Ve třídě jsem si jako obvykle sedla do mojí popsané lavice a položila na ni hlavu, ráda jsem na lavici psala citáty.
Hodina začala, a jako moje obvyklá aktivita bylo psaní si po rukou. Vzala jsem si tenký černý fix co jsem měla v pouzdře, a začala jsem si čmárat na ruku obrazce.
Upřímně? Byla jsem tak hubená a moje kůže tak tenká, že úzký hrot fixu mnou procházel jako skalpel.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zatím co učitelka měla tu tendenci odříkávat nějako složitou látku, kterou bych se měla učit, jsem si stihla pokreslit ruku a taky jsem za celou hodinu dokázala chytit tři pokemony. Řekněme, že Eevee na katedře učitelky se nadalo odolat.
Hra sice stupidní, ale je to dobrý zabiják času a vrah baterie mého mobilu.
Další hodinu jsme měli mít tělocvik, spíš oni měli. Já seděla na lavičce jako obvykle. Měla jsem uvolnění, řekněme, že moje tělo a míčové sporty nejsou dobrá kombinace. Upřímně, asi bych se zlomila při prvním nárazu míče na moje křehké tělo.
Po tělocviku přišla matematika a potom další nudné hodiny, kde jsem nevěděla jestli umírám, nebo ještě stále dýchám.
Moje myšlenky se upíjeli na to za a: co doma sním, za b: na jaký seriál se kouknu a za c: co asi dělá Calum. Chápu, neměla bych na něj myslet jenže. To nejde, jsem v koncích, nevím co dělat.
Měla bych se zaobírat Michaelem, se kterým momentálně chodím, nebo Calumem, i když vím, že když ochutnám jeho dokonalé rty tak všechno skončí?
