Sotva ve chvíli co jsem přišla ze školy, jsem zabouchla dveře a sjela po nich dolů. Zadělala jsem si ústa rukou a natiskla víčka k sobě. Začala jsem tiše vzlykat.
Po chvilce jsem se zvedla a schoulila se do klubíčka na postel. Brečela jsem jako nikdy. Přišel na mě záchvat úzkosti a paniky, který tu dlouho nebyl.
Netrvalo dlouho a okolo mého těla se obmotaly dvě silné paže. Trošičku jsem se lekla, ale jeho hlas mě uklidnil.
,,Co se děje?" optal se a pohladil mě po vlasech.
,,Já-já, ne-nechci, aby- aby si zmizel." vzlykala jsem, otočila jsem se a zabořila mu hlavu ke krku.
,,Co to plácáš zlato? Nezmizím jen tak." šeptl a škrabal mě po zádech.
,,Ale já tě chci políbit, moc chci." špitla jsem a pevně ho držela. Calum vydechl a zamyšleně na mě koukl.
,,Možná, je čas, abych ti na nějako dobu zmizel ze života." zamumlal a koukal mi přímo do očí. Chytil moje líce a chystal se mě políbit, ale já na poslední chvilku uhnula a prudce se posadila.
,,Chceš mě opustit! JÁ TO VĚDĚLA!" zařvala jsem a dala si obličej do dlaní, zase mi po lících stékaly slzy.
,,Musím na nějakou dobu odejít." šeptl.
,,Sakra, ale na nějako dobu ne navždy!" bouchla jsem pěstmi do matrace.
,,Ale já nevím co dělat chápeš?" koukal na mě.
,,Musím ti dát na chvilku pokoj, aby si měla normální život a aby sis mohla najít kamarády a aby.." nedokončil to, protože jsem ho přerušila.
,,Co když to nechci?" špitla jsem potichu.
,,Nepotřebuju to." dodala jsem a koukala mu přímo do očí. Do těch nádherných čokoládových očí, které byly na pokraji slz.
,,Potřebuješ." zašeptal a políbil mě na čelo.
S tímhle zmizel a dalších pár měsíců se neukázal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
