VLČÍ KREV II. - ZTRÁTA

RITUÁL

Dny ubíhaly jako voda a Audrey nebyla vyřešení té záhady ani o chlup blíže. Přesto neztrácela naději a věřila, že nakonec přeci jen něco objeví.

Svěřila se se svým podezřením Oliverovi, který ji pár dní po onom večeru u Boba navštívil, a podle něj se nesměla za žádnou cenu vzdát a nechat se obalamutit a svést z cesty k vytouženému cíly. No, co dodat, Oliver všechno rád dramatizuje. Je taková "Drama Queen" v mužské verzi. Přesto byla nesmírně nadšená, že ho vidí. Přijel v Nathanově jeepu, a když zastavil před domem, zprvu se lekla, že ho s sebou přivezl - co by dělala, kdyby se to stalo? Naopak, nepřivezl s sebou nikoho.

"Nikdo s tebou nechtěl jet?" podivila se Audrey, když Oliver vystoupil a zamířil rovnou k ní.

"Copak, já ti snad nestačím?" zeptal se naoko uraženě a Audrey ho radostně objala.

"To víš, že ano! Jen jsem čekala, že s tebou přijede třeba Piper. Sakra, jak ta mi chybí!"

"Piper teď zrovna nemůže, má plné ruce se všemi těmi přípravami," zamručel Oliver a Audrey jeho slova zarazila.

"Počkej, s jakými přípravami?!" Oliver na ni vykulil oči a pak se plácl dlaní do čela, až to plesklo. Někteří kolemjdoucí se za tím zvukem zaraženě zadívali.

"Ty to vlastně nevíš! Já zapomněl, že ti to nikdo nedal vědět! Všichni kolem toho dělají takový humbuk a mají tolik práce, že si na tebe zřejmě nevzpomněli, což je od nich mimochodem nepěkné!"

"Olivere!" okřikla ho Audrey a popadla ho za předloktí. "Co mi nedali vědět?!" zasyčela na něj a zmáčkla tak silně, až Oliver překvapeně vyjekl.

"Noah požádal Dinu o ruku"

"Cože?! Kdy?!" Audrey si z jeho slov div nesedla na zadek.

"Asi před týdnem? Zvláštní. Sám netuším, jak k tomu vlastně došlo. Podle všeho si ti dva dost rozuměli už na začátku a když vezmu v úvahu, co říkali ostatní, to mezi nimi začalo po tvém odjezdu docela jiskřit. Piper mi to vysvětlila dosti jednoduše: ,Jiskrou to začíná, postelí to končí.'

Chápu, že jsi z toho dost překvapená a zmatená, já jsem byl taky, a vlastně stále jsem, ale vůbec se těm dvěma nedivím. Září jako dvě slunce. A Noah pořídil té malé indiánce krásný prsten. Ale to tě asi moc nezajímá, co?" Dívka na něj zírala s údivem a vztekem.

"Vy jste mi neřekli, že se Noah zasnoubil?! Jak sakra na něco takového můžete zapomenout!"

"Já jim říkal, že budeš vyvádět, když se to nedozvíš hned, ale oni mé neposlouchali," pronesl s klidem Oliver.

"Kruci, vždyť Noah je jako můj bratr! A Dinu sice skoro neznám, ale byla ke mně vždy milá, a vy! Moje rodina! Zapomněli jste mi říct, že se Noah odvážil, že se konečně rozhoupal, a požádal Dinu o ruku! Jak jinak bych asi měla podle tebe reagovat, Olivere!" Audrey byla bez sebe vzteky. To, že na ni zapomněli ji zasáhlo víc, než by si dokázala připustit a Oliverův klidným výraz to jen zhoršoval. "Víš, co? Chtěla jsem ti říct něco, na co jsem nedávno přišla a co je podle mě děsná bomba, ale už nechci. Jdu do knihovny, i když jsem na to neměla vůbec chuť. Napište mi podrobnosti o té svatbě, pokud mě tam tedy nezapomenete pozvat!" Otočila se a chtěla odejít, ale Oliver ji chytil za zápěstí a pevně držel.

"Přemýšlel jsem o tom, cos mi napsala. O těch studentech se zvláštními pohledy. Nemám ani nejmenší tušení, co by s nimi mohlo být v nepořádku, ale nesmíš se za žádnou cenu vzdát a nechat se od nich obalamutit a svést k cesty, která by tě dovedla k cíli, po kterém tak toužíš! Rozhodně jim nesmíš věřit, ale nedej na sobě nic znát! Pokud jsou v nějaké sektě, budou nadmíru podezřívaví!"