VLČÍ KREV II. - ZTRÁTA

NEŽ TO VYPUKNE

Audrey zaklepala na dveře z tmavého dřeva, a jakmile se ozvalo dále, vstoupila dovnitř. Nathan seděl za stolem a něco si četl, když ji uslyšel vejít, vzhlédl a jakmile se jejich oči setkaly, usmál se.

„Jaká byla cesta?" zeptala se a posadila na volné křeslo.

„Docela to ušlo, nic neobvyklého se nestalo."

„To jsem ráda, přemýšlela jsem o tom, co jsem řekla, než jste odjeli a dlužím ti omluvu. Neměla jsem říkat, co jsem řekla."

„Proč ne?" podivil se Nathan a šel si sednout vedle ní na zem. „Vždyť jsi měla pravdu, udělal bych vše, co mi Isaac řekne. Díky tomu jsi teď tady."

A jo, to ji nenapadlo.

Naklonil se k ní a ona zavřela oči v očekávání polibku.

„Máš ve vlasech hlínu a listí," podivil se Nathan a Audrey oči zklamaně otevřela. Nathan držel v ruce několik lístků a zvědavě se na ni díval.

„Co chceš, abych ti řekla?" zeptala se s úsměvem.

„Cos dělala v lese?"

„Potřebovala jsem upustit páru, všichni se mě ptali, jak se cítím a mně z toho šla hlava kolem. Šla jsem běhat dokonce i poté, cos odjel."

„Sama?" vyzvídal.

„Ano, sama."

„A proměnila ses v pohodě?"

„Naprosto. Hele, já o tom teď nechci mluvit, jsem tady, protože chci mluvit o nás."

„O nás? Proč?"

„Líbali jsme se," povzdechla si Audrey a sklopila oči. Nechtěla, aby viděl, že se červená.

„Já vím, byl jsem u toho." Dostal ránu do ramene. „Au, co je? Byl to jen polibek, co na tom chceš řešit?"

„Jde o to, co jeden ke druhému cítíme, protože jestli to není totéž, tak vážně nemá cenu se o tom bavit."

Nathan se hlasitě zasmál a protočil oči ke stropu.

„Audrey, copak to není naprosto jasné?" Klekl si na kolena, vzal její ruce do svých a podíval se jí zpříma do očí. „Miluju tě, Audrey. Řekl bych, že od našeho prvního doteku - ty si ho sice nepamatuješ, ale to je teď vedlejší. Celou dobu mě to k tobě táhlo a já se tomu snažil vzepřít, zabránit vzniku vztahu, ale teď vím, že to nejde a že to ani nemá smysl, protože i kdyby mezi námi nebylo to pouto, věděl bych přesně, co se s tebou v daný okamžik děje, a to jedině proto, že už tě nikdy nikam nenechám jít samotnou." Audrey přes slzy skoro neviděla a byla jedině ráda, když překlenuly spodní víčko a vydaly se po jejích tvářích pryč.

„Taky tě moc miluju," zašeptala a políbila ho na čelo. Spokojeně vydechl.

„Bál jsem se, že řekneš něco jiného."

„A co bych měla říct?"

„Nevím, prostě jsem se bál."

Audrey se k němu sklonila a jejich rty se dotkly. Byl to jen kratičký okamžik, ale vystihoval vše, co se mezi nimi před několika minutami stalo. Byl plný lásky, důvěry a porozumění. Pak se Audrey zarazila.

„Děje se něco?" zajímal se Nathan.

„To se mnou budeš jako chodit i do koupelny?"

To ho rozesmálo. „Když budeš chtít."

„Hele, nech toho posmívání a raději mě polib!" Chytil její obličej do dlaní a přitáhl si ji k sobě.

„Něco se mezi nimi děje," prohlásil Noah, který s Masonem, Adamem a Oliverem trčel zavřený ve sklepě.