VLČÍ KREV II. - ZTRÁTA

DOMA

„Ferlup!" vykřikl Isaac a prudce se na Masona otočil. Ten jen přikývl. „A ona ho zabila?"

„Přesně tak. Roztrhala mu břicho a prohryzla krkavici."

„Jsem ohromen!" zvolal nadšeně Oliver a praštil Masona do zad. „Dobře jsi ji vycvičil hochu!"

„Já na tomhle podíl nemám, Olivere. Boj ve vlčí podobě jsme trénovali jen jednou a jen základní úhybné manévry. Nechápu, kde se to v ní vzalo. Podle toho, co říkala, byl ten ferlup větší než Isaac s Nathanem," řekl Mason a zavrtěl nad tím hlavou.

„Konečně se to v ní začíná probouzet, Olivere!" ozval se znovu Isaac a posadil se do křesla. „To, o čem jsi mluvil, když jsi otestoval její DNA. Začíná se z ní stávat bojovnice."

„Já vím! No není to úžasný!" Oliver nadšením div neskákal na místě a nerozhazoval kolem sebe konfety. Isaac ho zpražil přísným pohledem.

„Ne, můj příteli, není to úžasný! Její skutečná podstata se začala drát na povrch na tom nejvíc nevhodném místě! Vždyť v té instituci je tolik lidí! Co když se neudrží a někoho zabije?!"

"Nevěříš jí?" zeptal se Noah, který tomu všemu z povzdálí naslouchal.

„Tohle není o důvěře, Noahu a ty to moc dobře víš!"

„A co chceš tedy dělat?" chtěl vědět Noah.

„Zavolejte mi někdo Dinu, potřebuju s ní mluvit!" Piper vyskočila ze svého místa po Adamově boku a vyběhla z místnosti. Po pár minutách se vrátila i se snědou ženou, která si je všechny přeměřila svým typickým odměřeným pohledem, který jí spočinul na Alfovi.

„Co se děje, Isaacu?! Zrovna jsem byla u Nathana!"

„Jak je na tom?" zeptal se Alfa.

„Kvůli tomu jsi mě sem zavolal?!"

„Potřebujeme dostat Audrey zpátky domů, a ona se vrátí až tehdy, kdy si na ni Nathan vzpomene. Takže, jak je na tom?" Dina si povzdechla a posadila se na opěradlo jednoho z volných křesel.

„Snaží se, ale je to složité. Není úplně snadné pokusit se vzpomenout si na něco, o čem nevíte!"

„Ale?" podpořil ji Noah svou otázkou.

„Ale už ví, kvůli čemu jsi ho poslal do Heart Valley, a že tam jel."

„Stále žádná Audrey?" zeptal se sklesle Mason. Dina zavrtěla hlavou. "Sakra! Kdy už si na ni konečně vzpomene! Vždyť ji do háje miloval! Ta holka by kvůli němu umřela a on si na ni nemůže do prdele vzpomenout!"

„Uklidni se, Masone. Vztekem nic nevyřešíš!" napomenul ho Noah a Mason se k němu zuřivě otočil.

„Sakra, Noahu! Nezkoušej to na mě! Snad si nemyslíš, že jen kvůli tomu, že sis na netu sehnal diplom a otevřel si ve městě psychinu, mě znáš! Neříkej mi, abych se uklidnil! Tohle je vážný! Audrey má sebeovládání lepší než kdokoliv z nás, ale tam ji to do ní nutí pořád a pořád! Je to, jakoby se to zvíře dralo ven a už nechtělo zpátky!" zařval na Noaha jedním dechem a ten se zarazil.

„Nutí jí to tam do přeměny?" zeptal se těžce oddechujícího Masona.

„Vždyť jsem to právě řekl!" okřikl ho Mason.

„Jak ji to tam může nutit?"

„To nevím, ale je z toho dost zoufalá. Potřebujeme, aby si na ni Nathan vzpomněl. A to co nejdříve!" Dina přikývla, otočila se na patě a vyběhla z místnosti ven. Smečka uslyšela její kroky na schodech a pak za sebou zavřela dveře od Nathanova pokoje.