Nevím proč jsem se cítila mizerně. Seděla jsem na okně a koukala ven jak prší, byla bouřka, nešla elektrika. Byla jsem vyděšená, upíjela se v depresích, bylo mi hrozně.
Z myšlenek mě vyrušil telefon.
"Dnešek se mi líbil zlato. - Mike"
Mobil jsem zamkla a položila vedle sebe, přitáhla jsem si nohy k tělu a čelo si opřela o kolena.
,,Tak jakej byl?" slyšela jsem hlas vedle sebe, koukla jsem na místo kde stál. Stál tam Calum. S překříženýma rukama na hrudi a s pokrčeným obočím mě pozoroval.
,,Tak jakej!?" zařval na mě a já sebou cukla.
,,Já-já.." polkla jsem a sklopila pohled.
,,Myslel jsem, že mě miluješ." špitl a dal ruce podél těla.
,,Miluju." pošeptala jsem a koukala na něj.
,,Ale ty si sám řekl, ať si někoho najdu, sakra vždyť ses neobjevil půl roku!" koukala jsem na něj a oči mi začaly slzet. Pomalu jsem se postavila.
,,Ptal jsem se na něco." zasyčel a víc pokrčil obočí.
,,Jdi pryč." pošeptala jsem a koukla si na špičky nohou.
,,Prosím?" koukal na mě.
,,JDI PRYČ!" zvýšila jsem hlas a postavila se na nohy. Žduchla jsem do něj. ,,VYPADNI!"
A s tím, Calum zmizel a já se sesypala k zemi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
