Zrovna jsem vybalovala krabice, když se za mnou zavřely pomalu dveře. Myslela jsem si, že je to táta, no nebyl, řekla jsem si, že možná průvan, ale nebylo tu otevřené okno.
,,Já vím, že tu jsi." řekla jsem a pověsila další černou košili na ramínko. Moje šatna se celkově ladila, jen do černých barev.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ale pokud se se mnou nechceš bavit, nevadí." uchechtla jsem se a pustila si moji oblíbenou písničku z gramofonové desky. Nebála jsem se, protože jsem s duchy měla více méně praxi.
Chvilkami jsem si přišla jako psychopat, chvíli jsem ho cítila, chvíli zase ne. No nějak jsem to přestávala řešit. Vzala jsem si moji oblíbenou černou košili, drahé krajkové kalhotky a vlezla jsem do sprchy.
Nechala jsem kapičky vody stékat po mojí kůži a přemýšlela jsem. Cítila jsem, jak se na mě dívá, cítila jsem, jak se mě dotýká, cítila jsem jak jeho velké ruce jezdí po mém pase. Jak se dotýká mých stehen, jel čím dál výš a výš.
Ale když jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Měla jsem zrychlený dech a cítila jsem jak mi běžel mráz po zádech.
Pokroutila jsem hlavou a vylezla jsem ven, obmotala jsem se ručníkem a vylezla. Usušila jsem se a oblékla se.
Opláchla jsem si obličej ledovou vodou a koukla do zrcadla.
Viděla jsem ho, jeho snědou pleť, jeho vlasy, které měly barvu jako havran, hnědé oči, které se do mě vpíjely, koukal na každičký kousek mého těla. Měl dokonale plné rty, které jsem si přála líbat.
Byl až moc atraktivní na to, aby byl mrtvý.
,,Kdo jsi?" optala jsem se a tím jsem upoutala, jeho pozornost. Lehce se odrazil od zdi, o kterou se opíral a přišel pomalu ke mě, otočila jsem se a koukala mu přímo do očí.
,,Jsem tvoje noční můra." šeptl mi do ucha a následně zmizel.
