Nový svět

38. Kapitola: Nesplnitelné sny

"Trefili jsme jednoho z nich! Rychle, pospěšte si!"

Ve chvíli, kdy na zemi ležící Seina zaslechla tyto dvě věty, zjistila, že je konec. Bylo jí jasné, že byla zasažena zbraní jednoho z povstalců. Okamžitě se s velkým úsilím snažila hmatem najít místo, kde byla zasažena - bezúspěšně. Vyčerpaná Seina nechápala, co se děje. Byla zasažena jednou z kulek povstalců. Přesto nedokázala najít ono místo průniku kulky. Po chvíli silné dezorientace a stále neustupujícímu strachu zjistila, že vlastně ani necítí bolest.

Povstalci se stále hlasitějšími dupoty do hlíny přibližovali a Seina se snažila pochopit, co se kolem ní děje. Snažila se zhluboka dýchat a mírným šepotem si sama sobě kladla otázky.

"Sakra! Poranili mě! Ale kde? Nic necítím! Dobře Seino, vzchop se! Přemýšlej! Snaž se sakra pochopit, co se děje! Ležíš na zemi. Jdou po tobě a Jakeovi povstalci a... proboha!"

V momentě dezorientovaná Seina pochopila. Zasažena nebyla ona, nýbrž její blízký přítel, Jake. Se zděšením se okamžitě připlazila k Jakeovi, jenž také bezmocně ležel tváří k zemi. Na zádech spatřila stopu po průniku střely a taktéž mnoho krve. Využila veškeré své zbývající síly k tomu, aby ho obrátila. Vzápětí si navzájem oba hleděli do očí.

Seina se snaží stále zhluboka dýchat. Nádech a výdech. Snaží se nepanikařit. Se zděšeným výrazem na tváři se jen dívá Jakeovi do jeho lesklých očí a v duchu si stále opakuje, že se jedná pouze o sen. Slzy, jež se Seině začaly objevovat v očích, pomalu stékají po lících a v tichosti dopadají na Jakeův hrudník jako uklidňující kapky deště. Se vzlykem oběma dlaněmi opatrně chytá jeho hlavu a tu svou k ní sklání. Proud Seininých emocí začíná být skutečně nesnesitelný. Následně Seina cítí, jak jí Jake svírá ruku. Vnímá jeho nepravidelný nádech i výdech, vnímá jeho srdeční puls, vnímá jeho příjemnou tělesnou teplotu. Snaží se mu hladit jeho blonďaté vlasy a utěšovat ho, že vše bude dobré. Jake je však po celou dobu překvapivě klidný. Je smířen se svým osudem. Je smířen s tím, že na této planetě stráví už jen krátký, velice krátký okamžik. Opatrně se svou dlaní dotýká jejího líce, kterým již proteklo desítky kapek slz, a s pocitem lítosti na tváři se z plných sil snaží říci několik nejdůležitějších vět svého života.

"Seino. Miluji tě. Od první chvíle, co jsem tě uviděl, jsem poznal, že... Že ty jsi ta pravá. Srdce mi od té chvíle tlouklo jen pro tebe. Já... Chtěl bych s tebou strávit zbytek života. Měli bychom rodinný domek. Někde na venkově. Mimo společnost, mimo ty zlé lidi, kteří jsou teď u moci. Opravdu bych to chtěl. Mít tebe, mít potomky. Mnohokrát jsem si to představoval. Měli bychom dvě děti. Terry a Tommyho. Každým dnem ten obrázek vidím před sebou..."

