Mafian's daughter

6 kapitola

"Sebastiane, já se bojím, přijeď, prosím."- prosila jsem ho potichu do telefonu.

"Kde jsi?"- zeptal se mě. Každou chvíli se mi zdálo, že mě do toho auta zachvíli zatáhnou. A ty lidi v tom autě na to vypadali.

"Pricy street. Jsem na Pricy street."- odpověděla jsem.

Potom se stalo to, čeho jsem se bála. Černý mercedes u mě zastavil. Z něho vyskočili dva muži v černém. Na očích měli černé brýle. Nepoznala jsem je, ale když to auto přijelo blíž... Poznala jsem ho! Bylo to auto z tátovy firmy. Ale co tu dělá? Hlídá mě. Začala jsem před nimi utíkat. Odbočila jsem do prava. Uprostřed ulice stál Sebastian. Rychle jsem k němu přiběhla a přitiskla se na něj. Doufala jsem, že až otevřu oči, tak vše skončí.

Uslyšela jsem silný výstřel. Ne!

"Alex!"- vykřikl Sebastian a otočil se zády k nim,aby mě přikryl. Pak se ozval další výstřel.

"Alexis, klid, už tady nejsou."- řekl Seb a ještě víc si mě přitiskl k sobě.

Otevřela jsem oči a podívala jsem se na něj. Moje oči ale přejely na jeho ruku. V ní držel pistoli. Odkud ji má? Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale uviděla jsem jeho zakrvácené rameno.

"Sebastiane, postřelili tě. Musíš do nemocnice!"- skoro jsem na něj zařvala.

"Jenom mě to škráblo to nic není. Ale jestli chceš, můžeš mě ošetřit."- šibalsky se na mě usmál.

"To by šlo, ale budeš mi muset něco vysvětlit."- usmála jsem se.

"Tak pojď, pojedeme ke mě."- usměv mi opětoval a chytil mě za pas.

Za rohem stál velký černý mercedes. Taky měl zatmavená okna. Sedli jsme si do jeho auta on vyjel. Přemýšlela jsem nad dneškem.

"Promiň, že jsem na tebe řvala ve škole. A... Děkuju."- Sebastian se usmál, ale nic neříkal. Prostě se dál věnoval řízení.

"Umíš řídit?"- přerušil naše ticho v autě Sebastian.

"Jo. Táta mě to učil. Plus umím střílet. Když už jsme u toho... Odkud máš tu pistoli?"- zeptala jsem se ho. Bylo vidět, že o tom nechce mluvit, ale mě to opravdu zajímalo. Taky se mě to týká. Prakticky o něm moc nevim.

"Můžu na tuhle otázku neodpovídat?"

"Nesmíš. Co já vim. Třeba si maniak nebo mě těď vezeš někam do lesa, abys mě pak zabil..."

"Asi bych tě nezachraňoval, kdybych tě chtěl zabít."- šibalsky se usmál a kousl se do spodního rtu. Já jsem ho praštila do ramene. Samozřejmě ne do toho zraněnného. :D

"No tak odpovíš mi?"

"Hele, můžeš mi vysvětlil, co se vlastně stalo? Kdo byli ti lidé? Znáš je?"- zeptal se mě.

"No tys mi taky neodpověděl."

"Ale já to myslím vážně!"- řekl Seb a z jeho obličeje zmizel úsměv.

"Poznala jsem auto. Takže to budou chlápci z tátovy fir..."- no twl. O tátově firmě nikdo neví! Nechci, aby se to dozvěděl! A teď jsem mu to málem řekla...

"Firmy?"- na jeho obličeji se objevilo rozzuření. Silněji stiskl volat a začal jet ještě rychleji.

"Vlastně to s tátou nemá nic společného..."- snažila jsem se zachránit ,,situaci,,. Sebastian se ironicky usmál.

"Vím o tobě víc než si myslíš!"- najednou Seb vší silou praštil do volatu... Tou zraněnou rukou. "Kurva!"

Vůbec jsem netušila o čem mluví a co s ním je. Ví snad něco o tátovi? Když jsme konečně zaparkovali před jeho domem, rychle vyběhl z auta a silně za sebou bouchl dveřma.

"Sebastiane, já... Já to opravdu nechápu. Co se děje?"- pomalu a potichu jsem se ho zeptala.

"Víš, neměl jsem ti to říkat, ale měla bys vědět, že v tom jsem taky."- cože? Jede v tátoví firmě?! To ne!

"Řekni prosím, že nejedeš v tátoví firmě..."- prosila jsem ho a po tváři se mi kutálely slzy. Sebastian mi je rukou utřel a objal mě.

"Ne Alexis... Pracuji na Victoriu Evans!"...
_________________________________________

Tadááá... Vy asi ještě nevíte kdo to je, ale brzy se to dozvíte :P Vlastně to dává logiku... Nebo ne? :D

P.S. už je tu 100+ lidí, kteří si přečetli můj příběh a jsem mooooc ráda. Děkuji <3