Feel

[23]

"Owene, je to fakt blbej nápad," sevře moji dlaň tak pevně, až mu zbělají klouby. V puse pomalu převaluje cigaretu. 

"Chceš snad říct, že už mě nemiluješ?" zatvářím se zdrceně a pobaveně sleduju, jak si prohlíží moje čerstvý tetování zalepený potravinářskou fólií. Vypadá jako zajíc, když zahlídne světla auta, příliš pozdě. 

"Zase takovej hipster nejsem," zamumlá a v očích má hrůzu. Nejradši bych ho políbil do roztřesených dlaní.

"Je to jen razítko," ozve se Keira a dramaticky si nasadí gumový rukavice, slizká umělá hmota jí pleskne o zápěstí. Působí jako šílená vědkyně chystající se Bastiana rozříznout vejpůl. Dovolím mu křečovitě svírat moji ruku, zatímco mu Keira potře místo pod pravou klíční kostí desinfekcí.

"Stejně to nechápu," ozve se Keira a nahne se k Basovi, "to si jako tetujete oba to stejný?"

"Owene se ti asi zapomněl zmínit, že je z něj bůh LGBT komunity," zašklebí se Bastian spokojeně a málem mi rozdrtí prsty, když Keira zapne pistoli. 

"To teda není," obrátím oči vsloup, ale do tváří se mi nahrne krev. Keira je o rok starší než já a loni jsme spolu chodili do jedné třídy. Potom - už podruhé - nedokončila ročník a začala pracovat v tetovacím studiu svýho bratra. Ne, že bychom byli zrovna blízcí, ale stejně... když to člověk nepotřebuje, novinky se šíří nejrychlej.

"Hele, mě je to celkem fuk. Jen si toho svýho pejska podrž, ať mě nepokouše," zasměje se a pomalu se jehlou dotkne Basovi kůže.

"Já jsem si nedělal prdel, já mám vážně fóbii z jehel."

"To říkaj všichni, když jsou tady poprvé," pokrčí Keira lhostejně rameny a bez nejmenšího zaváhání následuje předem nakreslenou linii. 

"Něco mi říkej," zakňučí Bastian zoufale a očima tiká po místnosti. 

"Co třeba?" povzdechnu si.

"Zadek Shawna Mendese," zavře oči, ale rty mu zacukají smíchy. Keira se rozesměje nahlas.

"Nevěděl jsem, že jsi na tom tak špatně," zavrtím nad ním hlavou, "to je ten co leží na zemi ve střepech a tričko mu zvedaj bradavky?"

"I'll be needing stitches," zkousne si Bastian ret a já se neubráním smíchu. 

"To těžko," vloží se do toho Keira, "protože je to hotový."

"Vážně? Tak rychle?"

"Říkala jsem ti, že je to razítko. Ještě ti to zalepím. Vazelínu doma předpokládám máte," vyplázne jazyk. 

"No dovol. Nepřijdu ti snad dost hetero?" pohodí Bastian zelenou ofinou. 

"Mluvila jsem o Owenovi," mrkne na něj Keira a sundá si rukavice. Udivuje mě, jak si Bastian dokáže udělat kamarády úplně všude tak lehce a přirozeně. Jen co vstane vrhne se k zrcadlu, aby si mohl prohlídnout dvě černý zrnka kávy. 

"Stejně si myslím, že mám fóbii z jehel," mumlá si sám pro sebe, zatímco já s Keirou řeším, kolik jí mám zaplatit. 

"Vídáš se ještě s Traceem?" zeptám se Keiry tiše.

"S ním ne... ale s Vic," podívá se na mě přes řadu řas, jako kdyby se bála, jak budu reagovat.

Váhavě přikývnu.

"Myslím, že udělala chybu," podívá se mi do očí, "myslím, že teď už to ví i ona."

"Jo... chyby děláme my všichni ne? Někdy i několikrát denně."

"Popravdě jsem myslela, že proto jsi tady," přizná Keira váhavě.

"Kvůli Vic?" zeptám se překvapeně.

"Vždyť jste tak dlouho po rozchodu pořád... nevím... říkala mi spoustu věcí a že jestli tě náhodou uvidím, mám ti o ní říct...,"

"Já se k Vic vrátit nechci, Keiro," řeknu ostře. 

"Nemyslela jsem to blbě," zamračí se ustaraně a nervózně začne muchlat bankovky, co jsme jí právě dal.

"Já vím," pokusím se o úsměv, "díky za ty razítka."

Než vyrazíme domů, Bastian mě přesvědčí zajít na večeři do jedné indické restaurace. Spokojeně vtančí dovnitř, podrží mi židli, rozcuchá mi vlasy a konečně si sedne naproti mně.

"Máš radost," konstatuju potichu.

"To vadí?" 

"Ne, to vůbec. Přemýšlím, jestli jsem tě vůbec někdy viděl mít takovouhle radost."

"Přijde mi to jako rande," usměje se až přehnaně, "už mi musíš koupit jen bílýho medvěda, co bude větší než já."

"Musel bys mu koupit letenku," vydechnu. 

"Nebo se mnou poletíš ty," řekne s úsměvem tak širokým, že to musí až trhat tváře.

"Skvělej nápad," přikývnu pobaveně a zachytím ten krátký ublížený pohled. "Budeš mi chybět. Idiote."

"Taky jsem ti mohl roztrhat srdce a rozejít se s tebou," prohlásí hrdě, jako kdyby zrovna vynesl kotě z hořícího domu. 

"Ani jsem nevěděl, že spolu chodíme."

"No tak, kdo si dneska tyhle věci říká?" 

"Ehm... já?" 

"Tak jsi to měl říct, ne?" ukáže na mě vidličkou, kterou zrovna vytáhl z ubrousku na stole.

"Já?"

"Zrovna jsi řekl, že ty tyhle věci říkáš," trvá na tom.

"Chtěl jsem se vyhnout rozchodu," zamrkám naoko nevinně.

"Vždyť se nerozejdem," rozhodí rukama, "budem si pár týdnů psát, možná i volat a pak necháme náš vztah pozvolna vyšumět, chápeš?"

"Ty jsi fakt pako," rozesměju se.

"Vždyť je to tak nejlepší. Nebolí to. Teda, jasně, poprvý a možná i podruhý, až se s někým vyspíš si budeš říkat, jaká jsi nemorální svině, ale pak už ti to ani nepřijde," kření se.

"Je to vůbec podvádění, když jsme...?" napadne mě.

"A já jsem pako? Jeptiška s Bohem taky nespí a bylo by to podvádění," směje se.

"Tak dobře," přikývnu, když se konečně přestanu smát, "souhlasím s tvým plánem."

"Plánem?"

"Budeš se mnou chodit na těch šest dní, než odjedeš a necháme náš vztah vyšumět?"

"Ano!" zatváří se dojatě. "Ano! Ano! Ano!"

*věnováno Wolfi za úžasnou kresbu Bastiana