Lehla jsem si do postele a snažila se zahnat myšlenky na toho chlapce.
Marně, nakonec to skončilo tak, že jsem si sedla k mému MacBooku a snažila jsem se přijít na to, kdo onen chlapec je.
Zadala jsem do vyhledávače naši adresu, samozřejmě, první ohlas byly google mapy.
Ale hned pod tím, byl odkaz, který jsem si musela rozkliknout.
,,Co se tehdy stalo před více než šedesáti lety.." četla jsem šeptem a mé oči jezdily po řádcích.
,,Chlapec, který kdysi nesl jméno jako Calum Hood byl potrestán trestem smrti, v jeho vlastním domě, jelikož zabil vlastní matku, otce a sestru, dále pak na onom místě se pokoušela o sebevraždu sedmnáctiletá dívka. Nikdo neví proč.." rychle jsem zaklapla MacBook a se zrychleným dechem jsem koukala do zdi před sebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jmenovala se Crystal." slyšela jsem hlas vedle sebe. Když jsem následně pootočila hlavu, stál tam Calum a koukal na mě.
,,Měla se odstěhovat a chtěla zůstat se mnou, milovala mě a já ji, i když mi to přišlo absurdní, protože já jsem duch... řekl jsem jí, že jediný způsob jak zůstat spolu byl, aby se zabila." šeptal a já nemohla uvěřit vlastním uším.
Klepal se mu hlas a jeho tělo se mírně třáslo. Zatím co mě? Mě běhal mráz po zádech.
,,Mohli jsme být spolu, kdyby se ji její rodiče nesnažili zachránit." řekl.
,,Takže, mám to chápat tak, že když umřu na tomhle místě, tak už tu zůstanu? Jako navždy?" řekla jsem mu.
,,Ano, jediná výhoda na tom je, že můžeš pozorovat svět okolo a oni nevidí tebe. Ale zase si vázaná k tomuhle místu a nemůžeš odtud pryč. Necítíš bolest, necítíš nic. Jediné co je divné, je to, že já dokázal cítit lásko ke Crystal. A možná, kdybych jí stihl za včas políbit, byla by to moje propustka z tohohle pekla."
