VLČÍ KREV II. - ZTRÁTA

ŠAMAN A LÉČITELKA

Při Isaacově výkřiku Adam rozhodil vyděšeně rukama do všech stran a mlátil jimi kolem sebe, dokud ho políček neprobral natolik, aby otevřel oči a uvědomil si, že je doma, a že se nic strašného neděje.

„Kolikrát jsi vážně jak malý, Adame!" zpražil ho Mason a vystoupil z auta. „Honem, potřebuju tady s tím svalovcem pomoct. Začíná se nějak kroutit a my s sebou nemáme žádná další séra. Audrey byla bys tak hodná a zaběhla varovat Olivera s Piper, že jsme tady a jdeme vypustit zvíře do klece?"

„Jo, jasně, žádný problém." Řekla Audrey, která byla po spánku svěží a čilá a rozběhla se k domu. Za sebou slyšela, jak Mason s Adamem hekají námahou a poté Samuelův ostrý hlas.

„Pospěš si Audrey, začíná se probírat!" To už vybíhala schody po dvou, a jakmile rozrazila mohutné hlavní dveře a vpadla do haly, přivítal ji ještě rozespalý Oliver v pyžamu a županu

„Audrey?! Co tady děláš? Nečekali jsme vás dříve než k večeru!"

„Jo, šlo to rychle. Potřebuju, abys otevřel klec, Nathan se začíná probouzet. Je všechno připraveno?"

„Ano, samozřejmě, přesně jak si Isaac přál. Jdu tam, tak toho chlapce nešťastného přineste." Otočil se na patě, odložil hrnek s kávou na schod a vyrazil směrem ke dveřím od sklepa. Za chvíli už bylo slyšet, jak se těžké dveře otevírají a on sestupuje po hrubých schodech, jakoby vyrytých do skály. Zároveň s tím se za Audrey ozvalo nervózní oddechování a namáhavé frkání. Chlapi táhli Nathana do schodů a podle toho, jak čas od času jeden z nich škobrtl, bylo jasné, že není vůbec lehký a že se ještě k tomu všemu vážně začíná probouzet. Záškuby jeho mohutného těla, měly sílu a ani jeden z unavených vlkodlaků neměl na takový nápor dost sil.

Konečně ho dostali až na poslední schod a vnesli do domu. Byli zpocení, jakoby právě doběhli půl maraton a ztěžka oddechovali. Isaac šel za nimi a spolu se Samuelem o něčem horlivě diskutovali.

„Taky jste nám s ním mohli trochu pomoct!" osopil se na ně Adam.

„Nepožádal jsi nás a my teď něco řešíme, tak pokud dovolíš!" usadil ho Isaac a pokynul Samuelovi k obývacímu pokoji. „Půjdeme s tím do knihovny, tam teď nikdo nebude." Samuel se na oba vlkodlaky omluvně usmál a následoval Alfa samce pryč z chodby.

Adam si odfrkl. „Něco řeší, jo? Copak mi tady nic neřešíme? Musíme dostat tohohle kolohnáta do sklepa a do klece dřív, než se probere, protože jestli se probere, tak nás zabije!"

„Možná řeší toho jeho pradědu," zamyslela se nad vůdcovými slovy Audrey a Mason přikývl.

„Taky si to myslím. Tak pojď, Adame, ať už to máme z krku!" Na tři Nathana zvedli a skoro ho dotáhli po zemi ke dveřím od sklepa.

„Tak pojďte, už jsem nachystaný!" ozval se zdola Oliverův hlas a oba vlkodlaci začali, s Nathanem houpajícím se mezi nimi, sestupovat dolů. Audrey šla v těsném závěsu za nimi.

Jakmile sestoupila z posledního schodu a ocitla se ve známém prostoru, který ale vypadal naprosto jinak, než jak si ho pamatovala. Po stěnách se táhli police plné všelijakých lahviček, knih, spisů, map a zbraní. K dívčinu překvapení jich tam bylo poměrně dost a jak tak pozorovala tváře svých přátel, byli na tom dost podobně. Ve středu místnost stál velký generátor a z něj se táhly mnohé kabely ke kleci, na které byly zamotány.

„Co to je?" zeptala se a ukázala na celou místnost. Mason s Adamem mezitím strčili Nathana do klece a pečlivě zamkli.

„Tohle?" podivil se Oliver. „To je přeci náš upravený sklep!"