Mafian's daughter

18 kapitola

"Ne ne ne ne!!!"- vykřikla jsem, když jsem se probudila po té injekci.

"Vítej zpátky dceruško."

V ten moment jsem nevěděla, co mám dělat. Ležela jsem v autě a vedle mě seděl otec.
Nevím, co se stalo.
Nevím nic.
Jediné normální řešení, které jsem si v ten moment myslela, že je správne, bylo se zeptat otce.

"Co se stalo?"- zeptala jsem se ho. Poslední dobou toho bylo na mě moc a tak mi začaly slzy sami stékat po tváři.

"Našli jsme tě u Sebastiana doma. Máš na ruce modřiny. Určitě ti něco píchal do ruky."- řekl otec.

"To nemůže být možný."

Nechtěla jsem tomu věřit. Věřila jsem mu. Zvedla jsem ruku, abych se na ní podívala.
Ne!
Ty modřiny tam opravdu byly.
Ty seš blbá Alexis!
Proč jsi mu věřila?!
Vždyť ho ani neznáš!
Třeba si tu mojí matku jenom vymyslel! Ona je už dávno mrtvá!
Důvěřovala jsi mu a on tě zradil! Zradil!

Po chvilce jsme přijeli na letiště, na kterém už stálo připravené soukromé letadlo mého otce.

"Nechci na tebe tlačit zlato, ale musíš se teď rozhodnout. Buď tady zůstaneš a budeš pořád chodit do jedné třídy s tím hajzlem.... nebo začneš novej život v Barceloně bez toho parchanta!"- bolelo mě, že mu tak říká, ale to, že mě zradil a ublížil mi jak psychycky, tak fyzicky, mě bolelo ještě víc.

Rozhodla jsem se a vystoupila z auta. Čekala jsem, že dveře budou zavřené, ale nebyly. Pomalu jsem se přibližovala k letadlu. Táta šel za mnou.

"Barcelona."- řekla jsem mu potichu. On mě jenom objal a já pomalu šla po schodech nahoru do letadla.

V letadle jsem se posadila na své místo a jednoduše si nasadila do uší sluchátka. Začala mi tam hrát písnička ,,How deep is your love,,.

Slzy mi zase začaly téct, když jsem si vybavila ty všechny chvíle se Sebastianem.

Už nebude nic stejné jako dřív... začínám novej život v Barceloně.