Nový svět

41. Kapitola: Noční můra pokračuje...

"Simone! Simone, probuď se..."

První slova, která Simon po tom všem uslyšel. První slova, která ho probudila zpět do noční můry, zpět do reality...

Postupně začal s velkým úsilím otevírat své zesláblé, unavené oči. Bylo to pro něj skutečně obtížné. Jako by mu tím samy oči sdělovaly, že ještě není ten správný čas, aby se probudil. Aby znovu čelil nepředstavitelné hrůze skutečného světa, kterou si před chvílí musel projít. Chvíli se zdálo, že jeho oči zůstanou skutečně zavřené. Avšak hlasy okolo něj, které ho pobízely k probuzení, byly stále intenzivnější. Posléze si Simon začal uvědomovat, že tyto hlasy jsou mu povědomé. Postupně začal odlepovat svá oční víčka a během toho se šeptavým hlasem zeptal...

"Karzixi? Gregore? Co se stalo?"

Během okamžiku konečně začal svým zrakem vnímat prostředí, ve kterém se nacházel. Postupně se snažil posadit se a opatrně otáčet svou hlavou. Nejprve vnímal pouze dřevěné trámy, které tvořily jakousi podpůrnou konstrukci podivného tunelu, ve kterém se nacházel. Na špinavé zemi se nacházely kolejnice, které se tunelem táhly na kilometry daleko. Opodál zahlédl jakýsi zničený vozík, který se zřejmě po kolejnicích dříve pohyboval. A přímo nad ním se nacházela malá zavěšená lucernička - jediný zdroj světla a tepla v onom chladném, špinavém, temném tunelu vedoucího do neznáma. Poté si začal uvědomovat, kde se ve skutečnosti nachází. S vážným výrazem na tváři pohlédl přímo před sebe a spatřil obrovské kusy zdiva a kamenů, které zatarasily dříve průchodnou cestu. Vše mu konečně došlo. V okamžiku spatřil Karzixe a Gregora, jak okolo něj postávají a snaží se mu odpovědět na jeho původní otázku, co se s ním stalo.

"Upadl si do bezvědomí. Hned po tom, co se celá hlavní hala zřítila. Už asi půl hodiny se tě snažíme probudit..."  

Simon se poté opatrně snažil postavit. A právě nyní začal vnímat kromě okolí i sám sebe. Začal vnímat svou únavu, své oslabené svalstvo, sucho v ústech, mírné bolesti hlavy. Zkrátka začal vnímat každý negativní náznak svého těla, který mu signalizoval, že bez tekutin a potravy dlouho nevydrží. Bylo to pro něj jako probudit se z noční můry do ještě horší noční můry, té skutečné. Trvalo mu až několik minut, než si uvědomil, že není schopen najít svou zesláblou sestru Daisy a ani milovanou přítelkyni Lenku. Se strachem, jenž se mu zjevil na obličeji, pohlédl na ustaraného Karzixe opírajícího se o stěnu štoly, hluboce se mu zadíval do jeho lesklých očí a hlasitým, zřetelným tónem mu položil zásadní otázku.

"Kde je moje sestra? Kde je Daisy a Lenka?" 

Karzix mu však nebyl schopen odpovědět. Jen se na Simona stále lítostivějším pohledem díval a i nadále zůstával opřený o stěnu. Gregor však zareagoval, ovšem ne způsobem, který Simon očekával. Místo odpovědi se otočil a mlčky popošel o několik metrů dále. Simonův strach se postupně začal zvyšovat a v očích se mu objevovaly první slzy. Jeho dýchání se náhle zrychlilo a znovu, poněkud hlasitěji a agresivněji, Karzixovi, jenž na něj s lítostí stále pohlížel, položil tutéž otázku.

"Kde je moje sestra a Lenka, Karzixi?!" 

Odpověď poté konečně zazněla. Ovšem nikoliv z úst Karzixe. Ze stínů se totiž náhle vynořila Penny s krví na obličeji, jež vypadala velmi zarmouceně. Depresivním a pohrdavým tónem mu vše vysvětlila. 

"Neptej se jich... Neví, co se stalo. Nemohou to vědět... Veškerý čas věnovali tobě... Pouze a jenom tobě. Aby tě probudili... Vůbec je nenapadlo utíkat dál a hledat tvou sestru a mou neteř." 

