VLČÍ KREV II. - ZTRÁTA

KDYŽ HO ZTRATÍTE

Sálala z něj zuřivost, které byl schopen snad jen a jedině on. Stál v hloučku vlkodlaků, a byl jimi naprosto obklopen. I tak se mu však dařilo držet si je všechny od těla. Rozdával rány, jako by byl v ringu a muži, kteří se na něj vrhali, jeden po druhém odpadávali.

Audrey se zeširoka usmála. Nathan byl neuvěřitelně mrštný, na to, jak velký je. Muži kolem padali jako kuželky. A pak se scéna změnila. Na Nathana se vrhlo nejméně sedm vlkodlaků a ti ho přitiskli na zem, Audrey se nedokázala ani pohnout, jen na ten výjev zírala. Najednou se odněkud vynořila Eve a jakmile její oči našly Audrey, zamávala na ni a krutě se usmála. V ruce se jí zableskla čepel dýky. Audrey vykřikla a dala se do běhu. Bylo jí jedno, že je od Nathana příliš daleko, musela se k němu dostat, pomoct mu.

Nedívala se však pod nohy a zakopla o ležící tělo. Když dopadla na zem, sedřela si dlaně, ale toho si nevšímala, chtěla se zvednout a pokračovat v překonávání té vzdálenosti, která ji dělila od Nathana. Jejího Nathana. Jejího. Pokusila se pohnout, ale nešlo to, otočila se a zjistila, že její kotník vypadá, jako by ani nebyl její. Zlomila si ho.

„Sakra!" zanadávala a otočila se k Nathanovi.

Eve si na něj sedla, kolena kolem jeho těla a pozvedla nad jeho srdce dýku. To už si toho všiml i zbytek smečky, který se postaral o zbylé ferlupy. Isaac vykřikl, stejně tak Piper a Noah. Adam nenacházel svůj hlas a Mason se na Eve jen strnule díval.

Dívka pozvedla dýku až nad hlavu, otočila se na Audrey, poslala jí vzdušný polibek a poté vrazila Nathanovi křičícímu Audreino jméno, čepel přímo do srdce.

Audrey ze sebe vyrazila bolestný výkřik a Nathanovo tělo znehybnělo.

Když se zadívala (i přes tu vzdálenost) do jeho očí, temných a najednou prázdných, pohltila ji spalující bolest. Zařvala bolestí a omdlela.

Jakmile přišla k sobě, uslyšela v pokoji hlasy.

„Co se děje?" zašeptala a dočkala se odpovědi od Piper.

„Omdlela jsi, nikdo ani nevíme, jak se to stalo. Byla jsi mimo jen pár hodin."

„Kde je Nathan?" chtěla vědět a pokusila se posadit, zatočila se jí hlava, ale stejně se nakonec dokázala opřít o záda postele.

„Víš, Audrey. Nathan, on, je mrtvý." Zašeptala Piper. Audrey si skousla spodní ret, aby zahnala slzy.

„Já vím," řekla jak nejklidněji dokázala. „Viděla jsem to. Pohřbili jste tělo?"

„No, to nešlo." Ozval se Adam a chytil svou přítelkyni kolem ramen.

„Proč?" chtěla vědět Audrey.

Z pozadí vystoupil Isaac a smutně se na Audrey usmál.

„Protože jeho tělo odtáhli s sebou." Audrey zalapala po dechu.

„To neudělali!"

„Bohužel, jakmile si omdlela, vyrazili jsme k tobě, a když jsme se přesvědčili, že se ti nic vážného nestalo, vrátili jsme se na místo, kde mělo ležet Nathanovo tělo, ale ono tam nebylo."

„Musíme ho najít! Musíme ho pohřbít!" vyhrkla dívka a přehodila nohy přes okraj postele. „Najdeme Eve a já jí vyrvu srdce z těla!" Zapřela se nohama o podlahu a pomalu vstala. Bodlo ji v kotníku, ale toho si nevšímala, věděla, že si ho zlomila, ale rychle se jí zhojil a nebyl důvod dávat si na něj pozor. „Připravím se, můžeme vyrazit do půl hodiny!"

„Audrey, zadrž!" okřikl ji Isaac a ona se zastavila.

„Copak ty ho nechceš zpátky? Je to tvůj syn!"