VLČÍ KREV II. - ZTRÁTA

NÁVŠTĚVA U RODIČŮ

Ráno se probudila ve své posteli a celé tělo ji bolelo, jakoby ji v noci někdo zmlátil ocelovou tyčí. Hlava ji bolela a nedokázala myslet na nic jiného než na bolestivou proměnu, ke které byla v noci dohnána bláznivým rituálem, na který ji přátelé donutili jít. Po několika minutách, které ještě strávila poleháváním v posteli, opatrně vstala a dobelhala se ke stolu, kde se posadila na židli. V ten okamžik si vzpomněla na svou spolubydlící a rychle se podívala na její polovinu pokoje. Postel byla nerozestlaná, stejně jako když v noci přišla. Teresa rozhodně strávila noc v cizím pokoji. Audrey to nevadilo, už si na to zvykla, a pokud to tak vyhovovalo Terese, tak neměla potřebu to nějak měnit. Jakmile se posadila za stůl, otevřela diář a podívala se, co ji dnes čeká. Narazila však jen na řádky zející prázdnotou. Nic? Vážně? Nalistovala na víkend, a jakmile se na stránky zadívala, praštila ji do očí dvě slova: NÁVŠTĚVA RODIČŮ.

"A sakra!" zanadávala a vyskočila zpět na nohy. Téměř na to zapomněla. Měla jim dát vědět, kdy přijede, a jelikož toho na ní bylo moc, a na dnešek nic neměla, rozhodla se, že vyrazí rovnou. Přiskočila ke skříni, vytáhla z ní velký batoh a do něj začala cpát cokoli, co jí přišlo pod ruku. Když už měla téměř zabaleno, ozvalo se zaklepání na dveře.

"Dále!" zavolala a dveře se otevřely. Audrey, která si myslela, že se do jejího pokoje dobývá Paige, se otočila k příchozímu a jakmile si uvědomila, kdo to je, zarazila se. Na prahu jejího pokoje stál Patrik a vyděšeně se díval střídavě na ni a na batoh ležící na posteli.

"Ty odjíždíš?!" zachraptěl.

"Cože?!" Nechápala, co má na mysli.

"Ty odjíždíš!" vykřikl Patrik, vrhl se k batohu a začal všechny zabalené věci vytahovat zpátky.

"Sakra, Patriku, co blbneš?!" zhrozila se a začala ho odstrkovat, byl ale silný a tak se rozhodla, že si na chvíli přestane hrát na slabou dívku a odstrčila ho až na futra dveří, ve kterých ještě před několika okamžiky stál.

"Chceš nás opustit!" křičel na ni Patrik a ona byla chudák ještě tak rozespalá, že jí trvalo, než jeho slova pochopila.

"Ježiš, Patriku! Nikoho neopouštím!"

"Tak proč ten batoh?!"

"Protože jedu k rodičům na víkend! Říkala jsem ti to!"

Patrik se svezl na podlahu a složil si hlavu do dlaní. "Proč mi tohle děláš, Audrey?!" řekl a po chvíli zavládlo ticho. Audrey trvalo ještě několik minut, než si uvědomila, co se stalo. Patrik usnul...

Autobus zastavil a Audrey se vyhrnula ven na autobusové nádraží a s batohem přes rameno se vydala svižným krokem k domovu, ve kterém se narodila. Míjela známé budovy, místa, která pro ni kdysi tolik znamenala. Teď to byla jen místa, nic ji k nim netáhlo, tedy až na jednoho, které pro ni naopak znamenalo hodně - park ve kterém byla pokousaná. Zastavila se na rozcestí a zapřemýšlela nad tím. Přes park? Nebo kolem?

Otočila se k ulici zády a vešla na chodník, který procházel celým parkem, až na druhou stranu, kde stál její dům. Dům rodičů! Napomenula se, ona už v něm přeci nežila, nebyl to tedy její dům. Už ne!

Míjela stromy, jeden za druhým, a rozhlížela se kolem sebe. Nasávala tu povědomou atmosféru, ty pachy, vnímala jak listí šumí ve větru a jak si někde před ní povídá nějaký pár.

Poposkočila si a zeširoka se usmála. Avšak jen co vyšla ze zatáčky a uviděla, kdo si to tam na lavičce povídá, úsměv jí z tváře zmizel.

Kluk, sedící k ní čelem, se na překvapený pohled své společnice otočil, a jakmile si uvědomil, kdo to tam stojí s kamennou tváří, vyvalil oči a klesla mu čelist.