Nový svět

Intermezzo: Byl to jen pouhý sen!

Znovu jsem na tom místě. Kolem sebe vidím nábytek z 20. století. Není zde nic výjimečného. Jen místnost s nábytkem. Proč by mne měla zajímat místnost s nábytkem? Co tady dělám?

Slyším hluk. Ten hluk není zde v místnosti. Ten hluk je venku. Připomíná mi dětský hlas. Počkat, v rohu místnosti je okno. Otevírám ho a vidím děti, které si hrají na hřišti. Vidím také budovy. Spoustu budov. Jsem ve městě? Pokud ano, není to moc pěkné město.

Vidím dole nějakou starou paní. Nese asi nákup. Stále kašle. Každým jejím nádechem mám pocit, že se dusí. Je tady příšerný vzduch. Skoro se nedá ani dýchat. A nebe? Nebe je zahaleno šedými mraky kouře. Nechtěla bych žít na takovémto místě.

Dole někdo utíká. Kdo to je? Nějaký mladík spolu se dvěma dívkami. A za nimi ještě jedna žena spolu s dvěma pány. Toho jednoho znám! Vím, že ho znám, ale nedokážu si ho vybavit. Je to nějaký významný člověk? To netuším. Nemůžu si vzpomenout. Ale proč utíkají? Kam utíkají? Před čím utíkají?

Počkat! Něco vidím. Je to světlo. Světlo na nebi. Ale není to slunce. Je to nějaké záhadné světlo, které se stále přibližuje. Už je moc blízko. Co tady pohledává? Nic nevidím, oslnilo mne. Co se děje?

Byl to výbuch! Ano. Slyšela jsem výbuch. Znovu se podívám z okna. Je to zlé. Co se stalo? Všechny ty vysoké domy jsou zničeny. Jsou tu pouze trosky! Jak jsem takový výbuch mohla přežít? 

Vše je zničeno. Všichni jsou mrtví. Moment. Moment. Moment. Na hřišti jsou nějaké osoby. Jsou to ty děti! Mají být mrtvé, ale nejsou. Já mám být mrtvá, ale nejsem. Něco se s nimi děje. Něco se se mnou děje. Co se se mnou děje? Něco je hodně, opravdu hodně špatně!

Doktore! ... Doktore!