Simon společně s Karzixem a Gregorem jen nechápavě poslouchal a penny s postupně se zvyšujícím agresivním hlasem pokračovala.

"Utíkali jsme totiž dál. Hlouběji do dolů, protože jsme nevěřili, že všechny ty stvůry zahynou a žádná se nedostane skrz. A vy jste nás tam nechali... Moji neteř. Moji milovanou neteř..."

Poté se rozzlobená Penny s falešným úsměvem a se slzami v očích nenávistivě podívala do Simonových nechápavých, vyděšených očí a odpověděla mu.

"Víš, kde jsou teď Daisy a Lenka, Simone? Unesli je... Teď je mají nějací vojáci, kteří se náramně bavili, jak mě a Lenku udeřili svými zbraněmi do hlavy... Daisy už byla úplně mimo realitu, takže s ní měli méně práce... A mě tam jednoduše nechali. Asi jsem pro ně nebyla dost atraktivní, když nás měli v plánu omráčit, odvléct a znásilnit..." 

Náhle Penny přerušil Karzix a hlasitým, jasným, agresivním tónem ji pobízel k tomu, aby přestala. Bylo jisté, že se postupně schyluje k velké hádce. A ta by jejich psychickému rozpoložení velmi ublížila. Penny však vyčítavým a stále hlasitým tónem pokračovala a postupně svými slovy rozdmýchávala nebezpečný oheň, který by všem mohl pouze a jenom ublížit.  

"Mám se uklidnit? Vždyť je to jenom vaše vina! Nechali jste ty dvě nebohé holky na pospas nadrženým volům, kteří jim teď ze života udělají ještě větší peklo, než doteď zažili... A já mám být v klidu, Karzixi? Mám být v klidu z toho, že pomáhám největšímu zločinci této planety? Mám být v klidu z toho, že mi brzy podřízneš ve spánku hrdlo? Nebo snad z toho, že pokud tohle všechno přežiju, tak si mě vláda najde a zabije?!"

Bylo znatelné, že veškerou tíhu všech negativních pocitů, které se v Penny postupně nashromáždily, již v sobě nebyla schopna zadržet. Byla to samozřejmě jen otázka času, než se hrozivé události a depresivní prostředí projeví nejen na fyzickém selhání ale také i na tom psychickém. Penny nyní byla první oběť, která tomuto psychickému selhání musela čelit.

Simon jen po celou dobu hádky mezi Karzixem a Penny pozoroval temnotu ve vzdálené části důlních štol. Postupně mu docházelo, že tajemní vojáci se společně s Daisy a Lenkou stále vzdalují. Naděje znovu vidět svou sestru je každou sekundu menší. Bylo mu jasné, že jeho život by v momentě jejich ztráty přestal dávat smysl. Právě Daisy a Lenka jsou z jeho pohledu ty jediné osoby, kterým se musí podařit bezpečně opustit zchátralé doly. Jediné osoby, na kterých mu skutečně záleží... Během okamžiku se vzchopil a rozhodl se všechny záležitosti urovnat.

"Tak dost! Moje sestra spolu s největší láskou mého života jsou v zajetí nebezpečných vojáků. Nedokážu si ani představit, co teď musí prožívat. Ale vím, že se od nás postupně během vaší nesmyslné hádky stále více a více vzdalují. Takže toho nechte! Seberte poslední zbytky vašich sil a vaší odvahy a pomozte mi je najít. Půjdu s vámi nebo bez vás..."  

Následně se Simon chopil svého batohu, zvedl ze země Karzixův revolver, rozsvítil baterku a bez dalších slov se z posledních sil vydal do temných hlubin zchátralých Midgardských dolů. Hádka ustala, všichni jen v tichosti nehybně pozorovali, jak se Simon postupně ztrácí ve tmě. Penny se poté se slzami v očích uklidnila, znovu se na několik vteřin vražedným pohledem podívala Karzixovi do tváře a následně od něj svůj zrak odvrátila a sebejistě následovala Simona. Karzix se po krátké chvíli společně s Gregorem také dali do pochodu...

Začíná další část jejich nekonečné noční můry...