsala Tracy, aby mě dneska ve škole omluvila.

Ráno mě probudily krásné sluneční paprsky, které přes mé okno padaly na můj obličej.

Po ranní hygieně jsem si lehla zpátky do postele.

Vzala jsem si telefon, abych se podívala na nová upozornění na Facebooku a do uší si strčila sluchátka. Hned mi tam začaly hrát moje oblíbené písničky.

Měla jsem tam pár nových upozornění. Najednou mi přišla nová zpráva. Od Sebastiana.

"Už asi půl hodiny ti házím kamínky do okna a ty mě ignoruješ. Lezu nahoru!"

Proboha cože?

Rychle jsem vstala z postele a běžela k oknu. Vedle okna na střeše stál Sebastian. Měla jsem pokoj nad garáží, proto jsem měla před oknem kousek střechy.

"Pane Bože, co to děláš ty Spidermane?"- zeptala jsem se ho a začala se smát.

"Zvonil jsem."- odpověděl mi a vlezl oknem do pokoje. V ruce měl dvě kávy.

"Sorry, spala jsem."- usmál se na mě a podal mi jednu kávu.

"Tak tady máš něco pro rychlé probuzení."

"Jeee, děkuju. A proč nejsi ve škole?"- upila jsem si ze své kávy. Bylo to karamelové latté. Jak ví, že ho miluju?

"Slíbil jsem ti, že tě uzdravím... Tak jsem tady."- usmál se. "Tvůj osobní doktoro Sebastian."

"Ale doktoři chodí vchodem a ne oknem."

Začali jsme se smát, ale brzy se můj úsměv změnil ve smutek

"Co je?"- zeptal se mě Seb.

"Co tak strašnýho si provedl mému otci, že mi zakázal se s tebou vídat?"

"On ti zakázal se se mnou vídat?"- viděla jsem, jak zčervenal, jeho svaly se naply a on zmáčkl pěsti.

"Snažil jsem se tě zachránit."- ten je ale skromnej... Počkat! Cože?

"Cože?"- nechápavě jsem se ho zeptala.

"Když vyhrožoval Victorii, že tě zabije. Musel jsem tě chránit, aby se ujistila, že jsi v pořádku."

Najednou mě chytl za ramena...

"Nikdo ti nemůže zakázat se se mnou bavit nebo vídat!"- zařval Seb.

"Sebe..."- nestihla jsem to doříct.

Náhle se ozval něčí hlas z prvního patra.

"Alex?"

No do háje...
_________________________________________

Konečně jsem dopsala 10 kapitolu. 10!!! A proto je delší.
Tak doufám, že se vám bude líbit.
Moc moc vám děkuji za 260+ :***

Mafian's daughterKde žijí příběhy. Začni objevovat