V tomto momentě nad ním zůstala Seina jen nehybně klečet. Veškeré emoce, které před několika sekundami dávala najevo se najednou znásobily. Začala rychleji dýchat a z očí ji začalo stékat mnoho dalších slz. Nebyla schopna nic říci. Pouze přiblížila svou tvář k Jakeovi a v okamžiku došlo k dotyku jejich rtů. Seina a Jake konečně zažili pocit slasti, na který celý život čekali. Seina přestala vnímat okolní svět, přestali ji zajímat povstalci, kteří k nim v průběhu několika dalších sekund doběhnou. Vnímala pouze Jakeova ústa. Jeho příjemný teplý dech. Jeho příjemnou tělesnou teplotu. Následně Seina ukončuje dotyk jejich rtů a znovu se na něj se slzami v očích dívá. Prohlíží si jeho nádhernou tvář, blonďaté vlasy i jeho nádherné modré, lesklé oči. Jake se na Seinu následně začíná mírně usmívat a sděluje jí své poslední věty.

"Seino. Chci abys šlase mnou..."

Vzápětí vše skončilo. Nádech i výdech, srdeční puls, veškerý jeho pohyb. Seina pochopila, že je po všem. Jake již nadále nevykazoval žádné známky života...

"Tak tady je máme," ozvalo se několik metrů od ní. Seina zatím zůstala v šoku klečet u Jakeového těla a jeden z povstalců jí nařídil, ať se otočí. Seina však i nadále zůstala klečet bez jakéhokoliv náznaku pohybu. Stále nemohla uvěřit tomu, co se před několika sekundami stalo. Následně však zaslechla krátký dialog mezi povstalci, kteří stáli za ní.

"Ta děvka je snad hluchá! Běž k ní a otoč ji k nám. Doufám, že bude hezká. Dlouho jsem si už neužil." Následně zaslechla smích tří osob, z čehož odvodila jejich počet. A jejich plán. Jeden z nich se k ní skutečně začíná přibližovat a Seina pomalu sahá po noži, který má ukrytý u své boty. V momentě je povstalec přímo za jejími zády a potichu ji s úsměvem šeptá několik nepříjemných, provokativních vět.

"Ahoj krásko. Copak? To byl tvůj přítelíček? To je mi velmi líto ale takový už je dnešní svět. Nechceš utěšit? Já a mí kamarádi bychom tě velmi rádi utěšili."

Seina v okamžiku silně potlačila veškeré emoce lítosti a následně u ní začala převažovat nenávist a touha po odplatě. Nůž již pevně držela ve své pravé ruce a stále v tichosti nehybně čekala na vhodný okamžik.

"Tak poslouchej ty děvko, chtěl jsem být milý ale víš ty co, seru na tebe! Ošukáme tě ať chceš nebo ne!"

V momentě ji nejblíže stojící povstalec chytl za vlasy a Seina velmi dobře poznala, že nyní nastal ten správný, nejlepší okamžik pro její odplatu. Rychlým tempem se zvedla, otočila o 180 stupňů a nečekaně vrazila povstalci nůž do krku. Následně mu začala z úst tryskat rudá krev a Seina jen s přejícím úsměvem pozorovala jak umírá. V rychlosti mu poté svižným způsobem sebrala revolver a jeho použila jako živý štít. Zbývající dva povstalci začali následně v šoku reagovat. Jeden z nich už však během zlomku sekundy ležel na zemi s prostřelenou lebkou. Druhý rychle stihl vypálit ze své zbraně, zasáhl však svého kolegu s dírou v krku. Seina mezitím odhodlaně namířila revolver na zbývajícího povstalce a s úsměvem na tváři vystřelila. Trefa přímo mezi oči. Povstalce, kterého držela jako živý štít - vlastně již paradoxně mrtvého - odhodila k zemi.

S úsměvem pozorovala jejich mrtvá těla ležící v krvavé trávě a přiložila si revolver ke své hlavě. Nedokázala již nadále žít bez Jakea a ke všemu ztracena kdesi v nepřátelské oblasti. V momentě zmáčkla spoušť...

V revolveru již však nezůstaly žádné náboje. Seina si stačila jen silně oddychnout a měla v plánu vzít jinou zbraň. Následně však zaslechla velký počet kroků, přibližujících se k ní ze všech stran Midgardského lesa. Stejně tak se blížila další chladná noc. Okamžitě její mysl ovládla jedna jediná myšlenka.

"Další povstalci?"