Seděla jsem na zahradě v houpací síti, na mém těle bylo Calumové tričko, šortky a huňatý cardigan. Na mojí hlavě panoval rozcuchaný drdol.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo to pro mě jen další typické odpoledne po škole. Kreslila jsem si, poslouchala hudbu, popíjela kávu a nechala lehké sluneční paprsky, které na mě svítily skrz listy, zahřívat moje tělo.
,,Zase mě kreslíš?" uslyšela jsem ve svojí hlavě hlas. Otáčela jsem se všude kolem, ale nikdo tu nebyl. Věděla jsem, že to byl Calum. Což mě uklidňovalo, ale zas na druhou stranu, sdílet dům s někým kdo zabil vlastní rodinu a je v jiné podobě než hmotné je děsící, teda aspoň pro mě.
Děsilo mě pomyšlení, že na mě kouká každičkou sekundu dne, teda pokud jsem na pozemku, jinam on totiž nemůže. Koukal na mě, když jsem se převlékala, když jsem se sprchovala, kdykoliv. Začala jsem přemýšlet nad tím co asi dělá, když mě vidí nahou.
,,Zajímalo by mě, jestli děláš i něco jiného než čtyřiadvacet hodin denně myslíš jen na mě." cítila jsem dotek na svém uchu, obrala mě zima a nutilo mě to se zachvět. Nikdy jsem nechtěla, aby někdo jako on měl nade mnou takovou kontrolu.
,,Myslela si na mě i včera? Když si dělala tu určitou věc ve sprše?" zavrněl a já cítila horko, moje líce nabíraly rudou barvu.
,,A dost." řekla jsem naštvaně a sesbírala si věci. Rychlím krokem jsem odešla nahoru a zavřela se do pokoje.
,,Nemyslíš si snad, že mi utečeš, nebo ano?" zvedl obočí a zíral na mě jako kočka na myš.
,,Dej mi pokoj." zavrčela jsem a hodila věci na postel.
,,Nikdy se mě nezbavíš." řekl rázně a opřel se o stěnu.
,,Co po mě sakra chceš?!" vyjekla jsem, neměla jsem na něj nervy. Byl horší jako můj otec, jediné co jsem chtěla bylo kapku soukromí, kterého se mi jaksi nedostávalo.
